Zkouška citů | 17

1. července 2016 v 11:06 | El Seihyoki |  Zkouška citů
Tak, tu vám oficiálně přidávám díl, který nebyl ještě nikde publikován. Hahaha, jsem zvědavá, jak se vám bude líbit... dalších pět kapitol se mi psalo prakticky samo. Teď jsem se sekla. Bohužel.. ale nebojte, já to nějak zase doženu :)

Užijte si dílek, podle mě velmi zábavný :D




Samozřejmě mi zase nic neřeknou. Tajnůstkáři jedni! Ale já na to jednoho dne přijdu! Zase určitě mluvili o mě! Což by mě asi nemělo pořád tak udivovat. Na truc po zbytek cesty neřeknu už ani slůvko. Kluci mě stejně ale zase prokouknou. Nevydržím na ně být dlouho naštvaná. Vážně.

"Jako bych byla u nás…" zamumlám, když projíždíme lesem. Proč jsem čekala, že bude jiný než v Čechách? Dobře, dobře. Rozdíly jsou, ale ta energie a klid… je mi to povědomé. Nevšimnu si ani, jak se na sebe kluci podívají.

"Tak, jsme tady!" prohlásí Zhoumi a já se rychle otočím na druhou stranu, protože mi to chvilku nedává smysl. Vždyť je všude jenom les - "Pááni!" vytřeštím oči, když před sebou spatřím velký dřevěný srub a hned jak řidič zastaví, vylétnu z auta jak střela.

"Najednou plná energie…" zakroutí hlavou Zhoumi. No, co?!

"To víš, nabíjím se… zdarma," vypláznu na něj jazyk a přeběhnu až ke schodům onoho, pro mne na pár dní, paláce. Vyjdu po nich a rozhlédnu se po terase. Rozhodně si to tady užiju! Přestanu si prohlížet okolí a podívám se zpět k autům. Už všichni dorazili, a místo aby si užili ten okamžik, stejně jak já, tak vyndávají bágly z aut. Hm, asi tady už byli. Pokrčím rameny.



***



"Na…" podá mi Leeteuk klíč od dveří. Uculím se na něj, jako sluníčko na hnoji a pak se k němu otočím zády. Hned jak zaklapne zámek, otevřu a vejdu. Nestačím se ani porozhlédnout a přese mě se přežene snad samotná lavina.

"Háááá! Tohle je moje postel!" vykřikne Sungmin.

"Nenene! Já si ji zamluvil už v dormu!" protestuje Ryeowook.

"Na to vám kašlu! Je to letiště! Tu budu já a Hyuk!" Vloží se do toho Donghae.

Zhoumi mi pomůže na nohy a omluvně se na mě usměje. Já se po chvíli začnu smát.

"To je to takhle vždycky, což?" zeptám se zrzka a on jen přikývne. Pokrčím rameny a se svým malým batohem na zádech, zamířím nejspíš do obýváku.

"Tak já si ustelu na tom gauči…" řeknu na oko rezignovaně a svalím se do té hromady polštářů. Hm, to se mi líbí!

"Nene, tady budu spát já!" vyhrkne Leeteuk, a já po něm hodím ošklivý pohled. Nene! Moje!

"Máš smůlu!" vypláznu na něj jazyk a on teda jen rezignovaně zakroutí hlavou.

"No jak chceš, tak já se uložím tady na zemi…" řekne a já vytřeštím oči. TEUK! ON SE ASI ZASE PRAŠTIL DO HLAVY!

"No to ani náhodou!" vyskočím na nohy, popadnu ho za ruku a rychle ho táhnu někam do druhého patra.

"Tady máte lídra, hezky se o něj postarejte!" zahlásím dotyčným v pokoji a rychle zabouchnu dveře. Ani nevím, kdo tam byl… pokrčím rameny a zamířím zpět, abych si mohla doprohlédnout dům.



***



Tak, všichni mají nejspíš vybaleno. Ryeowookovi jsem pomáhala zandat jídlo do lednice a do spižírny. Nevěřili byste, kolik potřebuje patnáct lidí na dva dny jídla. Já to fakt nechápu. Oni jsou žrouti. A když si uvědomím, že Hae ještě kupoval další čtyři tašky… Zakroutím hlavou a lépe se usadím v křesle.

"Tak…" zamumlám a tím na sebe upoutám pozornost všech.

"Tak…?" koukne po mě trochu nechápavě Donghae. Co nechápe?

"No co teda budeme dělat? Nějaký plán snad máte ne? Nebo si to budeme jen válet šunky?!" všichni jednotně přikývnou. Teda Wookie se snaží protestovat. No jasně!

"No to ani náhodou! Jeli jsme sem takovou dálku, jen abyste se ulejvali? Tseeee! Nějaká procházka po okolí? Táborák? Hry? Nic, jo?" zkouším to dál.

"Táborák?" houkne na mě Teuk trochu překvapeně.

"No jasně! Oheň, pečené brambory! Zpívání!" Co nad tím tak žasnou?

"My nikdy táborák nedělali," dorazí mě jejich odpověď. Cože?

"No tak to musíme napravit! Šup šup! Všichni stávají a povinně každý půjde sbírat dře-ehee.. koukám, že o to se už postaral někdo jiný…" nedořeknu svoji původní myšlenku, když si všimnu, že za oknem je hezky pod stříškou vyskládané suché nasekané dříví. Kluci radši nic neříkají, jen si něco nesouhlasně mručí pod vousy.

"No ok! Tak si tu zůstaňte! Já jdu aspoň pro chrastí. Aspoň si to prohlédnu i venku…" oznámím jim a zvednu se k odchodu.

"P-počkej, jdu s tebou!" nabídne se Siwon a já se na něj usměju na souhlas. No, proč ne. Svaly navíc se hodí. Kupodivu nikdo jiný se nepřihlásí… lenoši jedni. Ale no co, aspoň budu mít klid, pokud Siwon nevymyslí nějakou lumpárnu! Po očku na něj kouknu trochu podezřívavě. Asi jsem ho vyděsila, protože se nervózně zasměje.



***



Cestou do postranního lesa nepromluvíme ani slůvko. Nevím proč, ale nějak mi nepřijde nutné si něco sdělovat. I když to ticho začíná být trochu děsivé.

"Siwone?"

"Els?"

"Ehn, ty mluv první…" podrbe se na hlavě Won, neprotestuju.

"Jezdíte sem často? Odpočinout si ode všeho a všech?" zeptám se a on na mě pohlédne dosti zvláštně, až i přeběhne mráz po zádech.

"Nejezdíme sem téměř vůbec. Nemáme vůbec čas… a když už sem jedeme, stejně s námi jedou i kamery a tak. Soukromí moc nemáme. Takže si vlastně teď užíváme hodně luxusu. A to díky tobě… ty jsi kamery zakázala a kupodivu to společnost akceptovala…" odpoví a já párkrát zamrkám. Jo, já zapomněla, jací v SM jsou. Povzdychnu si a pak se usměju.

"Tak to abychom si to tu pořádně užili, ne?" obdařím ho úsměvem a pak se sehnu pro kousek klacku… Hm, nebude těžké nasbírat dostatek dřeva na podpal.

"To určitě," souhlasí Siwon a napodobí mě. Po chvíli už toho máme dostatek. Když se pak otočím zpět k chatě, trochu se udivím. Hee?! Kde je srub?

"Zašli jsme dál, než jsi čekala?" uhodne Siwon a já jen přikývnu.

"Tady člověk moc vzdálenost nevnímá… Jsi unavená? Můžu tě vzít třeba na záda…" nabídne mi a mě zazáří očka. Muhaha! Nechat se nést na Simbovi. Ha. Vyprsknu smíchy a pak zakroutím hlavou.

"Ne, to je dobrý. Nohy mi ještě slouží, a navíc musíme odnést to dřevo…" odmítnu ho a on se na mě smutně podívá. No, nekoukej na mě tak!

"Tak já pak pro tu hromádku doběhnu…" přemlouvá mě dál. On je taky hovado! Je tady vůbec někdo normální? Ne, není!

"Zbytečná cesta," mávnu rukou a sehnu se pro další klacek, v tu chvíli mě Siwon čapne a vezme si mě do náruče i s dřívím.

"Krucinál Siwone! Pusť mě dolů! Vždyť dostaneš kýlu!" zanadávám a začnu se v jeho sevření zmítat, až téměř všechno dříví mi vylítne z rukou… Nesnáším ho!

"Jsi lehká jak pírko, tak mlč," vyplázne na mě pobaveně jazyk a vydá se zpátky k chatě. Vážně je to blbec! Haaa! Nese mě Siwon!



***



Když se vrátíme, kupodivu jsou všichni venku u ohniště a o něco se tam pokouší. Nakloním hlavu na stranu, ale nic přes ty hroudy sval nevidím.

"Už bys mě mohl položit, ne?" řeknu na oko jízlivě a Won mě tedy uposlechne. Ha! Takhle se na něj musí.

"Stalo se ti něco?" přiběhne ke mně Leeteuk, který si nás všiml. No jasný, koho by napadlo, že se nechám nést jen tak. Proč si zas myslí, že mi něco je? Zakroutím hlavou a lehce kopnu Siwona do holeně.

"To se ptej tohohle. On měl nutkání mě nést…" řeknu.

"Spíš si byla líná sejít ten kopeček sejít, co?" rýpne si Heechul a já jen protočím očima. Nojo, on se taky musí vždycky ozvat.

"Co to tu vůbec vyvádíte?" ignoruju Chula a obejdu kluky. Aha, pokouší se rozhořet oheň. Povzdychnu si.

"Proč se do toho pouštíte beze mě. Máte to všechno špatně!" lehce odstrčím kluky od ohniště a začnu jim opravovat jejich pokus o pyramidu. Kluci mě se zaujetím pozorují.

"Chodila jsem na Skauta…. Eh, znáte to ne? Je i tady?" ohlédnu se, a když kluci moc nepobírají, vysvětlím jim, co je to za… organizaci. Po chvíli mám vše hotové.

"No, ale oheň bych nechala na večer. Co kdybychom si zahráli na schovku?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka, mám pokračovat?

Určitě! 100% (9)
Nezájem -_- 0% (0)

Komentáře

1 Carol Carol | 1. července 2016 v 14:15 | Reagovat

Jako já nwm, ale chci se smát :'D To jsou strašný paka! Fakt se mi to hodně líbí and v Koreji skaut je :DD Whatever... Thank you so much for this chapter :3 Fakt bomba ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama