Nenapravitelná chyba | 10

9. července 2016 v 11:05 | El Seihyoki |  Nenapravitelná chyba
Siwon má narozeniny. Přijde za ním návštěva, ale ne ta, kteoru si tak moc přál, ale i tak se mu na tváři objeví úsměv... ale ten konec. Zabte mě...!




"Uhm… yoboseyo?" zamumlá rozespale do telefonu světlovlasý leader, přičemž se podívá na hodiny, co má na nočním stolku.

"Uhm, to jsem já Eunhyuk. Promiň, že tě budím, hyung," Hyuk si skousne ret. Hloupě si myslel, že bude Leeteuk tak pozdě ještě vzhůru.

"V pohodě, Hyuku. Děje se něco?" starší se posadí, volnou rukou si promne oči a zívne.

"No, víš… Jde o Siwona. Nedá se nic dělat, ale nemůžeme s Haem přijet," řekne blonďák.

"Jak jsem si myslel," povzdychne si Leeteuk. Ač ví, že o tom Siwon nevěděl, mrzí jej to. Vidí každý den na Siwonovi, jak pohledem pořád bloudí ke dveřím. Určitě si myslí, že v takový slavnostní den budou spolu.

"Zítra přiveze manažer dárek pro Siwona. No víš, mohl bych tě poprosit…"

"Předám mu ho, neboj," přeruší jej světlovlásek.

"Děkuju," řekne tiše Hyuk, chvíli je ticho… Bojí se jej zeptat. Raději by žil v představě, že se Siwonovi daří dobře… Že je v pořádku. Že to bez nich zvládá.

"Uhn, promiň Hyuku, ale budu muset končit," povzdychne si Leeteuk, když zaslechne několik výkřiků. Už má zase noční můry. Všechno je to vina jeho otce. Kdyby nebyl takový idiot, Siwon by se dokázal starat sám o sebe. Nebyl by takový. Za všechno může on.

"Jasně. Měl bych ještě jednu prosbu," řekne.

"No? Poslouchám…"

"Obejmi ho za nás."



***



"Hyung!" zakňučí tmavovlásek a zatahá staršího za rukáv. Ten se na něj otočí a usměje se.

"Copak?" zeptá se, i když mu je odpověď jasná. Přeci jen, Siwona zná až moc dobře.

"Nech mě taky něco dělat!" našpulí mladší rty. Ke komu přišel, ten jej poslal takzvaně někam.

"Vždyť máš narozeniny. Užívej si," řekne Leeteuk.

"No právě!"

"Ale jdi, Wone! Koukej třeba na televizi," pokračuje ve svém starší.

"Já nechci!" dupne nohou Siwon a Teuk se zasměje, raději však už vymýšlí, co by mohl dát mladšímu za práci, když v tom se bytem rozlehne zvonek. Než stačí cokoliv říct, Siwon vyletí jak střela na chodbu přímo ke dveřím.

"Můžeš jít třeba otevřít…" řekne si pro sebe Teuk, utře si ruce do utěrky a zamíří za Siwonem. Tmavovlásek se na krátkou chvíli zastaví. Je to Hyuk s Donghaem? Třeba si jen zapomněli klíče. Jo, určitě jsou to oni. Přišli. Je mu až do pláče, jak je šťastný. Vezme za kliku a otevře dveře. Ale za nimi, nenajde ty, koho chtěl ze všech nejvíc. Proč?

"Siwone!" vykřikne nadšeně blonďák a skočí po mladším chlapci, který zamrká. Jestli slzy nebo překvapením, tož otázka.

"To jsi nečekal takovou návštěvu, co?!" ušklíbne se na něj. Do dormu vejde i druhý chlapec a zakroutí hlavou. No, jasně že to nečekal, soudě podle jeho výrazu.

"Dae, nediv se," řekne a usměje se na nejmladšího.

"Ahoj Siwone," pozdraví jej.

"No, pravda," pokrčí rameny Daehyun, pustí Siwona z objetí, jen aby jej chňapnul za ruku a odtáhnul do obýváku, přičemž mezi dveřmi kývne na Teuka na znak pozdravení.

"Ah, Dae, ahoj," usměje se světlovlásek a pak se otočí k muži, co zůstal na chodbě.

"Přišli jste celkem brzy, Yongguk-shi."

"No, popravdě jsem chtěl přijet až dýl, ale to škvrně se nemohlo dočkat," pohodí hlavou a zuje se.

"Nevadí, aspoň zabaví Siwona. Ten tu taky nevěděl, koho má otravovat," ušklíbne se Teuk. Oba ví, že to nemyslí špatně. On nikdy neotravuje. Yongguk se tiše zasměje a následuje staršího do obýváku. Rychle zkontroluje stav svého přítele, a když zjistí, že je vše ok, vejde do kuchyně, kde zmizel Teuk.

Daehyun se porozhlédne po obýváku. Byl tu jen jednou, ale to Siwon něco dělal ve studiu, takže se nepotkali, ale aspoň to tu mohl prozkoumat. Dojde až k velké pohovce, na kterou si ihned sedne a bez jediného varování si stáhne mladšího k sobě na klín.

"Koukáš jak vorvaň!" zasměje se a drcne do Siwona, který ihned uraženě našpulí rty. Co to zase vykládá?! Žádný vorvaň není!

"Pořád stejný," usměje se něžně Daehyun, víc si jej přitiskne k sobě a tvář zaboří do jeho ramene.

"To mi chybělo," zavrní.

"Hej! Co se opovažuješ! To je moje!" zakřičí Heechul, když vejde do obýváku a všimne si dvojice. Siwon tiše zaúpí, natiskne se co nejvíc na blonďatého chlapce a něco mu tiše zašeptá do ucha.

"Není to tvoje! Pokud vím, znám jej dýl, než ty!" Daehyun na zrzka vyplázne jazyk.

"Tse!" odfrkne si Heechul a posadí se do křesla.

"Já nejsem věc," zamumlá Siwon. Nelíbí se mu, jak si jej přivlastňují. Člověk se nepřivlastňuje, pokud dobře ví. Jen láska…

***



Ani slovo nepromluví. Má pocit, že kdyby cokoliv řekl, rozplakal by se. Takhle… jej vždycky objímal Hyukkie. Měl by být rád, že tak po dlouhé době vidí Daehyuna, svého nejlepšího přítele. Jenže, na to až moc dlouho nepocítil to, co potřebuje. Je. Nepřijdou?! Nikdo mu přece nesliboval, že se objeví. Tak proč jej to tolik bolí? Zapomněli na něj? Zavrtí hlavou. Jistěže nezapomněli! Mají jen moc práce… Mírně se otřese a schová si tvář do Daeho trička. Nikdo nemusí vidět ty slzy. Měl by se usmívat. Všichni se tak snaží mu pozvednout náladu, jenže on se cítí čím dál tím víc mizerně. Raději by utekl do pokoje a tam zůstal. Aspoň do chvíle, než jej to přejde. Ten stesk… Ten však nejspíš nezmizí do doby, než se ti dva vrátí. Povzdychne si, opět si sám přivádí špatnou náladu. Asi by se měl vzchopit, vždyť je mu devatenáct!

"Wone, v pokoji máš… dárek od nich," usměje se na nejmladšího Leeteuk. Siwon chvíli nepobírá, o čem to mluví. Hned mu to však docvakne. Neohrabaně se dostane z Daehyunova sevření, jež to bouchnutí loktem do břicha, naprosto ignoruje a jen se tak potutelně usmívá. To štěstí, se kterým vyběhl z obývacího pokoje. Zahřálo to.

"On je pořád tak sladký, když spí…" protne ticho Dae, když několik málo minut nikdo nic neříká. Nejspíš všichni čekají, až se vrátí Siwon. Tedy, pokud se vůbec vrátí. Leeteuka napadne, jestli byl dobrý nápad mu jejich dárek předat jako první. Mohlo jej napadnout, že Siwon z toho pokoje pak nevyleze. Trochu se nediví, když ví, co dostal. Popravdě, on sám by asi v jeho situaci z toho pokoje už nevyšel.

"On spal?" uvědomí si Leeteuk po chvilce význam Daehyunových slov.

"No jo?!" přikývne blonďák. Je na tom něco divného? Vždyť on u něj takhle usne vždycky.

"Uhm, to je jedno," mávne rukou Teuk, nemusí taky vědět vše. Co? Už se chce rozejít směrem k Siwonovo pokoji, když v tom Siwon vpadne do obýváku.

"Koukejtéééé!" zahuláká nadšeně a nad hlavou drží velkého plyšového psa. Nedává přitom pozor a tak není divu, že zakopne. Všichni jsou zticha a koukají na maknaeho rozpláclého na zemi. Trochu překvapeni!? Spíše hodně? Viděli to, co viděli?! To bylo snad vážně poprvé od doby, co Eunhae odešli. On se usmíval?

"Uhn, Wone? Jsi v pohodě?" zeptá se se starostí v hlase Teuk. Siwon zvedne hlavu a uculí se. Vyhrabe se na nohy a přejde k Daemu a bez zeptání si na něj opět dřepne.

"Koukej!" přistrčí staršímu k obličeji tlapu onoho plyšáka, a Dae si tak může přečíst věnování.

"S láskou EunHae…" přečte nahlas pro všechny a Siwon se zatetelí štěstím. Je jako vyměněný, pomyslí si Teuk, když v tom opět někdo zazvoní.

"Chm, kdo by to mohl být?" zamyslí se a zvedne se, "Hned jsem zpátky!"



Rychle přejde ke dveřím, nenapadá jej se ani podívat do kukátka a otevře. V tu chvíli si přeje jediné. Aby Siwon u sebe neměl toho plyšáka.

"Dobrý den, pane Choi…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 11. července 2016 v 0:57 | Reagovat

Už to zase posral "pan Choi" jenom tím, že se ukázal v dormu. Zase jenom Wona zbytečně vystresuje.
Jsem zvědavá, kdy nechá vrátit se EunHae...
Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama