Leaving | 03

15. května 2016 v 15:33 | El Seihyoki |  Leaving
Uhn. Jsem zlá! já to vím! A taky líná! Nemám dopsaný další díl! Géééz! Dokopejte mě k tomu někdo. Jestli to teda někdo čte :-/



Zhoumi si zrovna připravoval večeři, když mu začal vyzvánět telefon. Rychle si zamíchal cibulku, pro jistotu vypnul sporák a přeběhl do obývacího pokoje, kde si mobil nechal. Ani se nedíval na display a přijmul hovor.

"Zhou Mi, prosím," řekl do sluchátka a jen co uslyšel pár Leeteukových slov, vytřeštil oči a div mu telefon nevypadl z ruky.

"To nemůže být pravda…" vydechl bolestně a sesunul se podél zdi na zem.

"Zhou Mi, potřebuju, abys jel do nemocnice. Musí u něj někdo být, až se probudí. Jestli se vůbec probudí... A až zjistí, že Hangeng-" Leeteuk tiše vzlykl. Snažil se být silný, ale to co se před pár minutami dozvěděl, mu všechnu sílu vzalo. "že Hangeng je mrtvý, bude tě potřebovat. Ne mě, ne nikoho z rodiny, ale tebe. Vím, co k němu cítíš a proto bys u něj měl být ty. My se budeme snažit přiletět hned, jak to bude možné…" dořekl pak a čekal na nějakou reakci, která ale nepřicházela. Zhoumi byl až moc v šoku z té zprávy. Hangeng nemohl být mrtvý. Nemohl. Prostě ne! A Siwon… Sevřel ruce v pěst. Jak se to mohlo stát? Měl potřebu do něčeho praštit, ale věděl, že by mu to beztak nepomohlo. Zvedl se na nohy, popadl klíče od auta a peněženku a vyběhl z bytu. Úplně zapomněl na telefon, ale Leeteuk to naštěstí hned pochopil a ukončil hovor.

Zhoumi si snažil zachovat chladnou hlavu. Zvláště po tom, co se stalo těm dvěma. Nejraději by jel rychle, kašlal na zákony a pravidla bezpečného provozu na silnicích, ale… k čemu by mu to bylo? Siwon byl stejně ještě na operačním sále a on by tam byl k ničemu.

"Kurva!" praštil do volantu. Do očí se mu tiskly slzy a on se je snažil zadržet.

"Kurva proč?!" zařval a sjel ke kraji silnice, aby se mohl uklidnit. Siwon to nepřežije… nepřežije tu ztrátu. On je pro něj pouhý přítel a… nezmůže nic. Věděl, jak na tom byl předtím a teď… ho to bude bolet ještě víc.

"Bylo by lepší, kdyby se nedali znovu dohromady. Tohle by se nestalo…"





Ty rty, tak dokonalé a hebké rty. Miloval je. Miloval jeho polibky… Tak vášnivé a přitom plné něhy. Jeho ruce hladící jeho pokožku. Ty doteky. Chce to pocítit znovu, Pořád…

"Miluju tě, Wonnie. Navždy budu. Už tě nikdy neopustím…"



"Hannie!" Siwon vykřikl a natáhl ruku ke vzdalující osobě.

"Sbohem můj milovaný Siwone. Omlouvám se. Musím tě opustit…"

"Prosím! ZASTAV SE! VRAŤ SE!"

"Miluju tě, Siwone.."



"Utrpěl velice vážná zranění. Zatím ani nemohu říct, že by byl mimo ohrožení života. Momentálně je v umělém spánku. Nejsem si jist, zda bych mohl vůbec odhadovat, jak dlouho v něm bude muset zůstat a už vůbec si nejsem jist, zda se probudí. Mrzí mě to, ale zatím jsem udělal vše, co jsem mohl," muž v bílém plášti se lehce poklonil a odešel. Zhoumi jen tupě zíral přes sklo na Siwona. Neviděl téměř nic z něj. Byl obvázaný spoustou obvazů, hadičky mu vycházeli snad úplně odevšad. Byl to příšerný pohled, od kterého se ale nedokázal odtrhnout.

"Siwone…" vydechl bolestně a zavřel oči, aby zabránil slzám dostat se na povrch. Nevěděl, co měl dělat. Chtěl pro něj něco udělat, ale neměl co. Chtěl mu být alespoň na blízku, ale nemohl k němu blíž. Nemohl se ho dotknout, chytnout ho za ruku. Nemohl ho nijak podpořit.

"Prosím Siwone, nevzdávej se. Budu při tobě stát do konce života, tak prosím… zvládni to…" zašeptal a otočil se k odchodu. Nemohl tam stát věčně. Potřeboval mít sílu na to, až se mladší probudí a to během několika dní nejspíš nebude. A možná to tak bylo i lepší. Nejspíš by tu zprávu nepřežil… Než odešel z oddělení intenzivní péče, tak na recepci poprosil, aby mu zavolali, kdyby se něco změnilo. Před nemocnicí se bohužel nevyhnul novinářům a dalším zběsilým fanynkám, ale opravdu neměl náladu jim něco říkat, nemohl a vlastně ani nechtěl.

Rychle se skrz tu skupinu lidí prodral až ke svému autu, do kterého ihned nasedl.

"KURVA, TAK VYPADNĚTE!" zařval, když mu nechtěli uvolnit cestu. Bylo mu v tu chvíli jedno, že bude na prvních stránkách novin, jak ostatním nadává. Chtěl prostě jen vypadnout. Potřeboval si dát sprchu, a hlavně zavolat Leeteukovi. Nebyl si jist, zda mělo cenu, aby letěli do Číny, když byl Siwon mimo.

***



O týden později

Zhoumi seděl u stolu a před sebou měl notebook, spoustu papírů a novin. A většina textů a fotografií se zabývala jednou jedinou událostí… nehodou, která se stala před pár dny. Mi se snažil přijít na to, proč se to stalo. Jak mohl někdo vjet do protisměru a zavinit takovou tragédii a vyváznout téměř zdravý a bez trestu? Zamračil se. To mu prostě nedávalo smysl.

Po chvíli však všeho nechal a opřel se o opěradlo židle a snažil se chvíli nic nevnímat. Kolikrát to všechno procházel, ale nemohl na nic přijít. Policie mu taky nechtěla nic říct. Že to prý není jeho věc. Tche. Jasně. Málem mu někdo "zabil" nejlepšího přítele. Jeho lásku a ono mu do toho nic není.

"Zhoumi, hlavně buď v klidu. Být rozhořčený a rozzlobený by nemělo smysl…" řekl si a protáhl se. Zkontroloval mobil, jestli mu náhodou někdo nepsal nebo nevolal. Dělal to denně téměř každou půl hodinu. Musel být pořád v obraze… Tolik potřeboval, aby se Siwon probudil. Bál se, tak moc se bál…

Zvedl se a přešel ke kuchyňské lince, aby si do hrnku dolil kávu, když se ozval zvonek. Zhoumi se zastavil v pohybu. Ani si nepamatoval, že by měl někdo přijít. Pokrčil rameny a přešel ke vchodovým dveřím, které ihned otevřel.

"Oh Jungsoo, co tu dělá-te?" vypadlo z vykolejeného Zhoumiho. Nějak nečekal, že za ním přijedou kluci. Byli přece domluveni až na čtvrtek. Uhnul stranou, aby kluci mohli vejít a přitom si vjel prsty do vlasů. Vážně už ani nevěděl, co bylo za den.

"Zhoumi, jsi v pohodě? Teda… to byl blbej dotaz," řekl Donghae, který se na něj díval celkem starostlivě. Ale pak sklopil pohled a v tichosti šel za ostatními do obýváku. Nikdo nepromluvil. Nikdo vlastně ani nevěděl, co má říct. Čekali, že jim Zhoumi něco řekne.

"Zítra se ho pokusí probudit…" protnul Zhoumi nastalé ticho v místnosti. Téměř všichni se oklepali, jakoby jim pověděl něco děsivého. Ale… ono to takové bylo. Nedokázali si představit, co bude až Siwon zjistí, že Hangeng umřel.

"Bude u něho rodina?" zeptá se Leeteuk a Zhoumi zakroutí hlavou.

"Jeho rodiče mě poprosili, abych u něho byl já. Ví, že jsem mu nejblíže a… oni by mu nedokázali pomoct. I když si nejsem jistý, jestli já toho schopen budu…" odpověděl a přitom sevřel ruce v pěst. Musel být silný. To si říkal pořád, ale čím víc se to přibližovalo, tím míň si byl jistý.

"Budeme tam s tebou, Mi" Leeteuk mu položil ruku na rameno a povzbudivě se na něj podíval. Zhoumi ale netušil, jestli povzbuzoval jeho nebo sebe, přesto však přikývl.

***



"Pane Zhoumi, pojďte prosím se mnou…" požádala jej zdravotní sestra a ukázala směrem k sesterně.

"Hned za vámi přijdu," přikývnul a pak se otočil na kluky, "Tak a je to tu…" vydechl nervózně. Leeteuk k němu přešel a silně jej objal.

"Prosím, probuďte ho…" zašeptal plačtivě a pak ho ihned pustil.

"Budeme tady čekat…"

"Určitě se probudí, Teuku. Přísahám!" slíbil Zhoumi a pak odešel za sestřičkou, která mu v sesterně dala nezbytné oblečení, aby mohl za Siwonem.



"Jak to vůbec bude probíhat?" zeptal se Zhoumi lékaře, když už byly na pokoji, kde Siwon ležel. Ten pohled byl ještě horší než předtím. Sestřičky mu sundaly nějaké obvazy, aby jeho tělo přijímalo kyslík i jiným způsobem než pomocí přístroje.

"Před třemi dny jsme mu začali ubírat léky, které ho v tom spánku udržovali. Dnes se je pokusíme vypustit úplně. Ale to neznamená, že se probudí. Tento proces je riskantní a dlouhotrvající, ale přesto nejúčinnější," obeznámil ho a Mi jen přikývl.

"Takže teď jen prostě budeme čekat?" zeptal se na další otázku a přitom se opět podíval na Siwonovu tvář. Už nebyla tak oteklá, ale přesto plná modřin a jizev.

"Dá se říct, že ano… Když tak se tady můžete posadit. Já ho budu pravidelně kontrolovat, ale… je mnohem lepší, když u něho bude někdo blízký. Mluvte k němu, měl by vás vnímat, alespoň trochu…" zodpověděl mu na další otázku, zkontroloval něco na přístrojích a pak odešel z pokoje.

Zhoumi si tedy přesunul židli až k Siwonově posteli, opatrně jej chytnul za ruku a povzdychl si.

"Siwone, co bych ti měl říct? Milosrdnou lež nebo krutou pravdu? Co ti víc ublíží? Kdo ti víc ublíží? Já nevím. Omlouvám se ti Siwone, ale… Hangeng umřel. Před třemi dny měl pohřeb. Byla tam i tvoje rodina. Je pohřbený tam, kde jste si to přáli oba, takže… až se probudíš, ne… až se zotavíš, dovedu tě tam. Ale… musíš mi něco slíbit, Wone. Nevzdáš se svého života. Budeš žít a tu bolest překonáš. A já ti slibuju… přísahám, že na něho dokážeš zapomenout… Na tu bolest. Tak prosím. Buď silný a probuď se…"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 18. května 2016 v 19:15 | Reagovat

Zase u toho brečim jako blbec. Je mi to všechno tak líto...
Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama