08 | Děkuju ti, za její úsměv

22. června 2016 v 10:05 | El Seihyoki |  On mě nemá rád
Ok... kluci se poprvé setkají s Lulinou, Jaerou a Naomi :D A Lulina mě málem přizabije, jak jinak :D



Takže! Sbaleno mám! Najezená jsem! Učesaná - éhm - jsem. Fajn. Můžu vyrazit! Zamyslím se, když si všechno zkontroluju. Omyl! Nemůžu jet! Nemám mobila! Kruci! Kde ten parchant je?

"Hííík?" zaječím, když mi něco začne vibrovat v kapse. Musím se zasmát, když zjistím, že to, co hledám, mám celou dobu v kapse. Jsem prostě hovado. Kouknu na display na toho, kdo si žádá mojí pozornost, zatetelím se. Teukieee se po mě shání. Ňahahaha! Rychle vytočím jeho číslo a dám si mobila k uchu.

"Heh? Co?" zahuhlám do telefonu, jak jsem mu špatně rozuměla. Říkal něco o kredenci, nebo co? "Jo ták! No vždyť už jdu!" zamumlám a típnu mu to. Jej, ten měl zase keců. Připomíná mi otce, ježiš - Teukie otcem. To by mě musel mít, éhm v deseti? No kruci? On šukal už tak v mladém věku? Ježiš, Elino! Jdi někam a uklidni se už! Popadnu tašku a následně bolestně zaskuhrám. Doprčic! Co v tom zase táhnu? Otevřu tašku a začnu polovinu věcí házet na postel. No, co - ségra to snad uklidí a stejně - za 4 dny jsem zpět. Hehe, si ulehčím batoh a pak hurá za kluky! Cesta tam mi trvá snad věčnost. Kruci, to ty inteligenty nenapadlo pro mě dojet? Jo, protože tebe nenapadlo si o to požádat! Máš to! Teď si jdi ještě ten kilometr! A třeba si rozmlať hubu o pampelišku!



"To ti to trvalo!" ozve se ode dveří Kyuhyun a já mám chuť po něm hodit, toho trpaslíka z hlíny, co mám u nohou.

"Zlomím ti nohu, utrhnu ruku a pak ti hodím na záda sebe, uvidím, jak si povedeš!" zašklebím se na něj a sednu si na schody. "Uf, to byla makačka!"

"Elis? Už tu jsi?" nakoukne ven Leeteuk a já zvrátím hlavu, abych na něj viděla a usmála se na něj.

"Omlouvám se, zdržela jsem se," řeknu. Teukie jen zavrtí hlavou, že to nevadí, strčí do Kyuhyuna, aby nepřekážel, a pak se posadí vedle mě.

"Za chvíli pojedeme, jen čekáme, kdy přijede naše autíčko," oznámí mi.

"Jasně, a kdo řídí? Siwon?" zeptám se a vzpomenu si na předešlé odpoledne. To byl zase masakr, jet se Siwonem nakoupit. No, už nikdy nechci, aby řídil v mé společnosti. Málem srazil nějakou stařenku, pak maminku s kočárkem, těsně minul psa, a pak málem narazil do semaforu. No, prostě konec.

"Ne," zakroutí hlavou a já si oddychnu. Tak to je dobře, moc dobře.

"Máš všechny věci?" zeptá se po chvíli a já přikývnu. Během pár minut se před barákem zastaví cestovní autobus přesně pro juniory. Naházíme si věci do kufru a pak si posedáme, kam se nám zachce. A konečně se vyjede směr Praha - Ruzyně! A pak Paříííž! Kruci, když si to uvědomím, jak holky uvidím poprvéééé! Teda až na Naomi no. Ale Lulinu a Jaeru! Muhuááááá! Těším se. Ani si neuvědomím, že se culím jak debílek. Proberu se, až když do mě někdo šťouchne.

"Co je?" protáhnu líně a následně zívnu.

"Ty, Elis, jaké jdou ty tvoje kamarádky?" zeptá se mě Wookie. Zamyslím se.

"No, střelenější než já? Teda hlavně JaeRa s Lulinou. Naomi je taká klidnější? Řekla bych, no. Jako, bát se jich rozhodně nemusíš. Tebe nanejvýš uňuňíkujou," zasměju se jeho výrazu.

"Heh, co?" zamrká.

"Ňahík! Můžu si tě nechat? A kruci! Nemůžu! Lulina si tě zabere. Muhuééé!" zatvářím se zmučeně a Wook na mě pouze vytřeští oči.

"Hele, Wookie je můj!" přitáhne si ho k sobě Shindong a já málem roztaju.

"Tohle je mnooohem lepší!" zapískám si, když Ryeowook v Shindongově blízkosti celý zrudne. Hehe, tohle se prostě nezapře. Jsou spolu. Ňuííík!

***

Twe. Twe. Kruci! Co jim tak trvá?! Ať už tu jsouuuuu! Muhuéééé! Netrpělivě chodím sem a tam a koukám pořád ke vchodu do letištní haly a čekám, kdy se tam objeví holky. V očích se mi objeví hvězdičky, když spatřím Lulinu, která si nás po chvilce všimne, a plnou rychlostí se k nám rozběhne. Otočím se na kluky a než jim stihnu říct, aby dávali pozor, že po nich určitě skočí, skočí Lulina po mě. Vyděšeně zaječím, a zamáchám rukama, ve snaze se zachytit něčeho, abych nepadla za zavazadla, ale marně. Třísknu sebou rovnou o dlažbu.

"Ááááááááááááááááááááááááááááááu!" vykřiknu, když v mém těle něco křupne. Jen hádám, že to byla páteř. Mááámíínkooo! To je bolest, kruci. Lulina se ze mě zvedne a poškrabe se na hlavě.

"Hups?" zkusí a já po ní hodím nepěkný pohled.

"To si snad zapomněla, že jsem marod? Chceš mě zabít?" vyjedu na ní naštvaně. Po tváři mi přitom steče slza, jak mě celé tělo bolí.

"Promíííň!" nahodí psí kukuč a do očí se jí taky nahrnou slzy.

"No jo simtě! Skákej si po někom jiném a už mírněji, jo?" pokusím se o úsměv. Lulina si nejspíš oddychne a otočí se ke klukům, který na ní zděšeně hledí.

"Wookie?" v očích se jí objeví srdíčka. Wook vypískne a namáčkne se na Shindonga, který se na něj podívá tak majetnicky. Ňafá! Raději Lulinu už neřeším a s dost velkými obtížemi se posadím. Musím pomalu, zvednout to asi potrvá hodně dlouho. Vyřeší to za mě Siwon, který mě se ke mně skloní a vyzvedne si mě do náruče.

"Hej! Já chci stát!" našpulím nesouhlasně rty, ale i tak si hlavu položím na jeho rameno.

"A já tě chci nosit!" opáčí mi Siwon. Mírně zrudnu a pak zamrkám. Huíík! Naomi! Ta na rozdíl od Luliny neskočí po někom. Spíš nervózně přejde až k nám a kouká z jednoho Juniora na druhého, jakoby nevěřila, že je opravdu vidí.

"Sungu! Obejmi ji jo? Ale ať ti neomdlí v náruči!" zasměju se. Yesung jen přikývne, udělá několik kroků vpřed a beze slova Naomi obejme. Hahaha! Ta má teda výraz. Hahaha - au!

To bolelo. Hodím po Siwonovi škaredej pohled. To co bylo jako?

"Nekoukej na ně tak zamilovaně!" zasměje se mi. Co? Já? Zamilovaně? Na ně dva? Blázní?

"Siwone! Přiznej se! Co sis dal?" dloubnu do něj prstem.

"Já? Nic!" brání se.

"Nevěřím! Doufám, že si nepil pomerančovej džus?" zeptám se.

"Kde? Pomerančobej džus? Kde je?" zaječí Lulina nadšeně. Mááámí!

"Nemáš ho v kufru?" zamyslím se a Lula přestane skákat jako hovado.

"Jo! Mám!" promne si nadšeně ruce a já jen zakroutím hlavou. Že jsem něco říkala…

Krátce po Naomi se objeví i Jaera. Ňahííík! Já zapomněla, že je tak malinkatá. Huhué. Kruci, ta by mě střelila, kdyby věděla, že si z její výšky dělám srandu. No, co aspoň něčím se asiatům podobá. Heh, mamčo! Tak už pojď za námi! Noooo! Nestůj tam. Kdyby mě ten Siwon pustil, šla bych za ní. Teď mi přijde, že tam vystojí důlek. Naštěstí, Hyuk je tak inteligentní a tak ňahaha, že pro ni dojde. Hehe, je dobré každému říct, kdo je koho bias. Máááááááámííííííí, proč pláčeš! Já budu taky. Kruci! To je tak blbá vlastnost, brečet když brečí druhý! Muhuéééé! On ji dal pusůůůůů! Pusůůůů! Pusůůůů! Ňahííííííííík! A už se zase tvářím jak naprostej debil. Kruci. Tohle není možný!

***



Trvá to snad dvě hodiny, než se dostaneme do letadla. Huéé?! Letadlo, co tu dělám? Já nechcíííí! Nemám ráda výšky! Huéé! A proč zrovna sedím u okénka?

"Lulí?" kníknu skoro plačtivě a ona ke mně stočí starostlivý pohled.

"Copak se děje, zlato?" zeptá se.

"No, to. Nemohly bychom si to vyměnit? Já nechci vidět ven!" houknu a Lula se usměje.

"Hele, nic se neděje. Dej si sluchátka, zavři oči a poslouchej hudbu. Vůbec si neuvědomíš, že letíme…" usměje se na mě a já jen přikývnu. Než si ale dám sluchátka, přijde k nám Teuk a natáhne ke mně dlaň.

"Hmmm?" kouknu na něj.

"Vezmi si, to je na bolest," věnuje mi úsměv a já mu ho opětuju děkovným. Vezmu si tabletku a zapiju ji minerálkou. Pak se zavrtám do sedačky, nandám si sluchátka a zavřu oči. Ani se nenaděju a usnu…



Lula

Sedím vedle Elishy nejméně hodinu a musím se pořád culit. Ona je táák rozkošná, zvláště když spí! Ňuník můj milovanej! Uhuhuhu. Kouknu po Jaere, která si taky spokojeně spí mezi Haem a Hyukem, nemůžu přitom ubránit mírnému úsměvu, jak se Hae s Hyukem drží za ruku a hází po sobě takové pohledy, že by je člověk poslal hned na záchod. Co by tam dělali, to snad víte ne? Muhahahaha! A Naomi, přijde mi, že sebou brzy šlehne o zem, je vtipné se na ní dívat. Je nervózní a já vůbec nechápu proč. Hahaha! Já jsem úplně v klidu! Jo, pořád si připravuju plán, jak nějak natočit Wooka se Shindongem a to hovado Kyuhyuna s Minem. A Siwona s Teukem. Jako, jako? Něco mi snad uniklo? Proč se na sebe tak mračí? Kouknu po Elis, strčím ji do ruky svůj polštář a opatrně, abych to škvrně neprobudila, se zvednu a přesunu se k Teukovi.

"Potřebuješ něco?" zeptá se. Posadím se vedle něj a usměju se.

"Děkuju ti," zašeptám. Je tu takové ticho, že nechci být moc hlučná. Ještě bych ti zlatíčka probudila.

"Heh? Za co?" zamrká překvapeně.

"Děkuji ti za její úsměv. Já, sice jsem Elishu v životě neviděla, ale znám ji moc dobře. Takhle šťastná, asi se budeš divit, nikdy nebyla. Je to sice hovado, ze všeho si dělá srandu. Ale řeknu ti jednu věc, ona není tak silná, jak si asi myslíte…" dořeknu a jsem celkem pyšná! Muhahah! Jednou jsem se zachovala normálně! Joho, jako pravá Elishyna starší sestřička. Ňahahaha!

"Eh, no. Děkuju, žes mi to řekla," poví po krátké odmlce Teukie.

"Zamálo! Takže, opovaž se jí ublížit!" ukážu na něj prstem a pak se zasměju, nad tou stupiditou. Jasně, jak by takovej andílek mohl ublížit Elishe? Asi nijak…

"Neboj se, neublížím…" usměje se na mě a já se opět zaculím

"Ňahííík! Ten tvůj dolíček je tááák sladiškééééj!" zapískám a pak se plácnu přes pusu. Kruci! Já zapomněla, že tu polovina pasažérů spí.

"Lulí?" ozve se rozespalá Elis a já mám chuť si jednu vlepit. Huíík? Já ji probudilááá?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 •Kaisoul. •Kaisoul. | 23. června 2016 v 13:34 | Reagovat

Wow, moc krásny .. asi jsi budu muset pročíst další předchozí dílu :D hehe Jínak moc krásně píšeš povídku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama