Leaving | 04

5. června 2016 v 6:35 | El Seihyoki |  Leaving
Ha! Taky jste překvapeni, že je tu další díl? Já taky, hahaha... a smích došel... možná pošel. Za tenhle díl bych si nakopala, vážně! Takhle je trápit! Prakticky jsem si hrob už vykopala, tak čekám, kdy mě Hatachi do něj strčí a zahrabe.





Bylo už pozdě v noci, když se Siwon začal probouzet. Byly to jen náznaky, ale i to byla dobrá zpráva. Zhoumi mu zrovna četl nějaké povzbuzující příspěvky z netu, co napsali jeho fanoušci. Hned jak začal projevovat známky vědomí, schoval telefon do kapsy a zvedl se, aby se mohl naklonit nad Siwona a prohlédnout si jej.

"Wonnie…" šeptl tiše a pohladil jej po tváři. Mladší se na něj podíval skrz pootevřené oči.

"H-Hannie…" zachraptěl ztěžka. Zhoumi stočil pohled na stranu. Nedokázal to. Nemohl mu to říct. Sevřel ruku v pěst a druhou opět pohladil chlapce na lůžku.

"Pšš, Wonnie. Nenamáhej se…" řekl, Siwon ale reagoval silným trhnutím svého těla.

"K-de je?" pokus o výkřik byl chabý. Neměl žádnou sílu. Tělem mu projela nesnesitelná bolest, jestli fyzická nebo duševní, nevěděl, co bylo horší.

"No tak Siwone, uklidni se…" Zhoumi jej pevně ale jemně natiskl k posteli. Během chvilky do místnosti vešel lékař a sestřička. Díky neustálému dohledu sester nemusel volat.

"Pane Zhoumi, děkuji za spolupráci. Teď prosím na chvíli odejděte…" požádal ho muž v bílém plášti a Zhoumi přikývl.

"Ne, nechoď!" zasýpal Siwon a snažil se chytit zrzkovo ruku.

"Siwone…"

Zhoumi pohlédl na lékaře a ten po krátké odmlce nakonec přikývl. Zůstal, ale opodál. Tohle Siwonovi muselo stačit. Dlouho to netrvalo a muž v bílém plášti spolu se sestrou byl na odchodu. Zhoumi s ním šel až ke dveřím.

"Řeknete mu to?" zeptal se lékař a Zhoumi nechtě přikývl.

"Musím. Nedokážu mu lhát…"

"Je vyčerpaný. Dal jsem mu další sedativa, takže prakticky usíná, ale měl by vás vnímat. Bude to těžké…" Zhoumi jen přikývl. Neměl na to, co říci. Otočil se a přešel zpět k Siwonovi. Ten na něj upřel unavený pohled prosící o naději.

"Mrzí mě to, Siwone…" šeptl a jemně sevřel jeho ruku v té své.

"Měli jste nehodu. Hangeng zemřel na místě… Je mi to líto, Siwone. Opravdu mě to mrzí…"

Ačkoliv Siwon neměl sílu, dokázal nějak odtáhnout ruku. Trhavě se nadechl, do očí se mu nahrnuly slzy.

"Lžeš…" zachraptěl. "Lžeš mi! S-slíbil… slíbil, že… že…"¨

"Siwone…" vydechl bolestně Zhoumi. Samotnému se do očí tiskly slzy, ale držel se. Kvůli němu…

"On nemůže být mrtvý?! Proč jsem neumřel s ním? Nechci tu být sám! Hannie…" Zhoumi ani zdaleka netušil, kde Siwon bral sílu takhle reagovat. Ničilo ho to.

"Šššš, uklidni se. Ublížíš si," Slova která Siwon vypustil z pusy se snažil ignorovat. Ta představa, že by i on… zatřásl hlavou. Na to nemysli Zhoumi, pomyslel si.

"Hannie… proč," Siwon se rozvzlykal. Zrzek se k němu sklonil a lehce, si jej k sobě natiskl.

"Je mi to líto, Siwone… je mi to líto…"



***



"Pořád nic?" povzdychl si Zhoumi, když z pokoje, kde ležel Siwon, vyšel Leeteuk s paní Choi. Netvářili se nijak nadšeně. Siwonův stav se prakticky nelepšil a aby toho nebylo málo, nemluvil. Od toho momentu, kdy mu Mi řekl tu bolestnou zprávu, neřekl ani slovo. Trhalo mu to srdce.

"Prosím, postarejte se o mého syna. Jste jeho jediná naděje…" chytla ho za ruku postarší žena. Zhoumi sklopil zrak. Jeho poslední naděje… on. To určitě, pomyslel si sarkasticky.

"Vynasnažím se, paní Choi," přikývl, ačkoliv věděl, že on nebyl ten, koho Siwon chtěl. Leeteuk se na něj smutně podíval a kývl hlavou.

"Drž se…" řekl pak a nechal Zhoumiho vejít do nemocničního pokoje.



Přisedl si k lůžku, jako pokaždé. Už se ani nepokoušel položit ruku na tu Siwonovu. Bylo to zbytečné. On ho odmítal. Odmítal každého… tak proč po něm pořád chtěli, aby s ním byl? Sevřel ruce v pěst. Co to dělal? Myslel na sebe, jaká je to chudinka, když ve stejné místnosti byl někdo, kdo opravdu trpěl? Jenže… on přestával být silný. Cítil, jak ztrácel sílu a vytrvalost zůstávat po boku někoho, koho miloval. Kdyby jen Hangenga nepřemlouval, kdyby víc myslel sám na sebe. Určitě by se do něj Siwon mohl zamilovat. A Hangeng by žil… Byla to jeho vina. Jeho vina, že měli nehodu, že Hangeng zemřel…

"Je to tvoje vina…" protnul ticho Siwon. Jeho hlas byl zesláblý, jak nebyl zvyklý mluvit. Zhoumi zamrkal a podíval se na Siwona. Slyšel to, co slyšel?

"Kdybys za ním nešel a nepřemluvil ho, aby se vrátil…"

"Siwone…"

"Kdybys za ním nechodil, nemluvil jsi s ním o mě…"

"Prosím, odpusť…"

"Je to tvoje vina, že zemřel…"

"Já vím…"

"Nenávidím tě…"

"Já sebe taky.."

"Proč jsi to udělal?!" Siwon znenadání zakřičel a posadil se, nedbajíc na svá zranění. Zhoumi jakoby se až teď dostal ze sebelítostivého transu, vytřeštil oči.

"Siwone, uklidni se… ublížíš si!" zvedl se a chytl Siwona za ramena a snažil se jej donutit lehnout si. Siwon se ale ohnal rukou a udeřil Zhoumiho do obličeje.

"Zabils ho!" zachraptěl Won, protože neměl sílu více povykovat. "Zabil!"

Zhoumimu nezáleželo na vlastní bolesti. I když jej tvář pálila od Siwonovi rány, bylo to nicotné proti jeho bolesti. Už jej nenutil lehnout si, rukama jej objal a natiskl si ho na hruď.

"Siwone… omlouvám se. Moc mě to mrzí. Omlouvám se…"

Siwon se chvíli vzpouzel, ale nakonec to vzdal… nebo mu došla síla. Tiše vzlykal a drtil Zhoumiho košili ve zdravé ruce.

"Promiň Mi…" špitl Won po pár minutách, kdy se zřejmě stihl uklidnit. Zhoumi se odtáhl a podíval se mu do tváře.

"Neomlouvej se…"

"Za nic nemůžeš…" pokračoval dál se sklopenou hlavou.

"Siwone…" vydechl překvapeně Zhoumi. Nevěděl, jestli jej to uklidnilo, nebo ještě víc ranilo.

"Je to moje vina…" vzlykl znova mladší.

"To není pravda," hájil ho Zhoumi.

"Kdybych nebyl takový slaboch, takový sobec… měl jsem na něj zapomenout. Zhoumi, Hangeng zemřel kvůli mně. Jsem vrah…"

"Siwone! Tohle o sobě neříkej!" vyjekl Zhoumi okamžitě, chytl mladšího za bradu a donutil se mu podívat do očí. "Siwone! Zemřel, ale ne kvůli tobě. Nikdo za to nemůže. Byla to nehoda… a Hangeng by si nepřál, aby ses z toho obviňoval. Chtěl by, abys žil. Užíval si život i za něj. Siwone… uzdrav se a ukaž mu, že dokážeš být silný…"

"Zhoumi…"



***



Když Zhoumi odcházel, zdálo se, že Siwon konečně po tolika týdnech měl nakročeno k uzdravení. Mi vyšel z pokoje a okamžitě, jak zavřel dveře, se o ně opřel zády a sjel po nich až na zem. Upřel svůj pohled na svoje ruce, které se ze začátku třásli jen tak nepatrně, ale čím víc se snažil udržet v klidu, tím to bylo horší.

"Kurva…" vydechl zničeně. Po tvářích se mu začaly kutálet slzy, které už nedokázal zadržet. Doufal, že alespoň dojede domů… ale dnes toho bylo na něj prostě moc. Poslední kapka.

"Zhoumi?" ozval se kousek od něj poplašně Leeteuk. Oslovený se sarkasticky ušklíbl. Jo, přidělávat problémy, to uměl. Setřel si hřbetem ruky slzy a pokusil se zvednout. To už u něj byl jeho kolega a pomáhal mu na nohy.

"Teuku, promiň…" řekl a opřel si čelo o jeho rameno. Leeteuk nic neřekl, svíral ho žaludek z toho, co viděl. Ruce automaticky objaly mladšího a pevně jej sevřely v náruči. Cítil, jak se Zhoumi třásl. Bylo mu špatně ze sebe samotného. Jak mohli všechno nechat jen na něm? Věděl přeci, co Zhoumi k Siwonovi cítil. Zhoumi ale byl silný, působil tak.

"Pojď. Odvezu tě domů…" promluvil po chvíli. Zhoumi se od něj odtáhl, a až teď si všiml, jak bledý byl. Nafackoval by si. Nebyl prakticky jeho lídr, ale…

"Zvládnu to sám. Šel si za Siwonem, ne?" odmítl jeho pomoc a Leeteuk se zamračil.

"Šel, ale za chvilku tu budou kluci. Zajdu za ním potom. Nechci slyšet žádné námitky!" zavrhl protest okamžitě. Zhoumi jen přikývl. Byl popravdě rád, že nemusel být sám.

"Děkuju, Jeongsu…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 5. června 2016 v 12:30 | Reagovat

Tak ještě že jsem zalezlá ve svým pokoji, protože můžu brečet nahlas a nikdo mě neuslyší :-(
Ale tohle...je mi Mimíska moc líto. A i když se tváří jako největší silák na světě, tak je to jemná a křehká duše. A tohle na něj bylo přece jen trochu moc. Už jen říct milované osobě, že zemřela jemu milovaná osoba chce hodně moc síly...
Ale těšim se na další díl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama