Nenapravitelná chyba | 03

21. května 2016 v 9:35 | El Seihyoki |  Nenapravitelná chyba
Siwon prožil trauma. Totální, a Heechul se chová jak děcko, a utahuje si z něj... Siwon kvůli nočním můrám nemůže spát a musí tak k doktoru... a ten konec raději nekomentuji. EunHae jsou až moc nedočkaví, aby Siwona nechali, než se uzdraví... ale třeba, mu jejich vpád pomůže?





Jeden krok, druhý, třetí. Donghae si povzdychne, zastaví se v polovině schodů a otočí se na Siwona, který jej pevně drží za rukáv košile a nehodlá se pustit.

"Wone, žádní vlci tu už nejsou. Neboj se," snaží se jej uklidnit, ale marně. Siwon na něj hledí s vystrašenýma očima a nevypadá to, že by se chtěl - mohl uklidnit a uvěřit mu. Donghae si nemyslel, že Siwon z toho bude takhle vyřízený. Ale, nestěžuje si. Má tak mnohem lepší přístup k tomuhle broučkovi. Získává si jeho důvěru. Pomalu a jistě jej začíná stahovat do svých hříšných myšlenek, jak si jej s Hyukem vezmou a nikdy nepustí.

".. no říkali mi, že utekli z nedalekého útulku s vysokou ostrahou. Prý byli nakažení vzteklinou. Štěstí, že se Siwonovi nic nestalo. Mohli ho klidně zabít!" dopoví Leeteuk. Siwon vyděšeně zaúpí a nalepí se na Donghaeho tak rychle, že starší z nich málem neudrží rovnováhu a sletí se Siwonem ze schodů.

"Siwone!" vyjekne Hae a Siwon vzlykne, přičemž mu po tvářích začnou kutálet slzy jako hrachy. Haeho výraz změkne, soucitně se podívá na to tělíčko, co se mu tiskne k hrudi a třese se neovladatelnými vzlyky.

"No, Teuku. To se ti povedlo!" zamumlá potichu a donutí Siwona odtáhnout se od něj. Opatrně jej chytne a vezme si ho do náruče. Nějak si na to zvykl. Užívá si pocitu, kdy k sobě může tisknout to bezbranné tělíčko, kdy jej může utěšovat a vískat přitom ve vlasech. Jo, to by dokázal pořád. Možná je to ještě větší touha starat se o něj, než s ním mít sex. Vážně, možná že změní názor. Ale zatím, si vystačí takhle. Je to jeho malý Siwonnie.

"Donghae? Co se mu stalo?" ozve se dole u schodů Leeteuk a Hae se na něj pomalu otočí.

"No co by? Slyšel tě," řekne uštěpačně. Siwon se mírně zamrví a zavře oči. Je mu trapně, zase se rozbrečel. Je mu sedmnáct! A on brečí kvůli-kvůli… Z úst mu unikne další vzlyk, tišší. Opět přestává racionálně uvažovat a dostává se do stavu, kdy je z něj opravdu malé děcko.

"Já chci pryč!" zašeptá zničeně a Teuk provinile sklopí zrak.

"Mianhae Siwonnie, nechtěl jsem tě vyděsit," řekne a Donghae neubrání úšklebku. Ale stalo se!

***



Ten týden, co na chatce ještě byli, Siwon málem nepřežil. Heechul si z něj pořád utahoval a děsil jej různými strašidelnými historkami. Dopadlo to nakonec tak, že se Siwon bál sám jít na záchod. Vždycky jej někdo musel doprovodit a čekat na něj na chodbě. Vždycky, když Siwon usnul, a kluci se sešli u krbu, dost často padl názor, že by Siwon ve skupině neměl být, že se k nim prostě nehodí a že je to prostě ještě dítě. Leeteuk jej ale bránil se slovy, že to chce prostě čas a že až ho uslyší zpívat, změní názor. Jo, potřebují někoho, kdo tu jejich skupinu nějak zpestří. No, takže vždycky došli k tomu, že to s ním zkusí, i když někomu Siwonovo chování celkem začalo lézt na nervy. Chudák Siwon nemá ani tušení, jak moc.



Konečně se ale má snad všechno změnit, když po osmi dnech, strávených v horách, odjíždí domů. Siwon, aby byl taky alespoň k užitku, pomůže Leeteukovi sbalit věci z kuchyně do krabice, kterou se následně pokusí zvednout. No, popravdě to dělat neměl, protože mu tou vahou křupne v zádech. Tiše, aby jej Teuk neslyšel, zaúpí a krabici nechá na zemi, dopajdá k Donghaemu a hodí po něm štěněčí oči.

"No, copak?" zasměje se Hae a rozcuchá mu vlasy. Siwon rychle odskočí a začne si je ihned upravovat.

"Já, to.. no. Ta krabice je moc těžká," vypadne z něj a rychle se otočí, aby neviděl, jak je mu trapně.

"No jak jinak. Ty hlavně nezapomeň vzít tu svoji duši, co jsi vypustil v pokoji," neodpustí si Hae a Siwon zamrká. Eh? Jakou duši? Nechá Haeho a vyběhne po schodech do patra. Donghae málem vyprskne smíchy. No to je jelito. On to nepochopil? No, to je vlastně jedno. Twe, počkat? On dobrovolně utekl do pokoje?

"Hae? Kde je Siwon?" zeptá se jej Teuk, přičemž v rukou drží jednu z krabic.

"Eh, no. V pokoji?" poškrabe se na hlavě.

"Sám?" vytřeští na něj překvapeně oči, "Co tam dělá?"

"Hledá duši?"

"Eh? Jakou?" nechápe.

"Svoji," pokrčí rameny Hae, čapne krabici a vezme ji Teukovi.

"Dojdi pro něj, prosím," požádá ho a sám vyjde ven z chatky. Netrvá ani deset minut, a už mají všechny věci naskládané v kufru auta. Siwon stojí mezi dveřmi ven a těká očima všude kolem. Heechul jej pozoruje s pobaveným úšklebkem. Odlepí se od zdi a přejde k němu.

"Utíkej, jinak tě ti vlci, co tu jsou, sežerou!" zašeptá mu do ucha. Siwon vystrašeně vyjekne a během sekundy se vyřítí ven, schody vezme po třech, div se nepřizabije, přeběhne můstek, z kterého málem slítne, omylem vrazí do Kangina a jako první zmizí v autě. Heechul se uchechtne . Ten kluk je vážně pako.

"Au!" promne si hlavu a ublíženě se podívá na Hangenga, který mu vlepil pohlavek.

"Blázne? Víš, jaké z toho on bude mít trauma!"

***



"Siwone?! Už tu máš jídlo! Tak se pojď najíst!" zavolá Leeteuk z kuchyně. Siwon si promne oči a zvedne se z postele. Div nezakopne o svoje nohy, jak se mu motají. Zastaví se a znovu si promne oči. Protáhne se a vyjde na chodbu. Než se objeví v kuchyni, zkontroluje se v zrcadle. Nemusí všichni vědět, že je nevyspalý a že v noci nemůže spát. Když si je jistý, že vypadá "vcelku" dobře, nahodí úsměv a zamíří do kuchyně.

"Už jsem si myslel, že nemáš hlad," usměje se na něj mile Leeteuk a když se Siwon posadí ke stolu, položí mu před sebe talíř s ohřátou kaší.

"Uhm," oplatí mu úsměv, popadne lžíci a s hranou chutí se dá do jídla.

"Mno, já jdu něco vyřídit s kluky, tak pak za námi přijď," řekne Teuk, obejde stůl a vytratí se z místnosti jako duch. Siwon si jen povzdychne a s otráveným výrazem si strčí do pusy lžíci. Chm, ale chutná dobře, pomyslí si a zakouká se na čistou lžíci. Vezme si ještě trochu, jenom trochu. Siwon si ani neuvědomí a sní to všechno. Znaveně se podívá na prázdný talíř a povzdychne si. Bude ho bolet bříško, určitě. Má ho tak divně sevřený a teď to přehnal. Zoufale zakňučí. Lokty se opře o stůl a hlavu si složí do dlaní. Vůbec nemá chuť se zvedat a jít za ostatními do obýváku. Cítí, jak se mu zavírají oči, měl by vstát a dojít aspoň do svého pokoje. Neměl by usnout tady, neměl by… Siwon sebou začne klimbat a oči se mu samovolně zavřou. Siwon zamrká a pořád skenuje okraj stolu, snad tím chce docílit toho, aby neusnul. Marně, stejně jej oči neposlouchají a znovu se zavřou. Tentokrát se už ale neotevřou. Siwonovo tělo se uvolní, lokty přestanou odvádět svoji podpůrnou úlohu, neudrží tíhu Siwonovi hlavy a ta se sesune n
a talíř, který on nebyl schopný odsunout.



Leeteuk se podívá na hodinky a zamračí se. Co tomu klukovi trvá tak dlouho? Jíst čtyřicet minut kaši?

"Teuku? Posloucháš?" drcne do něj Donghae, který čekal na odpověď, která ale nepřicházela a nepřicházela.

"Promiň, na co si se ptal?" stočí pohled na hnědovláska, přičemž párkrát zamrká.

"Kde je Siwon?" zopakuje otázku a Leeteuk si vzpomene. Proto se podíval na ty hodinky.

"Ehm, v kuchyni?" odpoví zamyšleně a Donghae se zvedne.

"A nespí tam? V poslední době usne kdekoliv," zamračí se a rychlými kroky přejde ke dveřím do kuchyně. Jo, to je pravda. Spí ve dne a v noci ne? Má snad nějaký problém? Teuk se zachmuří a následuje Haeho do kuchyně. Donghae otevře dveře a nakoukne dovnitř. Po tváři se mu rozlije úsměv.

"Siwonnie," zašeptá a potichu, po špičkách, se přesune k němu. Kdyby měl po ruce foťák nebo mobila, vyfotil by si ho. Takhle usnout dokáže jen on. Opravdu. Leeteuk za ním zalapá po dechu.

"To jako fakt usnul?" se zvědavostí si klekne vedle Siwona a hlavu skloní na stranu, natáhne k němu ruku, dlaní jej pohladí po tváři a odhrne tak několik vlásků, co mu spadalo do obličeje. Leeteuk přešlápne z jedné nohy na druhou.

"Je tohle normální?" zakroutí hlavou Leeteuk.

"Je nevinně sladký," uculí se Donghae a zvedne se. Opatrně, tak aby toho broučka nevzbudil, jej vezme do náruče a odnese ho do pokoje. Leeteukovi jen řekne, že za chvíli přijde do obýváku, že jen Siwonovi umyje obličej a uloží ho. Teuk přikývne a vrátí se za kluky.

"Jsi jak kotě, pořád bys jen spal a hrál si," zasměje se tiše Donghae, a mokrým hadříkem setře ze Siwonovi tváře kaši, která se mu tam nalepila. Pak ho odloží stranou a skloní se k Siwonovi tak, že jejich rty se téměř dotýkají.

"Samou láskou bych tě snědl," zašeptá a pak se přisaje k jeho rtíkům, které chutnají tak hořkosladce, jako skořice. Siwon, ačkoliv spí, pootevře rty a tiše vydechne. Donghae toho využije a jazykem vklouzne dovnitř. Jeho špičkou přejede přes jeho zoubky, horní patro, letmo se dotkne jeho jazyka. Rychle se od něj odtáhne, když se Siwon zavrtí, v očekávání, že jej tím vzbudil. Zrůžovělé tváře, zpocené čelo, rty napuchlé - pohled k nezaplacení.

"Bejbátko, já ještě přijdu," naposled se k němu skloní, ukradne si letmý polibek, pohladí jej po tváři, chytne lem deky a přitáhne mu ji až ke krku. Poté se zvedne a vcelku nechtěně opustí pokoj.

***



Leeteuk netrpělivě poklepává prsty do opěrátka a propaluje očima díru do dveří, v kterých zmizel Siwon. Je to už skoro hodina. Proč to trvá tak dlouho? Vstane. Nevydrží tu, třemi ráznými kroky stojí u dveří, které se v tu chvíli otevřou, a on málem vrazí do doktora.

"Pojďte dál," požádá jej a Teuk jej poslechne. Rozhlédne se a spatří Siwona, jak je na pohovce stočený do klubíčka a spokojeně spí s plyšákem pod hlavou. Smutně se usměje. Kdyby takhle spal pořád, bylo by všechno v pořádku. Rychle vyžene myšlenky na poslední týden, kdy každou noc musel Siwona držet v náruči, aby sebou neházel, kvůli nočním můrám. Jo, všichni si mysleli, že je Siwon v pohodě, že od té doby, co přijeli z hor, je všechno v pořádku. Siwon se i tak tvářil, ale… Proč jim to prostě neřekl? Myslel si, že se mu budou smát?

"Ehm," odkašle si lékař a Teuk odvrátí pohled od jeho dongsaenga a posadí se naproti doktoru.

"Takže?" zvedne tázavě jedno obočí Leeteuk.

"Ty noční můry má z šoku, který protrpěl, jak jste řekl, před měsícem díky vlkům?" ujistí se, když mu Teuk přikývne.

"Normálně by člověk už po tak dlouhé době z toho žádné noční můry neměl mít, ale Siwon patří mezi případy, které to tak snadno neopustí. Troufám si říct, že pokud s tím něco neuděláme, může to dojít až k jeho zkolabování," pohlédne k Siwonovi a posune si brýle na nose. Leeteuk se kousne do rtu. To je to tak zlé? Možná by jej to nemělo překvapovat. Přece Siwona zná, ví jaké je osobnosti. Vážně, kdyby…

"Siwona jsem před chvíli uspal hypnózou, takže bude mít klidný spánek. Ale protože vy nemáte k tomuto specializaci, předepíšu mu nějaké prášky, které mu budete dávat. Po nich by měl spát dost hluboce. Určitě dodržujte dávky a vyvarujte se situacím, které by ho mohly rozrušit. V tom případě se může stát, že jedna pilulka nevystačí a budete nucen mu dát ještě jednu. Poté ale je možné, že bude spát až do polodne," na chvíli se odmlčí, "Máte nějaké otázky?"

"A ty prášky by mu měli pomoct úplně? Že už poté, co je přestane brát, jej nebudou pronásledovat zlé sny?" zeptá se jej Leeteuk.

"Mno, měly by je potlačit, ale ne úplně. Proto sem Siwon bude jednou týdně docházet na konzultace. Pokud to půjde, jak očekávám. Do měsíce by měl být zcela v pořádku," odpoví mu.

"Uhm, dobře," přikývne Leeteuk. Lékař rychle něco napíše a po chvíli už Teukovi podává recept na léky.

"Spí tvrdě, nemusíte se obávat, že jej vzbudíte," řekne lékař, když jej pozoruje, s jakou opatrností a něžností bere toho kluka do náruče. Leeteuk jej ignoruje.

"Děkuji vám, pane doktore," potřásl by si s ním rukou, ale bohužel, jak si má ruce plné.

"Je to má práce. Hlavně na něj dávejte pozor."

***



Siwon v poklidu spí u sebe v pokoji. Je schoulený v peřině a nechává se unášet sladkými nevinnými sny. Dveře do pokoje se s tichým zavrzáním otevřou a dovnitř vejde o několik let starší hnědovlásek. Přejde až k posteli a posadí se na její okraj. Natáhne ruku k chlapci a odhrne mu z obličeje několik vlásků, které mu zakrývaly tváře. Jsou to už skoro dva měsíce, co se tenhle klouček přidal ke skupině. A většina z kluků by jej chtěla pro sebe. Ale on, patří jen jim, těm dvěma.



"Budeme si hrát, Siwonnie!" zašeptá Donghae. Opatrně se zvedne, položí papírek se vzkazem na noční stolek, a pak se skloní k Siwonově rtům, aby si mohl ukradnout polibek.

"Budeš náš," zašeptá mu do ouška…

"Budu…" zamumlá v odpověď Siwon a Donghae zamrká? Heh, cože?

"Mami, budu…" Donghaeovi se v hlavě rozsvítí žárovka. Aha! To se Siwonovi pouze něco zdá… Ale stejně, hezky to vyznělo.

***



Pootevře oči, vidí rozmazaně. Cítí se malátně a tak nějak zvláštně. Cítí horkost dvou jiných těl, cítí jak se jej někdo dotýká po těle, jak jej líbá na krku, cítí jak v něm… Oči prudce otevře a vykřikne někomu do dlaně. Hnědovlásek pod ním se ušklíbne a natáhne krk k Siwonově oušku.

"Pššš, Siwonnie, někdo by tě mohl slyšet!" zavrní mu do ouška a on vytřeští oči. Takže to on je ten, co.. co. Rukama se vzepře druhému muži, který je nad ním a líbá jej na krku, ten má ale mnohem víc síly a tak jej pouze chytne, proplete si svoje prsty s těmi Siwonovými a přitlačí je na postel, tak aby se nemohl bránit.

"Siwonnie, pohrajeme si, co říkáš?" zašeptá mu hnědovlásek do ouška, které následně skousne a přitom se pánví pohne proti jeho zadečku. Siwon vytřeští oči ještě víc. Ten nad ním, jej najednou pustí a přesune se níž, až k jeho chloubě. Siwon ihned rukou odtáhne tu hnědovláskou z jeho úst a stihne vykřiknout.

"Ne, pros-"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 21. května 2016 v 23:07 | Reagovat

Jůůů...už jsou s ním. Je to úžasné. Těšim se na další díl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama