Zkouška citů | 14

10. června 2016 v 11:32 | El Seihyoki |  Zkouška citů
EunHae momentka, kterou totálně žeru. Je to teda jen pár slov, ale... kluci objevili, že jsem otaku. Pro ně je to děsivá zpráva :D a ten konec. Ok, kdo by nerad viděl, co já?! :D



Chm, tak si nakonec myslím, že nebyl tak špatný nápad si nechat volný víkend pro sebe. Lezla na mě chřipka, takže jsem se rozhodla ho celý strávit v posteli. Kluci proti tomu neměli vůbec nic. I když bylo plánováno, že v sobotu se o mě bude "starat" tým pod vedením Siwona a další den pak Chulova parta.

Ne, že by mi jejich společnost vadila… ale ležet si v téhle přímo královské posteli, s notebookem před sebou a jen tak se dívat na anime… Hmmm. Spokojenost nadevše. Tedy, v této situaci.

Možná je ale to anime právě to nebezpečí. Kluci jsou pohroma, to ano… ale kruci! Kuroko no baskeeeeet!

"KAGAMIIIIIIIIIII!!!" zařvu na celý pokoj a přitom pohazuju nohama a rukama. On ten koš musí dát! Musí! Musí porazit Kiseho!!! Ne, dobře. Kise je zlatíčko! Bwaah! Kuroko!

"El? Jsi v pohodě?!" vlítne do pokoje Siwon. S nezájmem se na něj podívám, ale pak dostanu geniální nápad.

"Wonniiiie!!!" vyhrabu se z postele a skočím po něm.

"Že si půjdeme zahrát basket?" v očím se mi objeví nadšené hvězdičky.

"El, že tys vypila tu medovinu, co sis přivezla z domova, že jo?" pozvedne nechápavě a trochu pobaveně obočí. Nakrčím nos a odtáhnu se od něj.

"NO DOVOL! Tohle je nadšení sršící z blázněné otaku!!!" řeknu a pak se vrátím do postele.

"Vidím, že je ti nejspíš lépe… nu, to je jen dobře… eh. Počkat?! OTAKU? SAKRA!!!" zanadává Siwon a než se na něj stihnu nechápavě podívat, tak zmizí z místnost. Eh? Řekla jsem něco blbýho? Pokrčím nad tím jenom rameny a pustím si další díl. Ale nějak všechno nadšení přejde a během chvíle to vypnu.

Prostě mi ten Siwon vrtá hlavou. Netvářil se předtím trochu zděšeně? Hm?! A taky… určitě by se vrátil. Zavrtím hlavou, vylezu z kutlochu, zabalím se do županu a vydám se do obýváku. Pak si asi ještě zajdu ohřát kakao. Mám na něj chuť.

Zastavím se mezi dveřmi. Kluci se shlukli k jedné pohovce a o něčem vážně debatují? Hm? Potichounku se k nim přiblížím, aby mě nepostřehli. Třeba se baví o mě?

Kruci, oni se o mě vážně baví!

"To je v pytli kluci, ale…" zahuhlá Kyuhyun.

"Hm, jestli je otaku, tak je velmi pravděpodobné, že bude i yaoistka…" vloží se do toho Leeteuk. Hehehe, to tedy rozhodně jsem.

"Hej, a proč vám to vadí?" zeptá se najednou Donghae. Takhle hezky zezadu můžu vidět, jak drží Hyuka za zadek. Hezký to pohled. Hahahaaaa…

"Měli bychom si dávat pozor, aby nás nezačala shipovat, takže…-" Teuk chce nejspíš vymyslet nějaký plán.

"Na to už je pozdě, nemyslíš, Teukie?!" zašveholím a tím upoutám jejich pozornost. Eunhyuk s Donghaem na mě mrknou a já se zasměju. Ostatní se tváří celkem vyděšeně.

"No, ale…! Pánovéé! Takhle kout pikle, že se nestydíte!" dám ruce křížem a jakoby mi zacuká obočí.

"Jsem otaku, jsem yaoista. Přiznávám se, že vás jsem shipovala takovými způsoby, o kterých nechcete slyšet ani slůvko… Četla jsem fanfikce, psala fanfikce… Ale mohu vám zaručit, že co jsem tady, nemám na takové blbosti ani pomyšlení… Za všechno si taky můžete sami. Váš fanservis, že… No, prostě jsem tím chtěla říct, že… se nemusíte obávat, že vás s tím budu nějak obtěžovat… A teď si jdu udělat kakao a pokračovat ve sledování Kuroko no basket…" mávnu na ně a otočím se ke kuchyni. Kluci během toho mého žvatlání ani nemukli. Divné. Velice divné.

"Huh…" zamrkám, když se přede mnou objeví hrnek s horkým kakaem. Vzhlédnu na toko, kdo mi hrnek podává a chvilku na něj jen civím, "Siwone?"

"Myslel jsem si, že ti kakao přijde k chuti," mrkne na mě a já neubráním červenajícím se tvářím.

"Uh, uh… děkuju," zamumlám, popadnu hrnek a rychle zmizím z kuchyně.





Tohle taky bylo pěkně divné! Siwon se chová divně! Leeteuk se chová divně! Chul se chová divně! Bože! Kdo se tu chová normálně?

ZHOUMI!

Kde on sakra vůbec je? Beztak by se on se mnou na ty sexy nejaponsky vypadající basketbalisty rád podíval!

Ok. On je vlastně se zbytkem v tělocvičně a makají na tom svém super tanečku. Doufám ale, že si večer na mě udělá čas. Chci s ním zase pokecat…

"Pchuuu…" on je asi snad jediný, se kterým nemám problém mluvit naprosto otevřeně, bez toho abych se cítila nervózní a nesvá. Jako bych mluvila s bráchou. Ok. Bráchu jsem nikdy neměla, ale takhle si představuju ideální vztah se starším sourozencem… Bwaaah! Proč nad tím teď vůbec přemýšlím? Ah! Zapomněla jsem si vzít prášek! Bože Elino!

Jak ležím v posteli, převalím se na bok a natáhnu se k nočnímu stolku, na kterém leží platíčko antidepresiv. Taky bych je ráda přestala brát… vezmu si jeden a hned ho zapiju vodou. Padnu zpátky na záda a zadívám se do stropu. Jaké by to asi bylo bez nich? Být normální… kéž by.

Nad tím přemýšlím pořád.





Uhn, ani nevím kdy, ale podařilo se mi usnout. Bezva. Ani se nepodívám na hodiny, dle tmy venku usoudím, že už musí být celkem pozdě. Ještě rozespalá zamířím za kluky. V celém bytě panuje podivné ticho. Nakouknu do obýváku a všimnu si, jak se kluci na něco dívají, ale přitom nic neslyším. Popojdu dál, abych viděla na televizi.

"Hm?" nakloním hlavu na stranu. Proč se kluci dívají na prázdnou obrazovku?

"Uh, kluci? Proč se-" nedořeknu svoji otázku, jelikož se na televizi zobrazí jejich společná fotka. Aha? Dívají se na svoje staré fotky? Ale proč? Ah…

"Hankyung…" zamumlám potichu. Mrzí mě, že s nimi už není, že ho nemůžu poznat osobně.

"El…" zvednu pohled od svých nohou a podívám se na Siwona, který se na mě lehce usmívá.

"Spala jsi, tak jsme tě nechtěli budit. Ale teď se k nám můžeš přidat, prohlížíme si fotky. Je to tak nostalgické a plné vzpomínek. Netřeba slov. Pojď…" nabídne mi místo vedle něj. Přejdu k němu a posadím se. Ihned mě obejme kolem pasu a zabalí do deky, ve které je on sám. Je to trochu trapné, ale svým způsobem naprosto uklidňující. Opřu si hlavu o jeho rameno a znovu se zadívám na televizi…



***



Huh? Zase jsem usnula? Ale kdy? Posadím se a zívnu. Vůbec si nepamatuju, že bych se vrátila zpátky do pokoje. Uhn. Asi mě sem vzal Siwon. Usměju se. Takový džentlmen. Protáhnu se a podívám se na hodiny. Půl osmé. Hm, divím se, že jsem vydržela spát tak dlouho, když vezmu v potaz, že jsem nejspíš prospala půlku předešlého dne. Ze skříně si vytáhnu čisté oblečení a zamířím do koupelny.

"Alespoň si dám srpchu…" zamumlám si pro sebe. Nedávám přitom pozor na cestu, takže do někoho vrazím.

"Uhn, promiň…" zahuhlám.

"Jsi v pohodě, El?" zeptá se Leeteuk se starostí v hlase.

"Eh?" zamrkám. "Ne, nic… jen jsem ještě rozespalá…" mávnu nad tím rukou.

"Rozkošná…" unikne z jeho úst a mě hned na to zčervenají tváře.

Bwaaaah! El, odkdy jsi z těch všech jejich gest a slov tak naměkko?

"Uhn, jdu do koupelny!" řeknu, aniž bych se mu podívala do tváře.

"Aaaah!" zaječím, když uvidím polonahého Siwona, rychle se otočím-

"PROMIŇ!"

OK! Tak teď už jsem vzhůru úplně! Tohle mi prosím nedělejte! Takovéto šoky!

"V pohodě…" řekne Siwon a pak mě pohladí po hlavě. Zatetelím se jak malé děcko.

"Ale příště raději zaklepej, co kdybych byl nahý?" skloní se a zašeptá mi do ucha, až málem zapomenu dýchat. Zrudnu.

"Háááh! Přestaň mě škádlit, ty jedno přerostlé sexy hovado!" praštím ho ručníkem a rychle se otočím, aby mi neviděl do tváře.

ZRADA! ZRCADLO!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka, mám pokračovat?

Určitě! 100% (9)
Nezájem -_- 0% (0)

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 11. června 2016 v 0:24 | Reagovat

Moc pěkný díl :-)
Jo...taky mě mezi nima moc chybí Hannie :-(

2 Carol Carol | 11. června 2016 v 14:55 | Reagovat

No jo anime :D Z Kuroka taky nemůžu :D A yaoistky? Někdy se za sebe fakt stydím :D Taková příležitost vidět polonahého Siwona! :O Jééé *-* Hej ty fotky... Ráda se koukám na fotky :) Vzpomínky jsou super :) Hannie tam prostě chybí :/ Úžasný jako obvykle :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama