Miluj mě, v ten pravý čas 04

2. června 2016 v 15:45 | El Seihyoki |  Miluj mě, v ten pravý čas
Ehm, mám se k tomu vůbec vyjadřovat?



"Stalo se to před sedmi lety…"



Před sedmi lety něco takového zažil? Nechápe to. Nikdy by si nepomyslel, že je Viktor…

"Takovej hajzl," zavrčí a praští sebou do křesla. Až se mu dostane pod ruku, zabije jej. Jak vůbec mohl? Kdyby tam byl před sedmi lety on a zamiloval by se do něj, využil by ho taky? K něčemu takovému.

"Bože," vydechne. Tohle není moc dobrý. Vůbec ne. Jestli se z toho Siwon zhroutí, neví, co bude dělat. Sarkasticky se zašklebí, jestli se zhroutí… Pravda je, že se už tak stalo a teď… se odmítá probudit. Možná je vzhůru… ale nedává to najevo. Yunho to chápe, nechá mu čas… Bude u něj neustále, ale nebude tlačit. Nemůže…

"Běž za ním, už se probudil…" řekne mu Leeteuk, když vyjde z pokoje. Yunho se zhluboka nadechne a zvedne se.

"Jak je na tom?" zeptá se, ale Teuk pouze zakroutí hlavou. Teď, musí dojít do společnosti a vyřešit to. Ten chlap, není nutné říkat jeho jméno, musí pryč. Vůbec by neměl být v Koreji, tedy, pokud to před několika lety pochopil… A stejně, pokud se zná s Yunhem, musí vyřešit i to. Není možné, aby se takový člověk potuloval po ulicích. Kam patří? Do vězení, nikam jinam. A on jej tam dostane, za jakoukoliv cenu. Dostane!



Na několik vteřin zavře oči a ruku položí na kliku. Neví, jak bude Siwon reagovat. Jestli jej od sebe odežene, nebo jej u sebe nechá. Netuší vůbec nic. Doufá v to, že jej Siwon nevyhodí. Že jej bude potřebovat. Jen myšlenka, že by nemohl být s ním. Nelíbí se mu. Otevře dveře a vkročí do ztemnělého pokoje. Stejně tiše, jak je otevřel, je i zavře a pomalými kroky přejde k jedinému lůžku, co se v místnosti nachází.

"Siwone," osloví jej tiše, posadí se na okraj postele a pohladí mladšího po tváři. Ten jen odvrátí pohled a nic neřekne. Yunho si povzdychne.

"Jak je ti?" zašeptá, jemně jej uchopí za bradu a otočí si ho k sobě. Siwon roztřeseně vydechne a zavře oči, do nichž se derou slzy. Jak… jak u něj může být, když… všechno určitě ví. Určitě mu to někdo z kluků řekl. Není tak hloupý, aby mu to nebylo jasné.

"Siwone, otevři oči… podívej se na mě…" požádá jej, mladší ale pouze zakroutí hlavou. Ví, že kdyby je otevřel, rozpláče se.

"Miluju tě," zašeptá Yunho a lehce přitiskne své rty k těm jeho. Nebude na něj nijak tlačit, ale dokázat mu to, že není sám, že jej přes to všechno neopustí a nenechá jej samotného, to může. Může mu pomoct na to všechno opět zapomenout, chránit jej, nikdy nedovolit, aby mu kdokoliv znovu ublížil. Ale to pouze tehdy, kdy mu to on dovolí…

"Nezraníš mě?" špitne tichounce Siwon, přičemž obličej zaboří do jeho mikiny. Yunho si rychle sundá boty a vleze si k němu pod přikrývku. Přitáhne si ho do obětí, vlepí mu polibek na čelo a začne si hrát s jeho vlásky.

"Nikdy…"



POV

"Kde je Siwon?" vletí do jednoho pokoje apartmánu světlovlasý leader a rozhlídne se.

"Uhm, šel ven s Viktorem…" řekne bez většího zájmu Heechul a dál si čte nějaký módní časopis.

"Zase? Bože, to je taky hlava zamilovaná!" plácne sebou do postele a zakouká se do stropu, "Hlavně že jsem mu říkal, že dneska fotíme…"

"On se vrátí, říkal… něco kolem páté," uklidní jej Heechul. Ještě si vybavuje, jak ráno Siwon lítal po pokoji jako smyslu zbavený a řešil, co si vezme na sebe. Ušklíbne se. Chvíli si připadal, jako by on nebyl ten, kterému nejvíc záleží na svém vzhledu. No, i když… chápe jej. Pokud je ten onen Viktor tak pohledný, tak se ani nediví, že chtěl vypadat neodolatelně. Spíš tedy vypadal jako cukřenka, ale to si raději nechal pro sebe.

"Jestli ne, manažer ho zabije… teda, pokud ho neuškrtím dřív já…" zamumlá Leeteuk a Heechul se zasměje.

"Ty bys neublížil ani mouše… Teda, ne nebezpečné mouše…" neodpustí si poznámku. Odhodí časopis na stůl a zvedne se, "Asi se půjdu osprchovat…"

"Teď jsou v koupelně Eunhyuk s Donghaem," oznámí mu Leeteuk a teď je to tentokrát on, kdo se zašklebí. Když ten pohled na jeho mladšího kolegu je k nezaplacení. Taková tragedie.

"Pche! Jdu za Hanniem!" odfrkne si a otočí se k odchodu.

"Nešel náhodou ven?" řekne Teuk a vyprskne smíchy. Tohle jej fakt baví. Ale, raději by se asi měl klidit, jinak jej Heechul zabije.

"A kam?" hodí po svém hyungovi vražedným pohledem.

"Uhm, říkal něco o obchodním centru?" zamyslí se světlovlásek, "Ale raději nikam nechoď. Jinak tě fanynky sežerou… a stejně, za chvíli vyrážíme do studia…" řekne, když se podívá na hodinky.

"Uhm, jasně," pokrčí rameny Heechul a vrátí se zpátky do křesla. Po chvíli mu něco dojde.

"Za chvíli jdeme do studia?" zamrká, "Kolik je?"

"Za deset minut šest…" odpoví mu Leeteuk, "Proč?"

"To je divný, Siwon by tu už měl být…" zamračí se. Zná jej a Siwon nikdy nechodí pozdě. No, možná je to tím, že když je člověk zamilovaný, nevnímá čas? Blbost. Siwon není takový… Kdyby byl, tak by včera nepřišel včas. Ani předevčírem… Ani před těmi několika dny, kdy se s tím Viktorem seznámil.

"Chmm, a nevíš, kam přesně šel?" promne si bradu Leeteuk a posadí se. Nemůže přece hlídat každého. Stačí, že jej nervuje Kyuhyun. To škvrně by pořád něco vyvádělo. Nemluvně o ostatních.

"No, prej jej Viktor pozval na oběd?" zavzpomíná Chul a už raději vytahuje mobil z kapsy.

"Uhm, tak mu zavolej. Ok?" požádá jej Leeteuk a zvedne se. Musí ostatním říct, aby se připravili k odjezdu. Hangeng dorazí do studia sám. A Siwona když tak vyzvednou při cestě.



Podívá se na něj pohledem - pořád nic? Heechul pouze zakroutí hlavou. Má tendenci si okusovat nehty, ale to přece NEMŮŽE! Asi po padesáté vytočí Siwonovo číslo a přiloží si telefon k uchu. Nic. Vůbec nic. Sakra! Tohle není normální!

"Určitě se něco stalo," zašeptá Heechul a v ruce sevře mobila.

"Zkoušej to dál. Zavolám manažerovi, co se děje a zrušíme focení. Musíme Siwona najít a-" Leeteuka přeruší Heechulův telefon, jež začne v jeho ruce vibrovat a na displayi se zobrazí Siwonovo jméno. Heechul okamžitě přijme hovor a pustí to nahlas, aby jej všichni slyšeli.

"Siwone! Sakra, kde jsi?! Proč si nezvedal telefon?!" zařve do telefonu Leeteuk, až sebou všichni trhnou. Nemusí tak řvát, sakra.



Tiché vzlyknutí všechny vyvede z míry…

"Wone?" osloví nejistě mladšího Leeteuk. Další, tentokrát intenzivnější, vzlyknutí.

"Siwone?!" vyjekne leader, "Co se stalo?"

"Já…" zachraptí do telefonu Siwon a celé jeho tělo se roztřese. Tiskne se ke chladné zdi a snaží se s ní splynout. Jen ať jej nenajde… jen ať… Tiše zaúpí a ještě víc se schoulí do klubíčka. Úplně přitom zapomíná, že telefonuje.

"Kde jsi?" ozve se ze sluchátka Heechulův hlas, "Hlavně se uklidni, Siwone. Ať se stalo cokoliv, buď v klidu. Zůstaň tam, kde jsi…"

"Heechulie…" vzlykne. Z dálky uslyší čísi volání. Ví koho je. Přibližuje se. Nesmí jej najít. Nesmí… Musí utéct, kamkoliv. Ale tam zůstat nemůže. Pokud jej najde… Zase ho odtáhne tam. Tam… kam? V hlavě má prázdno. Jakoby mu někdo vymazal vzpomínky. Nepamatuje si nic. Probudil se… v nějakém pokoji. Bez oblečení, bez ničeho. Bolí jej hlava, záda, ruce… Všechno jej bolí. Musí zmizet… Musí dát vědět klukům… V tu chvíli na nic jiného nemyslel a teď?! Když ví, že nemá žádnou šanci utéct. Nemá žádnou naději, že jej Heechul a ostatní najdou… Může myslet na to, co se vlastně stalo. Šel s ním na oběd… usmíval se. Líbali se, drželi za ruku… Všechno bylo tak dokonalé. A pak, už nic. Jen prázdnota, tma. Nic, čeho by se mohl uchopit a dostat se tak z nevědomosti, která jej děsí snad víc, než skutečnost.

"Siwone, neboj se… Už jsme na cestě!" zašeptá tiše do telefonu Heechul. Soudě toho ticha všem došlo, že se Siwon někde před někým ukrývá. Z dálky slyší, jakoby na něj někdo volal. A vždy u toho Siwon zaúpí. Kluci mají jediné štěstí, že manažer všem do telefonu zabudoval vysílačku. Hlavně kvůli tomu, kdyby se někdo z nich ztratil, aby ho v tom New Yorku jednoduše našli.

"Chullie, já…" Siwon se trhavě nadechne. Všechno se mu rozmazává… nedokáže se soustředit na jeden jediný bod, hlava jej třeští. Najednou… taková bolest. Siwon upustí telefon. Chytne se rukama za hlavu a celou ztemnělou uličkou se rozlehne hrdelný výkřik... Celé jeho tělo se napne v nesnesitelné křeči, oční víčka samovolně klesnou a jeho mysl ovládne tma…



"Támhle!" vykřikne Kyuhyun, když zaslechne výkřik. Ví jistě, že to neslyšel z telefonu. Znělo to až moc, moc reálně… Nijak nezkresleně. Bez toho, aby čekal na ostatní, přeběhne přes silnici a zmizí v temné ulici. Všichni zanadávají. Zrovna ten nejslabší článek běží na pomoc, druhému nejslabšímu článku. No, to k sobě vážně pasuje.

"Siwone! Probuď se! Siwone!" začne se starším cloumat. V očích jej pálí slzy. To, co vidí… Nelíbí se mu to.

"Prosím!" zavzlyká a znovu s ním zatřese. To už jej ale Kangin chytá kolem pasu a odtahuje ho od bezvládného těla.

"Pusť mě!" zakřičí Kyu a začne sebou házet.

"Kyuhyune! Uklidni se sakra! Takhle mu nepomůžeš!" zařve Leeteuk a sám se skloní k Siwonovi, Kangin nejmladšího ještě víc sevře v objetí.

"No tak, Kyu…" zamumlá.

"Pusť!" popotáhne Kyu. Kangin si povzdychne, uvolní sevření, ale místo toho, aby Kyu utekl, vrhne se mu do náruče.

"Že se mu nic nestalo? Že ne?" zavzlyká.

"Já nevím Kyu… Nevím…"

"Tamhle někdo je!" vykřikne Eunhyuk a ukáže směrem ke konci uličky. Dotyčná osoba se ušklíbne, otočí se a zmizí dřív, než jej Hae s Hyukem dostihnou.

"Sakra! Proč mám pocit, že to byl někdo důležitý?" vypadne z Haeho.

"Proč mám takový pocit, že to byl ten Viktor?"

KONEC POV
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 2. června 2016 v 21:05 | Reagovat

Úžasné...
Moc se těšim na další díl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama