09 | Zase?!

29. června 2016 v 11:06 | El Seihyoki |  On mě nemá rád
Ehm... Lulina mi opravdu pěkne zavařila.. ale i tak ji zbožňuju!




Poškrábu se na hlavě a následně si promnu oči.

"Vuááá!" zívnu a protáhnu se. Rozhlédnu se. He? Co? Kde to zase kruci jsem?

"Vždyť, vždyť… jsem byla v letadle! Tak jakto?" zamrkám slzy. Huíík? Mamí? Dveře se pootevřou a dovnitř nakoukne čísi hlava.

"Híííííík?" zapískám a rychle se schovám pod peřinu. Mimozemšťan! Unesl mě? Ne, letadlo unesli! Kde jsou ostatní? Proč jsem tu sama?

"Elis? Jsi v pohodě?" zeptá se někdo. Přes tu deku, ho skoro neslyším. Pevně semknu rty a oční víčka, když si ona osoba posadí na kraj postele a chytne deku, v úmyslu ji stáhnout. Ucítím studený vzduch, sevřu v rukou peřinu a neodvažuji se otevřít oči. Teplá dlaň na mé tváři mi je ale donutí. Otevřu nejprve jedno očko pak druhé. Zamrkám. Teukie?

"Jsem tak rád, že si se probudila. Dělali jsme si o tebe starosti," usměje se na mě a stáhne svoji ruku k tělu.

"Eh? Co se stalo?" uvolním se, když si uvědomím, že mi žádné nebezpečí nehrozí. Vytáhnu se do sedu a opřu se o čelo postele.

"No, heh..." podrbe se na zátylku.

"No?" našpulím rty. Tohle mi jako nebaví, si furt hrají na tajnůstkáře!

"Elííííííííííííííííí!" zapiští mi do ucha z druhé strany Lula. Trhnu sebou a nalepím se na Teuka. S vytřeštěnýma očima koukám na Lulu, která se tváří jako největší provinilec světa.

"Moje ucho!" chytnu se za něj a hodím po ní škaredý pohled.

"Promiň," šeptne a otočí se ke mně bokem.

"Ehm, co ti je?" proberu se a přelezu k ní a zatáhám ji za ruku.

"Je to všechno moje vina," špitne a otočí se ke mně zpět se slzami na krajíčku. Ňuíík!

"Jak tvoje vina?" nechápavě se podívám na Teuka.

"Já tě málem zabila!" řekne a já vyprsknu smíchy.

"Ty mě zabíjíš furt, prosím tě!" poplácám ji po zádech a snažím se nesmát, protože mě z toho bolí hrudník.

"Teď to myslím smrtelně vážně! Jak, jak jsem po tobě sko-skočila, tak…" nedořekne to a skočí mi do náruče. Zalapám po dechu. Híík. Lulo! Dusíš mě! Cítím, jak se mi do plic nedostává kyslíku.

"Lulino! Co blbneš?" vykřikne vyděšeně Leeteuk, snažíc se ode mne ji dostat. Já pouze třeštím oči a snažím se popadnout dech. Huíík? Vždyť mě tolik nemačká, tak jak to?

"Doprdele! O-mlouvám se. Jdu pryč! Ještě tě zabiju!" vypadne z ní, když ji Teuk konečně ode mě odtrhne a Lula si uvědomí, co zas způsobila.

"Nhe!" zachraptím a chabě ji chytnu za ruku, "Nhechoď!" Lula chvíli váhá, ale nakonec se posadí Na židli a raději se trochu odsune, aby neměla pořád tendenci mě umačkat. Pokusím se nadechnout, ale v hrudníku mě v tu chvíli strašně zabolí, a tak zavřu oči a snažím se nějak jinak dostat do plic vzduch. Po chvilce ucítím, jak mi někdo nadzvedává hlavu a pak přikládá k ústům masku. V ten moment bodavá bolest zmizí a já se mohu volně nadechnout. Když otevřu oči, střetnu se s pohledem nějakého muže. Hádám, že je to lékař. Něco zamumlá, ale vůbec mu nerozumím. Stočím hlavu na stranu a všimnu si Leeteuka, Siwona a Luly, co stojí ihned vedle a na tvářích jim pohrává mírný úsměv, i když o očích se to říct nedá. Ledová dlaň na čele mě zase vrátí do reality a já opět zalapám po dechu. Doktor zase něco zamumlá a vstřikne mi do kanily nějakou látku. Jen vím, že se mi potom chce spát. Oční víčka se mi samovolně zavřou, cítím, jak pomalu a klidněji mi tluče srdce… A pak, nic.

***



Lulina

Hehe. Když se konečně uklidním a vrátím se k Elishe, která.. éh? Spí? Co? Že by sem měla předtím halušky? Nebo že by usnula během takové krátké doby? Heh? Pokrčím rameny, no, asi je pořád unavená, nebo na ní působí ten prášek. Posadím se a ještě jednou kouknu na Elu. Ňůůůů. Tak je vážně rozkošná! jí pak dám na tlamu! Furt tvrdit, že není jak medvídek! Tse! Adoptuju si jí! Jo! Skvělý nápad! JaeRa má smůlu! Nechám Elinku spát a sama si na chvíli zdřímnu, protože pilot právě hlásil, že let bude trvat ještě tak hodinu a půl.



Vzbudí mě turbulence letadla. Rozlepím oči a rozhlédnu se. Všichni jsou připoutaní a nejspíš přistáváme, soudím podle svítící kontrolky. Stočím pohled k Elis, ale ta nevypadá, že by ji to vzbudilo. Rychle si připnu pás a zatřesu s Elis ale ona nijak nereaguje. Hííík? Tohle je snad nějakej žert?

"Eli! Nedělej, že spíš!" zatřesu s ní znovu, naléhavěji. Elisha padne hlava na stranu a z rukou ji vypadne polštář, který doposud držela.

"Klucííí?" kníknu poplašně a snažím se stále probudit Elishu. Bezúspěšně. Když Si uvědomím, že ej to marné, během sekundy se odpoutám a natáhnu se pro pás pro Elishu. Připoutám ji a pak znovu i sebe. Hned, co se letadlo octne na zemi, vyřítím se k letušce a řeknu ji, ať zavolá pro zdravotníky. Pak popadnu Teuka za ruku a dotáhnu až k Elishe.

"Heh? Ona pořád spí?" zamrká nechápavě a já ho pleskne přes hlavu.

"Říkala jsem ti! Něco s ní je špatně! Je mimo! Nemůžu ji probudit!" řeknu naléhavě. Teuk vytřeští oči, rychle se nakloní nad Elishu a pak vytřeští oči ještě víc.

"O-o-ona nedýchá!" vykřikne a všichni v letadle se podívají naším směrem. JaeRa s Naomi s kluky se zastaví v půli pohybu a roztřeseně se podívají na Elishu.

"Co-co?" vypadne z Jaery, jako z první, která se dostane z šoku, protože na ní spadne taška.

Mezitím do mě někdo vrazí, chci zanadávat, ale hubu sklapnu dřív. Červený kříž. Aha! Konečně! Se strachem v očích sleduju zdravotníka, jak kontroluje Elishe životu důležité funkce. Nedozvíme se nic nového - nedýchá. Ani nevím, jak, ale během několika minut se u letadla objeví záchranka, do které rychle naloží Elishu a zmizí někde v ulicích. Ani jsem nestihla cokoliv udělat. Někdo mě chytne za ruku, zamrkám slzy a zvednu hlavu. Wookie se na mě kouká vystrašenýma očima. Neudržím vzlyk. Skočím mu do náruče a pevně jej obejmu.

"Určitě je to moje vina!"



Jasně, že za to můžu já! Já málem zabila svoji sestřičku! Já se málem stala vražedkyně! V nemocnici nám řeknou, že Elisha měla ehm, jaksi nějak opožděnou reakci na nějaký náraz. A jaký asi náraz? No ten můj! Bože! Lulino! Co tu vůbec děláš? Vždyť všechny dovedeš do hrobu! Sesunu se na židli a schovám si tváře do dlaní. Ne, brečet nebudu. Na lítost už je pozdě! Doufám, že až se Elis vzbudí, tak mě přetáhne něčím. Nebo mi omlátí hlavu o éhm zeď? Nebo o strom, sloup, banánovník! Promiň Sergeji! Hlavně ať už je zase v pohodě!

***



Leeteuk

Opatrně uložím spící Elishu do velké postele a deku ji přitáhnu až ke krku. Ani se k ní neposadím, pouze se k ní skloním a vlepím jí pusu. Neodolám, musím na rty. Tak sladké rtíky. Kruci! Teuku! Na co to zase myslíš?! Rychle zatřesu hlavou a vyženu myšlenky. Rychle přejdu ke dveřím z pokoje a vyjdu na chodbu, kde se střetnu s Jaerou.

"Eh, jdeš za ní?" zeptám se a ona přikývne.

"Vy jste taková telata. Je v takovém stavu," zakroutí hlavou a já sklopím zrak. Jo. Má pravdu, asi ji brzy budeme muset zavřít do rakve. Tedy, pokud to dřív neskolí mě.

"Mianhae," řeknu a obejdu jí, ona mě ale chytne za zápěstí.

"Nevím, za co se omlouváš. Samozřejmě, že za to nemůže nikdo z nás. Ona je Elis prostě takové trdýlko, už od přírody. Hlavně, že se jí nestalo opravdu nic vážného. Vsadím se, že zítra bude lítat po bytě a mi ji budeme muset k posteli přivázat," zasměje se a já si trochu oddychnu. Pokud se nemýlím, JaeRa jí zná mnohem déle a líp, než my Junioři dohromady.

"Asi máš pravdu," přikývnu a opětuju jí úsměv, kterým mě časuje.

"Určitě. No a vy teď máte práci ne?" změní téma a já znovu kývnu hlavou na souhlas.

"Tak běžte, já se tady o holky postarám," řekne.

"Dobře, děkuju," usměju se na ní a pak zamířím do obýváčku, kam se zatím nasáčkovali ostatní.

***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama