Zkouška citů | 16

24. června 2016 v 8:35 | El Seihyoki |  Zkouška citů
Ehm, ješzě štěstí, žě jsem rozhovor vedený mezi EunHae a Zhoumim neslyšela... vážně.





"Kam to vlastně jedeme?" zeptám se Zhoumiho, který si přímo vybojoval místo vedle mě. Po boku mi chtěl sedět ještě Chul, ale toho jsem ihned odmítla. Úchyláka jednoho! A k tomu jsem stejně chtěla sedět u okna. Zhoumi se usměje a zamyslí se, jestli mi to vůbec může říct. Tedy, takhle mi to přijde.

"Mi!" zakňučím a šťouchnu ho do žebra.

"Au!" ohradí se ihned. Ale já stejně vím, že ho to nebolelo! Herec jeden! Vrátím se pohledem ven. Podle toho, co si kluci balili za věci, soudím, že jedeme někam na venkov. Což jsem ráda. Velká města moc nemusím… i když je to můj vysněný Soul.

"Někam do hor, myslím…" řekne a já zamrkám. Uh? Hory? Tady někde poblíž jsou hory?

"A jak dlouho bude trvat cesta?" položím mu další otázku. Popravdě bych se potřebovala protáhnout. Sedíme v tom autě minimálně dvě hodiny. Jop, sedačky jsou pohodlné, ale brzy dostanu do nohou křeč.

"No, ještě to nějakou chvíli potrvá. Jestli jsi unavená, klidně se o mě opři. Vzbudím tě, až budeme na místě…" řekne Zhoumi, ale já zakroutím hlavou. O to nejde…

"V pohodě, nejsem unavená…" odpovím a pak se trochu protáhnu, v rámci možností.

"Já bych si něco dal…" zamručí Donghae, který sedí s Eunhyukem ve předu.

"Vždyť jsi jedl před tím, než jsme vyrazili!" nechápe Hyuk a já se zasměju.

"Popravdě bych si taky něco dala. A hlavně se potřebuju projít…" přiznám se nakonec.

"Uhn, jestli je to tak, tak zavolám Leeteukovi, aby zastavil na nejbližším možném místě. Já jen vděčně přikývnu. Hae, jsi moje záchrana! Nejspíš bych nic neřekla, protože nechci zbytečně zdržovat. Ještě k tomu, samozřejmě všichni nejedeme v jednom autě, takže Zhoumi musí všechny obvolat. Nebo to možná udělá Teuk, pokud vůbec zastávku dovolí…

"Hm, El není moc dobře, tak by bylo lepší na chvíli zastavit… Hm? Jo, jo. Je trochu bledá…" mumlá do telefonu Zhoumi. He? Mluví o mě? Vždyť mě nic není!!! Promnu si oči a poplácám tváře. Mi to zase špatně pochopil, tu mojí žádost. Achjo. No, nevadí. Účel to splnilo.



***



"Hoaaa!" vykřiknu, když vystupuju z auta. Nohy mám vážně dřevěné. Spadla bych, ale někdo mě stihne zachytit.

"El, jsi v pořádku?" zeptá se Leeteuk se starostí v hlase. Přikývnu a odtáhnu se od něj.

"Jen mám trochu vratké nohy. To rozchodím…" mávnu nad tím rukou. Protáhnu se a zadívám se na oblohu bez mraků. "Nádhera…" zamumlám a pak zívnu.

"A prej, že nejsi unavená," řekne mi za zády Zhoumi, a hned na to mi rukou rozkáže vlasy.

"Hááá! Zhoumi! Nech toho!" rychle od něj odběhnu a začnu si urovnávat vlasy, přitom po něm hodím naštvaný pohled. On se jen uculí jak sluníčko na hnoji a pak zamíří do krámku.

"El, ale vážně. Kdyby se něco dělo, tak to hned řekni…" poprosí mě Teuk a já přikývnu.

"Neboj, upozorním…" poplácám ho po rameni a pak se začnu procházet sem a tam, jen abych si povolila ztuhlé svaly.



"Hae, ty ses zbláznil? Proč jsi toho koupil tolik?" uslyším Hyuka jak na něj huláká. Jen co se otočím ke vchodu do obchodu, vyprsknu smíchy. Donghae vypadá jako vánoční stromeček. Kolik těch tašek má?

"Počkej, ještě ti něco přidám…" hned po Donghaeovi vyjde Zhoumi a dá mu do ruky ještě jednu tašku. Ok, jestli se nesloží, bude to zázrak.

"No, co?! Mám zásobu! Vždyť jedeme na samotku!!" zahuláká dotčeně Hae a já se znovu rozesměju. A já si myslela, že největší jedlík je zrovna Hyuk se Siwonem.

"A k tomu, tady ty čtyři tašky patří tomu obrovi, který si pro to ani neuráčí dojít!!!"

"Vždyť už jdu!" opáčí mu Siwon. Ha! Žrouti!

"El, tady máš. Koupil jsem ti zmrzlinu…" přejde ke mně Zhoumi. Juuuu.

"Heheh, děkuju…" zapitvořím.

"Ok, nechme toho už. Zdrželi jsme se dost. Nasedat, vyjíždíme. Ať tam nepřijedeme za tmy!" rozkáže Teuk. Během chvilky už zas sedíme v autech a jedem… pro mě neznámo kam.



***



"Nechápu, jak někdo tak roztomilý, může být takový démon…" zašeptá Donghae, když s ostatními v autě sledují spící El.

"Hm, to jsem si taky už několikrát říkal…" přitaká Zhoumi. On ví víc, on El zná mnohem lépe, než kdokoli ze skupiny. Neví, jestli to je jen díky tomu, že mu El důvěřuje víc, nebo je to o něčem jiném. Třeba, že kluci se ji ani nesnaží porozumět. Zakroutí hlavou. Nad tím teď přemýšlet nechce.

"Jsme teprve na začátku. Nikdo neví, jak to všechno dopadne…" řekne Mi a přikryje El svojí mikinou.

"To je pravda… Doufám, že ti dva blbci ji nic neprovedou. Víme, jaký dokáží být, když někoho mi-" Hae se zasekne v půli slova.

"Hej, tohle radši neříkej. I když El spí. Je příliš brzo dělat nějaké závěry…" zastaví ho Hyuk.

"Tak, tak. Už tak je toho na ní moc…" souhlasí Zhoumi.

"Mám pocit, že na ní má zálusk i Teuk…" nedokáže svoje domněnky nechat jen ve své hlavě.

"Hae!!!" okřikne ho tiše Hyuk a vlepí mu pohlavek. "Posloucháš nás vůbec?"

"Ok, už mlčím. Už mlčím… ale… co ty Zhoumi?" neodpustí si poznámku nejmladší z nich.

"Ty máš ale bujnou představu, Lee Donghae," povzdychne si Mi a zadívá se opět na její tvář.

"Řekl bych, že jsem jako její ochrana. Štít před těmi pijavicemi, co jednou za námi…"

"Hm, mám nápad! Založíme klub pro ochranu El!" navrhne nadšeně Hae a Hyuk ho znovu praští.

"Ty sám bys potřeboval ochranu, tupče…" řekne, ale s úsměvem.

"Není to špatný nápad, protože… kluci.." Mi se na chvíli odmlčí a přitom se jim oběma podívá do očí. "El nepotřebuje jen ochranu před Siwonem a Chulem. Myslím si… ne, vím to s jistotou, že El sama má jisté… eh, problémy. Nazval bych to tak. Možná vám to došlo, možná ne… ale řekl bych, že El trpí nějakou… uhn…" Zhoumi se zamyslí. Jak to jen nazvat? Schizofrenie to přímo není. To by ji pak samotnou někam nepustili…

"Rozdvojenou osobností? Ale ne v takovém rozsahu…?!" vloží se do toho Hae.

"Toho si všiml každý… a nemyslím si, že El by si toho nebyla vědoma…" dodá Hyuk.

"No, ono to nebude tak jednoduché. Je hodně náladová, to ano. Proto se ji snažím, co nejvíce porozumět…" řekne Zhoumi a kluci se na něj usmějí.

"Hm, myslím, že ty jako její ochránce budeš stačit. Mi si s těmi "pijavicemi" poradíme…" uklidní Miho Hyuk a pak se otočí zpátky. Hae následuje jeho příkladu.

"Jo, necháváme El na tobě. Tak se o ní hezky starej, nebo budeš mít co dočinění s námi!" řekne teď už méně vážně…"

Zhoumi jen lehce zakroutí hlavou a pousměje se.

"Hmmm?" El se zamrví a pootevře oči.

"Jak ses vyspala, Sedmikrásko?"

"Máš tvrdé rameno…" zamručí a ti dva před nimi se začnou smát.

"Zhoumi, máš co dělat abys splnil naše očekávání…"

"Eh? O co tu jde?!" zahlásí El.

"Kdo ví…" pokrčí rameny Mi a začne se smát taky.

"Proč tomu jediná nerozumím? HEJ! ŘEKNĚ TE MI TO!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka, mám pokračovat?

Určitě! 100% (9)
Nezájem -_- 0% (0)

Komentáře

1 Carol Carol | 24. června 2016 v 17:23 | Reagovat

Ano! Tohle už jsem předtím četla :D Ten klub se mi líbí :3 :D Jo, ten pocit, když ti zdřevění nohy a potřebuješ chodit.. Znám to! Málem jsem chcípla při jízdě do Paříže! :DD Anyway, fakt se těším na další díl, o kterém opravdu nwm, co v něm je! :O Necháváš mě o tom přemýšlet víc než je potřeba :D Fakt se moc těším :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama