Leaving | 02

8. května 2016 v 10:00 | El Seihyoki |  Leaving
Já slintám nad vlastním yaoi. Já?! Ten kdo psát yaoi v poslední době nemůže... číst a kouakt, to jo... ale spát? Já?? No, abyste to pochopili.. tahle povídka je stará jak Metuzalém, asi :D A ta postelová scénka je tak dokonalá... Leze mi cukr ušima... a je to sladké a krásné a procétěné :D dobře, už se nebudu tak chválit. Kéž... bych tohle tahle mohla spát pořád.... ale za ten konec mě nemlaťte! Sama jsem si opět vykopala hrobeček TT_TT



Usmíval se. Usmíval se už jak dlouho ne. Nedokázal a ani se vlastně nechtěl tvářit jinak. Pohled na spokojeně spícího Siwona mu dodával pocit blaženosti. On, byl vážně vůl, že jej opustil… ale znovu tu chybu nezopakuje. Ne, nedopustí se dalšího omylu. Byl rozhodnutý to udělat. Jen čekal na správnou chvíli, kdy to svému příteli říct.

"Vrátím se Wonnie, kvůli tobě…" zašeptal a políbil mladšího chlapce na čelo a pak ho pohladil po tváři. Siwon něco nesrozumitelného zamumlal. Hanovi se úsměv ještě více rozzářil. Tak sladký…

Nějakou chvíli jej pozoroval až ho Siwonův pravidelný dech uspal.



***



"V-vážně?" zašeptal Siwon po pár minutách ticha. Hangeng mu zrovna řekl něco, co jej překvapilo. Nějak tomu nemohl uvěřit. "Vážně se kvůli mně vrátíš ke skupině?" do očí se mu nahrnuly slzy. Nic jiného si snad v životě tolik nepřál, jako Hanův návrat, i když…

"Ano, Wonnie. Kvůli tobě, kvůli klukům. Nechci od tebe být tak daleko. Smět tě vidět jen párkrát za měsíc. Ne, chci s tebou mít opravdový vztah. Chci s tebou trávit víc času…" Han ho chytne za ruku a přitom se mu dívá do očí. Neuhýbá pohledem. Myslí to vážně.

"A nechceš se třeba jen přestěhovat do Soulu? J-já… vím, že jsi měl problémy se společností. Já… nechci, aby js-"

"Siwone…" položil mu prst ke rtům. "Pšš, nemluv tak. Vrátím se. Prosím, tohle neřeš, ano?" usmál se na něj a Won jen přikývnul. Han mu setřel slzy, které se mu rozutekly po tvářích. "Neplakej, slzy ti nesluší…"

Siwon jen tiše vydechl a pokusil se na tváři vyloudit alespoň letmý úsměv. Nejspíš se povedlo, protože Hangeng se ještě více rozzářil a pak ruku odtáhl.

"Tak, a teď bychom konečně mohli dojíst tu večeři, kterou jsem pracně a s láskou připravil…" mrknul na něho a Siwon sklopil pohled, jelikož cítil, jak rudne. Vzal do ruky hůlky a beze slova se dal do jídla.

"Poletím s tebou zítra do Soulu. Pak se sem když tak vrátím pro věci…" dodal ještě Han a pak si strčil kousek vepřového do pusy.



***



Siwon přešlapoval z jedné nohy na druhou a sledoval, jak si Hangeng balil věci. Připomnělo mu to něco, na co chtěl zapomenout. Věděl, že negativní myšlenky neměly smysl. Vždyť si teď věci do kufru dával kvůli tomu, aby se vrátil ke klukům, ne aby je opustil. Zavrtěl hlavou, aby to vyhnal z hlavy a přešel ke staršímu muži, aby jej mohl zezadu obejmout.

"Děje se něco?" zeptá se Han a přestane skládat oblečení do tašky. Chytne Wona za ruce a otočí se k němu. "Hm?"

"Nic… já jen," opět sklopil hlavu. Ani ho nedokázal políbit, nebo si o to říct.

"Wonnie, ty jsi pabo," pousmál se Han, chytl jej dlaněmi za tvář a donutil ho pohlédnout mu do očí. Bylo mu jasné, co chtěl. Po čem toužil, on sám na tom nebyl jinak. Jeho rty jo přitahovaly jako magnet… Sklonil se k němu, zavřel oči a políbil jej. Dlouze a něžně.

Hangeng si ani nestihl všimnout, kdy se mu Siwon dostal pod tričko, ale nevadilo mu to. Spíš se mu líbila Siwonova aktivita. I když zase… on chtěl mít nadvládnu nad jeho slastí sténajícím tělem. Než se tedy mladší nadál, Han ho povalil na postel a začal jej líbat vášnivěji a dravěji, ale přitom byl jistým způsobem něžný. Siwon nijak neprotestoval, ba naopak s větší vervou se snažil Hana zbavit trička. On se ale na chvíli odtáhl a znovu se mladšímu podíval hluboko do jeho tmavých očí.

"Wonnie, tolik tě miluju. Můžu tě milovat? Po tak dlouhé době? Dovolíš mi to?" zašeptal a sklonil se k němu, aby jej mohl letmo políbit, jen na koutek rtů. Siwon neřekl ani slovo, jen nepatrně přikývl. V očích měl tolik lásky a touhy, která přebíjela ten nepatrný náznak strachu.

Hangeng si tedy odvážil zajít dál. Svlékl si triko a pak pomohl i Siwonovi, který se do něho tak trochu zamotal. No jo, trdlo jeho malé. Povalil ho zpátky do peřin a začal jej opět líbat, přičemž rukama přejížděl po jeho odhaleném hrudníku. Nechtěl nic uspěchat. Chtěl, aby Siwon tohle jejich milování nikdy nezapomněl. Aby si ho užil co nejvíc. Být něžný a přitom jej dostat až do nebeských výšin. Krásná to představa. Udělal by pro něho všechno, aby byl šťastný.

"Hch, Hannie…" zaskučel Won, když se starší otřel rty o jeho citlivé místečko na krku, přičemž se mu lehce zaryl nehty do zad, přes které rukama přejížděl a tiskl si ho co nejvíc k sobě. Han to udělal znovu a Won se opět nepatrně otřásl. Trochu se posunul výš a zafoukal mu jemně do ouška.

"Miluju tě Wonnie a budu ti to dokazovat pořád a stále…" zašeptal a lehce vsál jeho ušní lalůček do rtů. Rukou se pomalu sunul přes hruď k bříšku, po kterém chvíli přejížděl a pak se odvážil sjet ještě níž. Siwon si skousl ret, a přivřel oči. Nepatrně se třásl. Touha s ním cloumala vnitřně. Tak moc chtěl, aby si jej Han vzal. Aby se s ním miloval.

"Wonnie? Chceš to? Nebo mám rovnou…" nedořekl to. Věděl, že tohle téma Siwon nerad rozebíral. Jeho stydlivý Siwonnie.

"J-já n-nevím…" zakoktal a Han se pousmál. Pohladil ho po tváři a líbnul ho na nos.

"Bude se ti to líbit, uvidíš…" zašeptal. Polibky mu zasypával každičké místečko na těle a pomalu se sunul níž. Chvíli se rty věnoval jedné bradavce a pak druhé, přičemž Won div nevypustil duši. Svíjel se pod ním jak had. A to ještě nevěděl, jakou slast mu Han způsobí, až…

Han zaplul jazykem do pupíku a pak jej několikrát políbil. Cítil, jak Siwonona tak i jeho chlouba tvrdla. Dožadovala se pozornosti. On sám však musel ještě vydržet… Prsty zachytil lem Siwonových boxerem a pomalu je stáhl dolu. Ještě že se nemusel zabývat kalhotami, jelikož se Siwon chvíli před tím sprchoval. Stále cítil tu omamnou ovocnou vůni mýdla.

Siwon si ještě více skousl ret a chytl Hangenga za rameno. Vážně si nebyl jistý, jestli je to… vhodné, správné. Nemohl přijít na správné slovo.

"To je dobré Wone, poddej se tomu…" snažil se jej uklidit. Natáhl se k němu a jakékoliv námitky, které by ani snad nepřišly, umlčel polibkem. Rukou se přitom letmo dotkl chlouby mladšího. Siwon mu zaskučel do rtů a sevření jeho ramene zesílilo. Jen se pousmál a odtáhl se od něj.

"Nesnaž se tišit svoje steny, Wonnie. Chci tě slyšet. Tak moc. Tvůj dech, tvoje vzdechy jsou jak rajská hudba pro mé uši…" řekl a vrátil se na původní místo. Siwon se ho pustil a podepřel se v loktech, aby mohl na Hana vidět. Stále jej pozoroval s nejistotou. Han to však už neřešil. Sklonil se k jeho vzrušení, jazykem si olízl rty a pak bez jakéhokoliv upozornění vsál celou jeho délku do pusy.

Siwon slastí protočili oči, nedokázal se udržet na loktech a padl zpátky do peřin. Jednou rukou sevřel prostěradlo a druhou zajel Hanovi do vlasů.

"Haach, Hannie.. Uh…" sténal a Han jej nepřestával zpracovávat. Jednou rukou mu přejížděl po podbřišku a druhou se sám podpíral. Někdy své tempo zpomalil, na chvilku i úplně přestal, ale ne moc nadlouho, jelikož vždycky Won nesouhlasně zakňučel.

Cítil, že mladší už dlouho nevydrží. Ani se tomu nedivil, když tohle bylo jeho… "poprvé". Tedy, tímto způsobem. Sám už nemohl vydržet to pnutí v kalhotách. Vypustil Siwonův penis z pusy a vzal ho do ruky, přičemž druhou si zručně rozepnul pásek a během chvíle byl i on úplně nahý. Vyšoupl se nahoru, aby mohl Wona políbit a usmát se na něj.

"Vydrž, kotě…" líbnul ho na nos a pak se překulil na bok a zašmátral v zásuvce nočního stolku. Netrvalo dlouho a už byl zpátky u Siwona s lahvičkou lubrikantu. Siwon se na něj podíval a zrudnul ještě víc.

"Hch, Hannie…"zavzdychal pak už jen tou představou. Starší se k němu sklonil a lehce mu skousnul ret. Řekl by mu něco vášnivého a plného touhy, ale věděl, že Siwon má raději jemné zacházení. Musí ten pud šelmy zahnat. Ale, při tom božském pohledu na jeho opuchlé rty, rudé tváře, zpocené čelo, rychle se zdvihající hrudník… Kdo tomu mohl odolat?

"Hannie, prosím…" zaskučel mladší a chytl se Hangenga za ramena.

"Hm, copak bys chtěl?" začal si hrát. Věděl, co mladší chce. To bylo přece jasné, ale poškádlit ho mohl.

"Hannie!" zakňučel Won, "Nech toho! Víš, co chci…" zamručí a lehce nafoukne tváře.

"No možná?" nakloní hlavu na stranu a prsty mu přejíždí po rameni.

"Chci, abychom se milovali. Aby ses se mnou miloval. Chci tě cítit v sobě…" zašeptal s touhou v hlase. To Hannie nemohl odmítnout a už sám nechtěl čekat.

Snadno odvedl Siwonovu pozornost, když se začal opět věnovat jeho chloubě, a přitom si jej začal připravovat. Nejraději by se na to vykašlal a hned si ho vzal, ale to nepřipadalo v úvahu. Siwon bolestně zaskučel, když do něj Han proniknul už třetím prstem. Han jej líbnul na vnitřní stranu stehna a pak jazykem přejel přes celou jeho délku, aby Wonovi pomohl od nepříjemného pohybu. Netrvalo dlouho a ze rtů mladšího chlapce začaly unikat čím dál hlasitější steny.

"Hchm, Hannie! Prosím, vezmi si mě už…" Siwon to téměř zakřičel, Han totiž narazil na to správné místečko, na to nejcitlivější.

"Tvé přání je mým rozkazem, lásko…" Han se opět vyšoupl nahoru, Siwonovi víc roztáhl nohy a byl připravený do něj proniknout, ale na krátký okamžik se zastavil. Podíval se Wonniemu do očí.

"Miluju tě, Wonnie. Odpusť mi všechno, co jsem ti udělal. Omluvám se. Miluju tě…" zamumlal mu do rtů a pak konečně splynuli v jedno.



***



Siwon seděl v autě na místě spolujezdce, Han mu sice nabídl, že by mohl řídit on, ale on nechtěl. Neměl rád přeplněné silnice a tak celkově nerad seděl za volantem, takže nechal řízení na svém příteli. Místo, aby si pozoroval noční Hongkong, nemohl spustit oči z Hangenga. Pak ho tak napadla jedna věc.

"Ví o tom někdo? Společnost, Leeteuk? Někdo?" zeptal se a Han na se na něj krátce podíval.

"Mluvil jsem s manažerem i s Leeteukem. Samozřejmě by nešlo jen tak nakráčet do společnosti a říct jim, že se vracím. Chvíli mi trvalo, než se všechno ujednalo…" odpověděl a Siwon se pousmál. To znamenalo, že o tom přemýšlel nějakou dobu. Potěšilo ho to a zároveň trápilo. Jak všichni zareagují? A co Zhoumi?

Na něho zapomněl. Sklopil pohled a tiše si povzdychl. On ho musel nenávidět. Staral se o něj a dělal pro něj první poslední a teď… choval se k němu, jakoby neexistoval. Musel si s ním promluvit. Nechtěl, aby to mezi nimi dopadlo takhle…

"Stalo se něco?" protnul ticho Han, ale Siwon mlčel. Až po chvíli něco zašeptal, ale to mu nerozuměl.

"Wone," Hangeng raději sjel ke svodidlům a zastavil. Otočil se úplně na Wona a položil svojí ruku na tu jeho.

"Uhn?" Won zvedl pohled a párkrát zamrkal. Ani si nevšiml, že Han zastavil.

"Co se děje? Řekl jsem snad něco, co tě znepokojilo?" zeptal se starší a Won ihned zavrtěl hlavou.

"Promiň, já jen… já… vzpomněl jsem si na Zhoumiho…" šeptl.

"A co s ním?" nechápal Han.

"Miluje mě…"

Han na něj jen tiše hleděl a snažil se vstřebat význam těch slov. To znamenalo? Siwon ho taky? Ne, to byla pitomost. V Siwonových pocitech měl jasno, ale… do jaké pozice jej to teď dostalo? V jaké je teď Siwon?

"Netrap se tím Wonnie, ne teď. Když tak si o tom promluvíme potom, ano? Jen ti řeknu jedno. Jen díky němu jsem teď s tebou. Budu mu vděčný až do konce života… Pomohl mi napravit chybu, kterou jsem udělal. Je to dobrý přítel a neboj se. On pro tebe chce jen to nejlepší…" řekl a natáhl se k němu, aby ho mohl líbnout na čelo. Pak zas nastartoval a vyjel.

"Musíme si pospíšit, abychom stihli letadlo…"

"Omlouvám se ti…" špitnul Won a utřel si slzy. Hangeng mu stiskl ruku.

"Za nic se neomlouvej Wone, ty ne…"



***

"Hangengu!" zakřišel Siwon zděšeně a stiskl jeho ruku ještě víc. Starší prudce otočil hlavu a vytřeštil oči. Ihned sešlápnul brzdu, aby zabránil nárazu. To se povedlo, ale jiné auto do nich vrazilo ze strany.

Hvízdání pneumatik, tvrdý náraz a pak tříštění skla. Neuvěřitelná bolest a strach.

Siwon splašeně zakřičel, Ucítil bolest po celém těle. Auto se několikrát otočilo, než se zastavilo.

"Hannie! Hannie!"



Cítil bolest. Všechno ho bolelo. Všude byla cítit krev, kouř. Zakašlal. C-co se stalo? Těžko rozeznával tvary, viděl rozmazaně. Snažil se pohnout, ale byl zaklíněný. Bolestně zakňučel. Co se stalo. Chvíli si nemohl nic vybavit, když mu to došlo.

"H-hannie?" vzlyknul. Držel ho za ruku, ale žádná odezva.

"HANNIE?" zopakoval zas, ale pořád nic. Panika ho začala ovládat.

"HANNIEEE!" zakřičel. Starší se pohnul. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, co se stalo. Ihned se snažil najít pohledem Siwona.

"Siwone, j-si v pořádku? Bolí tě něco?"

"J-já… Hannie…" mladší se na nic nevzmůže. Pláče. Všechno ho bolí, má strach.

"Uvidíš, bude to v pořádku. Slyším sanitku. Bude to v pohodě. Přežijeme to… Wonnie, hlavně buď v klidu, ano? Miluju tě, Wonnie…"

"J-já tebe taky… Hannie… Chce se mi spát…" zamumlal tiše a zavíral oči. Všechno se mu vytrácelo… I Hangengův hlas, který ho prosil a žádal, aby neusínal. Ale vědomí ho neposlouchalo…

"Wonnie, omlouvám se ti. Lhal jsem ti. Odpusť mi to. Já… už se s tebou nevrátím. Omlouvám se. Miluju tě. Zhoumi se o tebe postará…" řekl ztěžka Han a jen silou vůle se natáhnul a přes všechnu tu bolest Siwona naposled políbil. Pak zavřel oči a naposledy vydechnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 8. května 2016 v 16:19 | Reagovat

Tak po téhle sladko-hořké kapitole už vím, o čem tahle povídka je.
Jinak krásné a něžné milování, ale ta krutá rána na konci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama