Zkouška citů | 09

6. května 2016 v 10:00 | El Seihyoki |  Zkouška citů
Nekomentuji Heechula. A Leeteuk mě tědy moc neuklidnil :D Komu by se chtělo od Juniorů? Mě ne... ale bohužel... musím -_-



"Chule?! Máš tu fotku? Máš její fotku, jak spí?" přiřítí se k zrzkovi ostatní a on si odfrkne.

"Za koho mě máte? Jistěže ji mám! Ale nikomu ji neukážu…" vyplázne na kluky jazyk a schová si telefon do kapsy. To kdyby Eli zjistila, asi by ho uškvařila za živa. Hehe… Ale stejně nechápe proč. Je tak roztomilá, nevinná… a hlavně klidná, když spí.

"Heechule! Poděl se, ty parchante!" skočí po něm Donghae, ale on uhne stranou, takže se jeho kamarád rozplácne na zemi. Jen zakroutí hlavou a pak se přesune ke skříni, aby si mohl sbalit oblečení do kufru.

"Mě se nikam popravdě nechce. Teda, jako chce… ale bez Eli to bude… takové bez života…" řekne Henry a Chul protočí očima.

"Vy se z ní taky nezblázněte! Ještě by nám vynadala, že kvůli ní jsme jak duše bez těla… ééh teda těla bez duše!" řekne a pak se začne svému výroku smát. Lepší blbost říct nemohl. Kluci se k němu s radostí přidají.

"Heechul má pravdu. Neklesejte na mysli, vždyť se s ní brzo uvidíme…" přitaká Leeteuk s Eli v patách.

"Hele, Cinderello… naval mi tvůj telefon!" přejde k němu a Chul jen nasucho polkne. Jejda?

"Proč?" hned se ale zklidní. Nebude ji přece dávat důvod, aby měla ještě větší podezření.

"Abych si smazala svoje číslo a fotky, které jsi určitě pořídil… Víš, nejsem zas tak pitomá, jak si myslíš…" mrkne na něj a Siwon ze začne posmívat. No skoro všichni teda… Heechul je zpraží nehezkým pohledem. To jim teda nedaruje! A to se s nimi chtěl pak o ty fotky podělit.

"Ale Eliiiii! Nech nám aspoň něco na památku!!!" zavěsí se na ní Hae a začne na ní dělat štěněčí očka. No, kdo by tomu neodolal?

"Jasně, jasně… máte fotek dost, takže Chule… dej mi ten křáp!" nenechá se obměkčit.

"Nedám. Co je moje, to je moje. Neměla jsi dovolit, abych si tě vyfotil, takže máš smůlu ty…" ušklíbne se na ní a Eli jen protočí očima. Boha, jsou oba stejní, pomyslí si Leeteuk a položí Eli ruku na rameno.

"To je typický Heechul, zvykej si…"

"To nebylo moc uklidňující, Teuku!"



***



Tak fajn! Nikam se mi prostě nechce. Ale musím se tvářit úplně normálně. Už mi cukají koutky… sakra. Elino! Netlem se a už tuplem nebreč. OPOVAŽ SE! Kruci!

"A kdo tu je pak citlivka…" šťouchne do mě Zhoumi a já mám chuť mu říct něco opravdu ošklivého, ale zmůžu se akorát jen na frustrované zakňučení. On se usměje a obejme mě.

"Ani se nenaděješ a už ti zas budeme znepříjemňovat život…" neodpustí si a včas se ode mě odtáhne. Chtěla jsem ho za tu poznámku šťouchnout.

"Tak se tedy mějte!" řeknu a posbírám si svoje saky paky. Teda… když nepočítám těch pár pracovníků hotelu, kteří jsou jak vánoční stromeček ověšení taškami… jsem jen zvědavá, jak ten milion věcí dostanu z Prahy domů. Hahaha!

"No počkat! POČKAT!!! To se s námi ani pořádně nerozloučíš? Žádné objetí? Skupinové foto?" zastaví mě Leeteuk a opět mi začnou cukat koutky. Ne, došla jsem k názoru, že Leeteuk není normální. Jak může být lídr?

"Ehn, ne? Teda, klidně se s vámi obejmu, ale pokud vím, fotek máte dost…" vypláznu na něj jazyk. Odložím batoh a přejdu ke klukům, abych je tedy objala… aby neremcali.


"Hej kluci, udusíte mě!!! A taky! Nestihnu kvůli vám letadlo. Yun Hee-shi!! Řekni jim něco!" snažím se asi po deseti minutách dostat z jejich sevření. Jako by mě už nikdy neměli vidět. Bože. Magoři.

"Ale vážně, pánové! Tohle se sluší? Jen ji nechte, nebo celý ten pořad zruším a budete mít po Eli…" řekne vážně a všichni i já se na ní podíváme celkem zděšeně.

"To bys neudělala!" ozve se někdo z kluků. Ne, to by neudělala… aspoň mě už pustili. Hahááá.

"Tak pááááá, hošani! Mějte se krásně… ale neskládejte básně!" zašveholím radostně a během pár vteřin jsem z jejich dosahu a nastupuju do přistaveného auta, které mě má odvést na letiště. Bohužel nemůžu jet s Juniorama. Fanynky by mě asi nejspíš zabili… takže. Dejme tomu, že je to bezpečnostní opatření. Chmmm.

"Počkej ELI!" uslyším Zhoumiho, jak na mě křičí, tedy stáhnu okénku a usměju se na něj.

"Tady mám ještě něco pro moji sedmikrásku…" mrkne na mě, podá mi malý balíček a než se naděju, dá mi pusu a pak zas rychle odběhne.

Až po chvíli, co mi dojde, co že to vlastně udělal, zčervenám a pak začnu v duchu nadávat. Tohle mu nedaruju! Co když nás někdo viděl? Nebo ještě hůř, vyfotil? ZHOUMI! Já tě jednou vážně zabiju. Ne, vás všechny!



Ty dvě hodiny v letadle téměř prospím. Nechce se mi moc domů, ale na druhou stranu se těším na Frayu, svou nejlepší kamarádku. Jo, na rodiče taky, ale na ní víc. Asi pukne závistí, že jsem byla s kluky a tak. Popravdě mě mrzí, že nemohla na koncert se mnou. No, ale… nějak zařídím, aby alespoň viděla Leeteuka. Hehehe…

"Prosíme cestující, aby se připoutali. Za pár minut budeme přistávat… Řiďte se prosím pokynů stevardek," oznámí nám kapitán letu. Ani jsem se neodpoutala… tak jen pokrčím rameny a podívám se z okénka. Chm, zvláštní pocit být zase někde, kde to znáš téměř jako vlastní boty.

Když konečně přistaneme a já se se všemi svými zavazadly dostanu před letiště, jako naschvál nikde žádné taxi, které by mě odvezlo na správné autobusové nádraží. Povzdychnu si, no bezva. Už si chci nějaké zavolat, když přímo přede mnou zastaví jakési auto. Eh? Hned jak se stáhne okénko, poznám řidiče.

"Eh, Honzo?! Co tu sakra děláš? Tady? Na letišti? V PRAZE?!" vytřeštím oči a div mi nevypadne mobil z ruky. Je to normální sakra? Já mám fakt střelené přátelé.

"Sakra, ty máš nějak moc věcí, ne? No, to je jedno…" zamumlá a vyleze z auta. Ani se nenaděju a všechny tašky jsou naskládané v kufru a já sedím s kelímkem zmrzliny v jeho autě.

"Sakra! Zase jsem mimo. Co se děje?" zatřepu hlavou a podívám se na Honzu, který se na mě šklebí.

"Fraya se zapomněla zmínit? Potřebovala něco v Praze… a protože věděla, kdy přiletíš, tak jsme si nakonec udělali výlet do našeho překrásného hlavního města…" mrkne na mě a nastartuje.

"Počkej. To jste sem vy dva jeli jen kvůli mně? Jste se zbláznili?" nechápu.

"Heleď," otočí se na mě a zatváří se celkem vážně, "jako by si nás neznala."

"Boha. Jsi hovado. Aspoň vám zaplatím benzín. A ŽÁDNÉ NÁMITKY!"



***



Nejsem doma pár dnů a stejně mi to přijde, jako bych tu nebyla několik měsíců… Chm. To je přesně ono. Naprosto a plně si užívat a nemyslet na nic jiného. Teď se zas na pár týdnů bude všechno zase jako obvykle. Chm. Nadšenost ze mě asi srčí až do aleluja.

"Ti nějak utekla nálada ne? To nejsi ráda, že jsi s námi? Hezky doma a v pohodlí?!" neodpustí si Honza a já jen lehce protočím očima. Hlavně ho ignorovat.

"Hele Eli, neříkej mi, že je to tak strašný být tady s námi a ne s lidmi, které téměř neznáš…" řekne Fraya a já si povzdychnu. Jo, to má pravdu. Vlastě kluky ani tak moc neznám. Byla jsem tak zaujatá, že jsem s nimi… že jsem ani nepřemýšlela nad tím, že je ve skutečnosti vůbec neznám… a když si představím, že Zhoumi mě svléknul. Heechul se mnou spal v posteli. Rychle zavrtím hlavou, abych zahnala tyhle myšlenky. Ah… Budu muset být pak trochu opatrnější.

"Jo, to máš pravdu. Neznám je…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka, mám pokračovat?

Určitě! 100% (9)
Nezájem -_- 0% (0)

Komentáře

1 Carol Carol | 11. června 2016 v 13:12 | Reagovat

Taky nám ráda skládané básničky pro mě :D Samozřejmě, že kluky neznáš, ale hned tě jeden vyslíká a druhej s tebou spí. No, proč ne :D Já třeba přemýšlím jak se chovají ve skutečnosti, víš jak ne? Vždycky se prostě někdo chová více méně jako debil. Třeba někdy jako já -.- Man, to mě celkem štve.
Skupinové obětí bych si ale líbit nechala :3 Teda ne na deset minut, protože by mi asi jeblo, nemám ráda objímání lidí... (pokud nepočítám svou rodinu). Zase skvělá kapitola :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama