Leaving | 05

12. června 2016 v 6:15 | El Seihyoki |  Leaving
Uhn. Možná jste si nevšimli (možná ano), ale stejně jako Tick Tack tak i Leaving je dopsán. Pravděpodobně časem přibude i bonusek, ale to si ještě rozmyslím xP Tahle kapitola je vážně krátká, má jen něco přes tisíc slov. Zase mi trochu utekla můza... ale nakonec se mi tohle líbí... Užijte si to, hlavně ty Hatachi... snad se ti příběh líbil <3



Leeteuk si povzdychl, když odemkl a vešel do Zhoumiho bytu. Nenapadlo ho, že by někdo jako on mohl mít doma takový nepořádek… i když, v momentální situaci by jej to přeci jen nemělo udivovat. Zul si boty a odnesl nákup do kuchyně. Když odvezl Zhoumiho a zjistil v jak ubohém stavu je, rozhodl se o něj trochu postarat. Poslal ho do sprchy a pak si měl jít lehnout. On zatím dojel pro něco k jídlu po zjištění, že lednice je prázdná.

"Zhoumi?" zaťukal na dveře a nakoukl do ložnice. Vysoký mladík tam ale nebyl. Leeteuk nakrčil nos. To se mu nelíbilo. Okamžitě se vydal do koupelny.

"Zhoumi!" vyjekl vyděšeně, když dotyčného spatřil na zemi. Rychle si k němu přiklekl a zkontroloval, jestli dýchá. Oddychl. Zanadával si do blbců, že vůbec někam odcházel. Lehce s ním zatřásl, ale nic. Nejspíš omdlel vyčerpáním. Opatrně ho vytáhl na nohy a jen tak tak si ho přehodil přes rameno.

"Jedl si vůbec?" povzdychl si starší. Odnesl ho do ložnice a uložil do postele. Snažil se být klidný. Nepomohlo by, kdyby začal vyšilovat. Hlavně věděl, že Zhoumi potřebuje akorát dlouhý spánek a jídlo. Měl s tímhle zkušenosti. Kluci tak dopadli častokrát… Opětovně si povzdychl. Všechno se bortilo jako domeček z karet. Nechal Zhoumiho spát a vrátil se do kuchyně. Uvařil zeleninovou polévku a pak si s hrnkem kávy sedl do křesla.

"Mohl bych zavolat klukům," zamyslel se nahlas. Vytáhl si z kapsy telefon a vytočil číslo na Heechula. Položil si mobil k uchu a vyčkával.

"No kde jsi?! Myslel jsem, že tu budeš!?" vyjel do telefonu okamžitě o pár dní mladší kolega.

"Zhoumi se zhroutil…" řekl mu na rovinu Leeteuk a na druhé straně bylo chvíli naprosté ticho.

"Je v pořádku?" zašeptal pak tišeji Chul. Zřejmě byl u Siwona a ten kdyby jen zaslechl slůvko, nemuselo by to dopadnout dobře.

"Mám takové neblahé tušení, že poslední dobou nic nejedl ani pořádně nespal. Ale dá se do kupy. Dohlédnu a něj…"

"Dobře…" souhlasil Heechul, "O kluky si nemusíš dělat starosti. Jsou v pohodě…."

"A co Siwon?"

"Uhm. Nevím, co se stalo, ale mluví. Vidím na něm, že jej to všechno pořád bolí, ale… snaží se. Byl s ním dnes Zhoumi? Když tak se zeptej jeho…" odpověděl a Leeteuk si oddychl.

"Ale ať se zmátoří co nejdřív. Lékař Siwonovi slíbil, že pokud se zlepší, bude moct navštívit jeho hrob…" Leeteuk se zamračil. Heechul Hangengovo jméno nedokázal vyslovit. Bolest byla příliš čerstvá a i když jeho s ním nepojilo pouto tak silné jako se Siwonem, stejně z toho byl dost mimo.

"Nemyslím si, že je dobrý nápad, aby s ním šel Zhoumi…" reagoval Leeteuk. Heechul byl opět krátký okamžik zticha.

"Ne. Nikdo jiný s ním nemůže, Jeongsu… a ty to víš moc dobře. A hlavně… my budeme muset za pár dní odletět zpět do Soulu. Ať chceš, nebo ne. Siwon už není v ohrožená života, takže společnost vyžaduje, abychom se vrátili…"

Leeteuk si musel povzdechnout. Chul měl jako pokaždé pravdu. Už tak jim ředitel jednou vyhověl. A Siwon beztak taky nebyl rád, že zanedbávali Elfy.

"Dobře. Zhoumimu to řeknu a pak přijedu za váma…"

"Zatím, Jeongsu."

"Zatím."



***



"Co blázníš, Siwone?!" vyjekl Zhoumi, když vešel do nemocničního pokoje a uviděl, jak se Siwon snaží postavit. "Ještě nejsi dostatečně silný! V tomhle stavu to akorát zhoršíš!" přispěchal mu na pomoc. Podepřel ho a přesunul se k invalidnímu vozíčku, kam mu pomohl posadit se.

"Lékař říkal, že…"

"Vím, co říkal. Ale takhle to spíš oddálíš. Musím být trpělivý…" Zhoumi se na něj zlobil. Vážně. Mrzelo ho to, ale… nemohl Siwona nechat sám sebe ničit ještě víc.

"Omlouvám se…" vzlykl Siwon. Zhoumi si okamžitě přiklekl a chytl Siwona za ruku.

"Neomlouvej se, Wonnie. Musíš teď myslet jen a jen na sebe. Slibuju ti, že tě k němu pak vezmu…"

"Nemám na to sílu. Jsem sám. Úplně…" zachraptěl a pohled stočil stranou. Nechtěl slyšet, to co následovalo vždy, kdy tohle řekl. Zhoumi jej podporoval. Tolik ho to bolelo, že mu nemůže dát nic na oplátku. On… nemiloval ho.

"Siwone, podívej se na mě. No tak, podívej…" Zhoumi jej jemně chytl za bradu a natočil si ho zpět k sobě. "Nejsi sám. Namlouvej si to, jak dlouho chceš. Ale já tě neopustím. Říkal jsem ti to. Už dávno. Pořád budu po tvém boku. Vím, že to bolí… i mě jeho ztráta zasáhla. Ale už jsem ti to řekl jednou. On by si nepřál, aby ses uzavřel do sebe. Nech, ať ti pomohu. Hm?"

"Ale já nedokážu opětovat tvoje city…" Ačkoliv Siwon nechtěl plakat, chtěl být silný, nedokázal to. Slzy si našly cestu a znovu se začaly kutálet po jeho tvářích. Zhoumi se pousmál a prsty mu setřel slzy.

"Stačí mi, když budeš šťastný, Wone. Časem se bolest vytratí a zbyde jen vzpomínka. Celou tu dobu budu s tebou…" A možná se do mě zamiluješ, pomyslel si Zhoumi. Siwon zavřel oči a chvíli jen tiše oddechoval, když je pak znovu otevřel, Zhoumi v nich mohl spatřit větší odhodlání než před tím.

"Pokusím se tě nezklamat, Zhoumi…" šeptl. Zrzek se znovu pousmál, naklonil se a políbil Wona na čelo, pak se zvedl.

"Domluvím tvému ošetřujícímu lékaři, abychom mohli za Hanniem už dnes…"

"Zhoumi…" zaštkal se mladší.

"Pro tebe cokoliv, Wonnie…"



***



Siwon mlčky seděl u hrobu a s pohledem upoutaným na Hangengově fotce. V duchu si přál, aby na té fotce byl s ním, aby byl mrtvý. Mohl to přeci už dávno skoncovat, tak proč tam stále byl?

"Hannie" promluvil po několika minutách: "Myslíš, že ho dokážu milovat stejně jako tebe? Dovolíš mi to?" Rukou přejel po hladkém povrchu mramorové desky a opět si přečetl text pod rytinou jeho jména.


Naučil jsem se, že opravdová láska překoná i tu největší vzdálenost.

Hang Geng (* 9.2.1986 † 15.5.2011)



"Mohu mu svěřit vše, co mám? Co myslíš? Ach, neodpovíš mi. Nemůžeš…" zničeně si zajel rukou do vlasů.

"Wonnie…"

Siwon se prudce narovnal a rozhlédl se. Nikde nikdo. Cítil, jak jemně zafoukal jarní větřík a pohrál si s jeho podlouhlými vlasy. Zavřel oči a mírně zaklonil hlavu.

"Hannie…" špitl a na tváři se mu objevil nepatrný úsměv. Byl tam, cítil to. Byl s ním. Znovu se zahleděl na hrob. Byl přesně tam, kde chtěl být. Daleko od lidí, daleko od všeho. Pod jejich stromem… Navždy.

"Sbohem, Hankyung, má lásko."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 12. června 2016 v 16:30 | Reagovat

To je tak smutný, ale krásný. Na ten bonusek se těšim.
Vím, že Mimi miluje Siwona, ale líbilo by se mi, kdyby se do sebe zamilovali s Leeteukem a Siwon by se zamiloval do Heechula...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama