Leaving | 01

2. května 2016 v 10:02 | El Seihyoki |  Leaving
Uhn, tak jsem si ještě vzpomněla na další povídku na HanWon a ZhouWon. Není ještě dokončená, ale dokončím jí. Vážně. Zatím mám tři díly.. tak mě motivujte k dopsání :p



Název: Leaving | Opustit
Délka/počet kapitol: cyklus | 3/???
Fandom: Super Junior
Couple: Hangeng/Siwon / HanWon, Zhoumi/Siwon / ZhouWon
Tagy: real, slash, drama, romance, ukeWon
Upozornění: yaoi (shounen ai) - homosexuální tématika | charakter postav je smyšlený

P.S.: Ten cover je naprosto dokonalý, že jo? :3 <3




Hangeng je online

Siwon: A-ahoj? Um, neruším? Už ses zabydlel? Jak se máš? Chybíš nám…

(odesláno 27. července 2009 v 18:06 )

Siwon: Zrovna si prohlížím naše fotky. Vážně jsi tam legrační, hyung…

(Odesláno 27. července 2009 v 21:26)

Siwon: Jsem tu sám…

(Odesláno 27. července 2009 v 23:04)



Siwon: Chybíš mi…

(Odesláno 28. července 2009 v 00:02)

Siwon: Hannie, prosím. Vrať se…

(Odesláno 28. července 2009 v 01:00)



Hnědovlasý lídr si povzdychl, když vešel do jednoho z pokojů v dormu a uviděl svého o několik let mladšího kolegu, jak sedí v koutě s přitaženými koleny k hrudi a nepatrně se třese a ačkoliv měl hlavu schovanou, bylo mu jasné, že pláče. Sedl si vedle něho a přitáhl si ho k sobě.

"Wonnie, pšššš. Neplakej…" šeptal a snažil se jej uklidnit. Věděl, že neměl šanci. Siwon byl až moc zlomený Hangengovo odchodem a i když chápal, proč to udělal, stejně ten osten nenávisti v sobě cítil. Jak jej mohl opustit? Po tom všem, co si Siwon zažil. Po tom, co si zažil on sám.

"Nevrátí se. Teukie, on se nevrátí…" vzlykl Siwon a zabořil svojí smáčenou tvář do jeho hrudi. Leeteuk cítil, jak se do jeho bílé košile vsakují jeho slzy. Sám je těžko zadržoval. Ale teď, musel být on ten silný. Sevřel jej ještě víc a nic neříkal. Slova byla zbytečná, dokonce i činy. Věděl, že ať udělá cokoliv, stejně to situaci jen zhorší, tak jej k sobě jen tisknul a lehce rukou přejížděl po jeho zádech.

"Nevrá-tí se… Nevrátí…" Leeteukovi bylo jasné, že Siwon dlouho nespal, takže ho ani nepřekvapilo, když mu usnul v náručí. Opatrně, tak aby jej nevzbudil, ho od sebe odsunul a zvedl se, jen aby ho hned mohl vzít do náruče a přenést k posteli. Chvíli přemýšlel, jestli je vůbec dobrý nápad jej nechávat v tomhle pokoji, ale došel k závěru, že by Siwon stejně jiný pokoj nechtěl. Položil ho a následně mu přitáhl přikrývku až ke krku.

"Máš pravdu Wone, on už se nikdy nevrátí…" šeptl tiše a zvedl se. Měl tendenci mu dát alespoň pusu na čelo, ale v tu chvíli mu to nepřišlo správné. Chvíli jej ještě pozoroval, ale pak musel odejít, protože zase zaslechl nějaký rámus z kuchyně. To zas určitě něco vyváděli kluci…



***



Hangeng je online

Siwon: Nevrátíš se, že?

(Odesláno 12.9.2009 v 14:52)


Siwon: Proč se ani neozveš?

(Odesláno 18.9.2009 v 19:29)


Siwon: Už jsi na nás zapomněl, co?

(Odesláno 20.10.2009 v 16:32)


Siwon: Nenávidím tě…

(Odesláno 30.10.2009 v 6:49)



Díval se na monitor notebooku a v očích jej přitom pálily slzy. Byl vůl. Věděl to. Měl mu odepsat hned na začátku. Jenže… On se musel od nich distancovat. Musel se odpoutat od něj. Od jeho úsměvů a smíchu, od jeho hlubokých očí, od jeho rtů…. Tak moc toužil cítit jej zas u sebe. Moct jej chránit. Tolik mu to chybělo…

"Sakra!" zaskučel a zaklapnul počítač. Nemohl se dívat na ty zprávy od něj. Nemohl se dívat na jejich společné fotky, na jeho fotky. Sevřel ruce v pěst a zvedl se. Musel něco dělat, zaměstnat se a nemyslet tolik na něj.

Přešel ke kuchyňské lince, do konvice nalil vodu a dal si ji vařit. Mezitím si připravil hrnek, do kterého nasypal kafe a trochu cukru. Pak se opřel o linku a jen tak se díval před sebe. Povzdychl si. Tohle přesně dělat neměl. Myslet.

Odložil hrnek na stolek a vrátil se zpátky ke gauči, popadl notebook pevně rozhodnut, že Siwonovi napíše..

Co mu ale má napsat? Že ho to mrzí? Že ho stále miluje? Ne. To nemohl. Jak rychle se rozhodl napsat, tak rychle si to i rozmyslel. Praštil sebou do opěradla a rukama si projel vlasy.

"Czzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz!" zvonek mu málem přivodil infarkt. Tohle vážně… nečekal. Chvíli mu trvalo, než se zvedl a došel ke dveřím. Ani se nedíval do kukátka a prostě otevřel. Na chodbě stál vysoký mladík se zrzavými vlasy. Vždycky mu na tváři hrál široký úsměv, ale tentokrát měl výraz vážný.

"Stalo se něco, Zhoumi?" zeptal se opatrně a poodstoupil, aby mohl vejít. Zrzek beze slova vešel, sundal si boty a jako by byl doma, si vzal Hangengovo kafe a sedl si do jednoho z křesel.

"Tak, povíš mi něco, nebo budeš mlčet?" stoupl si před něj, přičemž do něj zabodával svůj pohled. Zhoumi si upil z hrnku a pak se mu podíval do očí.

"Kdy mu hodláš napsat?" obořil se na něj mladší a Hangeng ztuhnul. Mluvil o něm? O Siwonovi?

"Nedívej se na mě tak. Víš, o kom mluvím. Zajímá tě vůbec, jak mu je? Nebo to všechno, co jsi mi řekl, byla lež?" nenechal mu nic říct. Už toho taky měl vcelku dost. Siwon se jej na něj pořád vyptával, Vlastně, on jediný věděl, jak na tom Siwon doopravdy byl. Strádal… strádal a to hodně. A to jen kvůli blbému Hangengovi.

"Myslíš si, že když jej budeš ignorovat, tak mu tím pomůžeš? Ne. I kdybyste měli být jen přátelé… psát si. Bylo by to pro něj přijatelnější. Takhle se cítí jako nic. Jako kus hadru, který si odhodil… Dál ho budeš ničit?"

"JÁ HO MILUJU, KURVA!" zařve na něj Han, který přitom odhodí hrnek na stěnu, o kterou se roztříští na nespočet střepů.

"Sakra!" zahuhlá a zničeně padne do křesla vedle Zhoumiho, který měl pozvednuté obočí.

"Oh, vážně?" neodpustil si. Podle něj, se tedy takhle milující osoba k té druhé nechová. Kdyby měl takové štěstí a Siwon by miloval jeho… nikdy by mu něco takového neudělal.

Han mlčel.

"No. Od tebe se asi nic nedozvím…" Zhoumi si povzdych a zvedl se. "Měl by ses nad sebou zamyslet, než bude příliš pozdě…" dal mu radu a na chvíli mu položil ruku na rameno. "Jsem tvůj přítel, ale nenechám jej trpět jen kvůli tvým chybám…" s těmito slovy odešel a nechal Hangenga o samotě přemýšlet.



***

Siwon je Online

Hangeng: Já… Siwone… Omlouvám se…

(Odesláno 30.12.2009 v 17:35)

Hangeng: Popravdě… já.. no. Nevím, co ti mám napsat. Všechno mě to mrzí. M-myslel jsem si, že… ne. Nemá cenu se z něčeho vymlouvat... Zničil jsem náš vztah. Omlouvám se. Můžeme se sejít? Tedy no… Mohu přijet? Chceš mě vidět?

(Odesláno 30.12.2009 v 18:59)

Hangeng: Zítra budu v Soulu… kdyby sis to rozmyslel, číslo na mě… doufám, že stále máš…



Siwon si skousl ret. Prsty měl těsně nad klávesnicí a váhal. Měl mu odepsat? Ne… Zakroutil hlavou. On mu taky neodepsal. Ale omluvil se… Jenže to nic neznamenalo. Odtáhl ruku a zaklapnul notebook. Odložil ho na volnou stranu postele a zvedl se. Měl by ještě dojít koupit pár věcí na zítřejší oslavu. Sice kluci řekli, že nemusí, že všechno zařídí sami… ale. On nechtěl jen sedět doma a nic nedělat. Musel něco tvořit, nějak pomáhat. Takhle by se z něj vážně stala troska…

"Co bych dělal bez Zhoumiho…" zamumlal si pod imaginárními vousy a málem vylítl z kůže, když se za ním dotyčný ozval.

"Nebyl bys…" zašeptal mu do ucha a hned jej chytl, jinak by si Siwon natloukl nos.

"Promiň…" usmál se na něj, když se Won otočil.

"Jsem si tě nevšiml…" řekl Won a poodstoupil od něj. Zhoumi se trochu zamračil. Takhle se nikdy nechoval. Takhle odtažitě.

"Stalo se něco?" zeptal se a podal mu bundu, která mu spadla na zem. Siwon ji s poděkováním přijal a pak zakroutil hlavou.

"Ne, nestalo. Jdu ještě koupit nějaké pití na zítřek.."

"Půjdu s tebou…" navrhnul mu zrzek, ale Won opět zakroutil hlavou.

"Potřebuji si pročistit hlavu, Mi. Ale děkuju…" řekl rychle, popadl klíče a zmizel za dveřmi. Zhoumi se jen užasle díval na dveře. Co to bylo? Vážně… ty slzy? Viděl je? Ale i mírný úsměv. Nebylo to obvyklé… Rychle se dostal z transu, oblékl se a šel za ním. Tedy, jen jej chtěl sledovat. Utvrdit se v tom, co si myslel.



Ani nemusel jít daleko. Zahlédl Siwona jak seděl v jedné kavárně a v ruce držel hrnek kafe… Byl tak.. dokonalý. Krásný. Jen ten smutný bolestný výraz mu neslušel. Kdyby mohl, udělal by ho šťastným… ale. Co ale? Jeho výraz ztvrdl. Začínal být jako Hangeng. Nemohl dopustit, aby mu utekla šance, jak jej získat.

Přešel silnici a hned poté vešel do kavárny a přisedl si k Siwonovi, který nebyl vůbec překvapený. Nějak to čekal. Tušil, co k němu Zhoumi cítil, a bolelo jej to stejně, jako Hangengovo odchod, protože… mu nedokázal ty city oplatit. Všechnu tu lásku dal Hanovi,..

Zhoumi se rozhodoval, jak začít. Jak mu to říct, ale Siwon byl rychlejší…

"Hangeng tu zítra bude. Chce mě vidět…" šeptl a v očích mu cosi zajiskřilo. Naděje…

Mi uhnul pohledem. Co mu měl říct? Mohl mu říct, že si Han chce jen povyrazit. Že to dopadne stejně jako před tím, ale… sám tomu nevěřil. Pokud měl být Siwon šťastný, tak bylo jedno s kým. Pokud měl být Han, kdo ho rozesměje a už nikdy nerozpláče. Budiž.

Pousmál se a chytl Siwona za ruku. "Odepsal jsi mu?" zeptal se. Siwon byl zprvu zmatený, nějak čekal jinou reakci, ale… spadl mu kámen ze srdce. Mi mu rozuměl. Jako vždy.

"Ne, já… já se bojím. Nevím, jestli…"

"To je v pořádku Siwone. Vždy budu po tvém boku. Ať se stane cokoliv, budu stále při tobě… a jako tvůj přítel to říkám, abys mu odepsal. Ne teď, ale zítra. Co se stane, stane se… nesmíš propásnout šanci…" usmál se na něj a Siwon jen nepatrně přikývl.

"Víš Zhoumi… doufám, že jednou si najdeš svojí lásku. Budeš úžasný přítel…"



***



Už asi po milionté se podíval na mobil a nic. Už si vážně začínal myslet, že se mu Siwon neozve. Seděl v autě před dormem. Čekal. Už několik hodin a stejně jej neomrzelo sedět v tom promrzlém autě. Venku bylo jen pár lidí. Většina byla někde s přáteli slavit Silvestr.

Hangeng si povzdych a po chvilce vylezl z auta. Váhal, ale nakonec se vydal do domu. Výtahem vyjel do šestého patra. Nešel však ke dveřím do dormu, jen… posadil se na schody a čekal.

Zavibroval mu telefon. Rychle si ho vytáhl z kapsy a s nadějí se podíval na display.

Máte jednu zprávu

Srdce se mu rozbušilo. Rozklikl zprávu ale hned na to zklamaně vydechl.

Kdy se vrátíš domů? Mamka…

Rychle ji odepsal, a když už chtěl zas telefon uklidit, přišla mu další sms.

V-vážně jsi tu?

Zastavil se mu dech. Krev mu tepala v žilách. Potil se. Teď nevěděl, jak se má zachovat. Má mu odepsat? Nebo má… tiše odejít? Zakroutil hlavou. PŘIJEL SEM KVŮLI NĚMU!

Zvedl se a přešel ke dveřím. V rukou stále držel telefon… Na chvíli zavřel oči a pak odeslal zprávu.. Teď zbývalo jen čekat…

Stojím za dveřmi, Wonnie…



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 2. května 2016 v 20:20 | Reagovat

Úžasné toto. Těšim se na další díl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama