Zkouška citů | 11

20. května 2016 v 9:24 | El Seihyoki |  Zkouška citů
Kluci mi v dormu připravili překvapení... Milé. Kdo by je nemohl nezbožňovat? <3


Cesta trvá několik hodin. Chvíli si čtu Tolkiena. Vzala jsem si s sebou pro jistotu všechny díly, abych měla co dělat, kdybych se u kluků nudila nebo bych s nimi nechtěla trávit čas. Přečetla jsem za ten let přes polovinu knížky, pak mě ale začaly pobolívat oči, tak jsem si na chvíli zdřímla.

Když už pak konečně kapitán ohlásí, že budeme během chvíle přistávat, rychle si promnu oči a podívám se z okénka ven. Noční Soul… Div mi nepadne dolní čelist až na zem. BOŽE! Paříž byla krásná, ale… tohle. Pohled k nezaplacení.

"Kdo tam na mě vlastně bude čekat? Kluci? Chm, to asi ne…" zamyslím se. Yun Hee mi toho moc neřekla. Zkřížím ruce na prsou a nahodím lehce zamračený výraz. To si s ní taky vyřídím. Letím sem přes půlku světa a… ani nevím, jestli se ke klukům, nebo kde budu prozatím ubytovaná, dostanu. Že bych se orientovala v Soulu. Jasně, mám v hlavě zabudovanou GPSku!



Po pár minutách už stojím v letištní hale. Povzdychnu si, když nezahlédnu nikoho známého, akorát samé Asiaty. Chjo. Opravdu jsou všichni stejní! Nevšimnu si ani postávajícího chlapíka opodál, co má v ruce papír s mým jménem. Kdyby ke mně nedošel, asi bych ho vůbec nezahlédla.

"Uhn, vy jste…?" zahuhlám korejsky a on se na mě mile usměje. Teda, pokusí se o tom.

"Jsem známý Heechula. Starám se mu o vl-" nedořekne to, protože mu do toho skočím.

"Vlasy! Ha! Omlouvám se, že jsem vás, eh - tě nepoznala," podrbu se ve vlasech. Můžu mu tykat?

"V pohodě. Já tě chvíli taky nemohl poznat. Chul mi ukázal jen fotku, kde spíš… a byl ti vidět jen kousek tváře…" nakloní hlavu na stranu a pousměje. No počkej Chule!!! Ještě ukazovat moje fotky cizím lidem. SAKRA! Že já mu ten mobil nevzala!

"Takže se to vyřešilo takhle. Teď mě vezmeš kam? Ke klukům?" zeptám se cestou k autu. On jen přikývne a nahází do kufru moje zavazadla. Ne zrovna moc šetrně. No snad se nic nezničí. Nastoupím tedy do auta a málem dostanu infarkt, když na mě ze zadních sedaček promluví Chul. DOPRDELE!

"Ahoj krásko…" zašeptá a zakryje mi dlaněmi oči. Chvíli jsem jak v transu, pak se ale otočím a div Chula nezabiju peněženkou, kterou celou dobu držím v ruce.

"BLBE! Chceš mě zabít?!" vynadám mu a snažím se uklidnit svůj dech. Popravdě si nejsem jistá, jestli jsem se vážně tak lekla nebo jestli jeho blízkost nevyvolala jiné pocity. Srdce mi asi vypoví službu!

"Hej! Hej! Klid, ano? Vždyť se zas tolik nestalo!" řekne a já se zas otočím směrem dopředu. Fajn. Nic se nestalo, Chule! Buď rád, že jsi vzadu!

Sakra, tak ráda bych ho objala!



***



Ani se nestihnu odpoutat a kluci se na mě vrhnou, jako by mě chtěli sežrat. JEŽIŠI!

"Ááááá! Kluci, nechce toho!!!" zakřičím, když mě někdo vezme z auta rovnou do náruče. Samozřejmě, že je to ten vůl Siwon! "Polož mě laskavě na zem!" zavelím a on se jen zatetelí štěstím. To jsem jim tolik chyběla?

"Bože, já jsem tak rád, že tu konečně jsi!" zašveholí Leeteuk a já se usměju.

"Já taky…" pokývám hlavou, ale pak se opět podívám na Siwona Zamračím se.

"Pusť mě dolů, nebo dostaneš kýlu!" zopakuju a nafouknu tváře, protože je mi jasné, co na to odpoví.

"Vždyť jsi lehká jako pírko…" mrkne, "A já rád posiluju…"

"Jo, a taky máš rád, když tě někdo mlátí…" dodám a on přikývne. Šmarjá! Kam jsem se to zase dostala?!



"Uh, Zhoumi tu není?" zeptám se po chvíli, když se všichni nasoukají do dvou výtahů. Jsem si jistá, že jsem ho nezahlédla. Trochu posmutním. Na něho jsem se těšila asi nejvíc. Hehe…

"Je v dormu. Ještě musel něco doladit…" řekne Siwon a Leeteuk do něj drcne.

"Hm?" sjedu všechny podezřívavým pohledem. Co zas na mě vymysleli? Oni se ale tváří jakoby nic. No, jasně!

"Doufám, že se ti bude líbit tvůj pokoj… trochu jsme ti ho… no… vylepšili?" podrbe se na zátylku Leeteuk a já pozvednu obočí.

"Vylepšili? Jak vylepšili? Doufám, že není celý růžový…" zděsím se. Všichni až na Sungmina se rozesmějí.

"Náhodou! Růžová je nejhezčí barva!" nedá se Min a já se trochu uklidním a podívám se na něj.

"No jasně. V přiměřeném množství. Nikdo ti ji nebere. Promiň Mine, neber to ve zlém, ale nejsem barbie…" dořeknu a on uraženě nafoukne tváře a otočí se ke mně zády. Zakroutím hlavou a zasměju se. Citlivka…

"Ne, růžový pokoj nemáš, neboj. Ale myslím si, že líbit se ti bude určitě…" uklidní mě Leeteuk. Zdá se mi to, nebo ze mě ta radost, že je vidím, vůbec nechrčí? Jako bych je viděla naposled včera. No, nebo mi to pořád ještě nějako moc nedochází, že jsem přes pár tisíc kilometrů od domova. Hahaha.

"Zhoumi!" vykřiknu šťastně a jen co mě Siwon uráčí položit na zem, rozeběhnu se za tím vysokým stvořením a skočím mu do náruče. Že by mi nějak ty žárlivé pohledy ostatních vadili, se říct nedá. No co? Kdyby se na mě tak nevrhli, třeba bych je obdařila taky takovým nadšeným objetím. Kdyby mi k tomu dali příležitost!

"Ahoj Sedmikrásko…" Zhoumi mě obdaří tím svým krásným úsměvem a já div neroztaju. Bože! Hatachi by asi umřela! Co tu asi připravoval? Pustím ho a nakloním hlavu na stranu, abych si prohlédla chodbu. Třeba bych něco zahlédla?! Ha. Tenhle dorm neznám. Oni zas maj jiný? Kvůli mně?

"A to jsem si myslela, že přesně budu vědět, kde co je… a vy jste se přestěhovali! To není fér!" zanadávám a všichni se zasmějí. Jen Leeteuk trochu vážněji pronese, že to bylo nezbytné kvůli tomu, abychom mohli být pospolu. Ok. To chápu.

"No dobře, dobře. Tak mi ukažte můj pokoj. Jsem na něj tedy zvědavá! Nebo ne!" zahuhlám, rychle si vyzuju boty, obejdu Zhoumiho a vyrazím rovnou někam do bytu. No i když je mi celkem jasné, že ty povětší dveře přede mnou asi vedou do obývacího pokoje…

"Jůůůů. Taková mega sedačka!" očka mi zazáří při představě, jak se tam budu moct rozvalovat… i když po chvilce si něco uvědomím. Těžko se tam budu rozvalovat, protože tam budou i kluci. No i když... Nikdo neřekl, že bych se nemohla rozvalovat na nich. Hahahaha!

"Hej a já si myslel, že bude chtít nejprve vidět svůj pokoj…" uslyším někde za sebou udivený hlas Chula. Jen pokrčím rameny. Na něj jsem samozřejmě zvědavá nejvíc, ale… to přeci na sobě nemůžu dát znát, ne? Nechám pokoj pokojem a pořádně se rozhlédnu po velké místnosti. Napravo jsou velká okna s dost širokým parapetem. Jo, dokázala bych si představit mít tam spoustu polštářů, v ruce knížku a v poklidu číst. Hm, hm. Hned kousek vedle je nemalá skříňka sloužící jako úschovna her. Podle playstationu a herních konzolí, tak soudím. Ha, to taky budu muset vyzkoušet.

"Pááni! Tak velkou televizi jsem neviděla ani v obchodě…" udělám pár kroků, až stojím u veliké pohovky a dívám se směrem na zeď proti. Ta plazmovka musí mít minimálně přes dva metry. SAKRA! Tady se mi bude určitě líbit. Rychle zakroutím hlavou, abych si prohlídla další část místnosti. Nalevo od dveří, ve kterých mě s pobaveným výrazem sledují kluci (naprosto je ignoruju) je kuchyně. V minulém dormu ji určitě neměli spojenou s obývákem. Nu, ale není to špatné. Je prostorná, možná na mě až moc úložného prostoru, ale… vždyť nás tu bude bydlet patnáct. Nemělo by mě to udivovat. Nejvíc mě ale pobaví ten dlouhý stůl, který je přes půlku místnosti. Hahaha. Stejně silně pochybuju o tom, že budeme jíst společně.

"Hm, řekla bych, že nebudu ta, kdo tu bude věčně uklízet. Je to tu moc velké…" řeknu, co mě první napadne a vlastně je to i pravda. Kdo by tu chtěl zametat a vytírat? A utírat prach? Aspoň že mají myčku. Nádobí po nich bych asi vážně nezvládala. No možná i jo, po tom co jsem zažila brigádu v kuchyni… heh.

"Kde je koupelna?! Tu chci vidět!" otočím se na kluky a někdo vzadu vykřikne: "Tam nesmíš!"

Ha! Kápla jsem na to?! Nebo počkat… asi ne.

"Proč?" oči ji zajiskří. Že by tam měli bordel? Nebo! Možná tam je to, co musel Zhoumi doladit? Ale blbost, to mělo co dočinění s pokojem, ne?

"Prostě tam zatím nesmíš. Pojď si raději prohlédnout svůj pokoj a vybalit si!" zavelí Zhoumi, který mě chytne za jednu ruku a za druhou mě popadne Siwon a ani nestihnu zaprotestovat a už mě chodbou táhnou někam až téměř ke vchodu. Mě snad chtěj vykopnout, ne?

"Vítej ve svém malém království…" řekne tiše Zhoumi a já hned, jak Siwon otevře dveře, zatajím dech. Ok! Koupelna stoprocentně počká…

Celý pokoj je laděný do safírové modři. Ah! Elf všemi způsoby, co? Ale ani ta barva mě tak nezaujala jako to nejdůležitější! Pokoj není moc velký, ale i přesto tam nějak vecpali velkou postel s nebesy. Sakra. Tohle je vážně jako v pohádce. Kluci už mě dávno nedrží, tak pomalými kroky, jako bych se bála, že se to všechno rozplyne, k ní přejdu a prsty lehce přejedu po silném trámu.

"Chm, myslím si, že tohle se pro začátek povedlo. Siwone, nechme jí teď chvilku o samotě. Ať si to, holka naše, užije…" zaslechnu jakoby zdáli Zhoumiho. Jo. Dobrý nápad. Brzy tu asi omdlím!



***



"Řekl bych Chule, že ten tvůj nápad byl vážně skvělý. Měl jsi vidět její reakci…" pochválí staršího Zhoumi a poplácá ho po zádech, div mu nevyrazí dech.

"Kruci, Zhoumi! Trochu šetrněji, ano?! Chtěl bych ještě chvíli žít!" zaskuhrá Chul a chvilku popadá dech. Že hups?

"Pardon, pardon!" zamává před sebou rukama. A pak zamíří do koupelny. Eli je sice v úžasu ze svého pokoje, který skrývá ještě mnohá překvapení, než jen princeznovskou postel jak vyšitou z pohádky. Až přijde na ty alba, co má na poličce a uvědomí si, že jsou její. Ha. Ještě k tomu všechny podepsané… a… Zhoumi zakroutí hlavou. Věří tomu, že bude z toho mít radost, ale asi ne takovou, kdyby kluky neznala. Teď jsou asi mnohem hodnotnější věci, než jejich alba. Třeba tak jejich přítomnost. Hm, asi.

"Co ta koupel? Už je připravená?" zjišťuje Leeteuk a Henry, který z ní zrovna vyšel, zakroutí hlavou.

"Ne. Musíme chvíli počkat. Už jen z důvodu, aby měla Elis vodu horkou… Zbytečně by vychladla. A k tomu silně pochybuju, že z toho svého pokoje vyjde během chvíle. To musíte uznat sami. Ale… i tak by ji asi někdo měl… no, dojít říct… Chm. Vůbec, jak ji chcete donutit, aby se šla… teď umýt?" zamyslí se Ry a všichni se na chvíli zatváří celkem zděšeně. To je nějak nenapadlo. Ano, už je večer… takže sprcha by asi bodla všem. Ale co když Eli nebude chtít? Už by viděli sebe, jak akčně opouští svůj nový pokoj jen kvůli tomu, aby si dali sprchu. Chm.

"Vy s tím naděláte, boha!" ozve se Heechul, "Tak ať je ta vana připravená do deseti minut. Já to s Eli vyřeším…" dodá a pak zamíří za ní do jejího pokoje…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka, mám pokračovat?

Určitě! 100% (9)
Nezájem -_- 0% (0)

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 20. května 2016 v 21:17 | Reagovat

Chul je pako. Ale taky bych chtěla, aby mě Zhoumi takhle opečovával :-)
Těšim se na další díl ;-)

2 Carol Carol | 11. června 2016 v 13:42 | Reagovat

Ať je ta vana připravená do deseti minut :D haha :D nice! :3 Moc se mi to líbí a moc se mi líbí i ten obývák! A ty alba! Postel? Ani nemluvě :3
Prostě skvělý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama