Kapitola šestá

3. května 2016 v 21:10 | El Seihyoki |  Tick Tack
Uhn, co k tomu mám dodat... už abych sem dala epilog a měla to za sebou. Číst si to, jsou pro mě muka. Pořád ho trápím!


POV
Seděl zrovna na lavičce v parku a užíval si zasloužilý klid. Už dávno mu nebylo takhle dobře. Povzdychl si. Raději si ale k lékaři dojde znova, pomyslel si a podíval se do těch zelených korun stromů. Pousmál se. Zdálo se, že se vše lepšilo.

Chvíli tam seděl, když mu v kapse zavibroval telefon. Ihned stočil pohled ke kalhotům. Kdo jej teď potřeboval? Měl chuť se prostě na zprávu nepodívat, ale… to by nebylo zrovna slušné.

Máte novou zprávu od Park Jungsoo

Znovu si povzdychl. Co asi zrovna teď chtěl? Měl přeci volno.

Vrať se ihned do dormu, musím si s tebou o něčem vážně promluvit. Leeteuk

Co mu zbývalo. To, co jeho lídr přikázal, tak splnit musel. Ačkoliv… chtěl tam ještě chvíli zůstat. Chviličku.

Zvedl se a pomalu se rozešel k centru města. Divil se, že si jej nikdo nevšímal, že se nenašel žádný saesang fanoušek, který by mu znepříjemňoval den, jeho kupodivu dobrou náladu. Netrvalo dlouho a už stál ve výtahu, který jej vyvezl až do šestého patra. Do patra, kde měla skupina dorm.

Jen co otevřel dveře, hned se na něj všichni vrhnuli, ani se nestihl zout a už jej táhli do obývacího pokoje.

"Hej, co se děje?!" vytrhl se jim a přes všechny možné otázky typu: "Jak to, že nechodíš na tréninky?" a podobně je překřičel. Všichni zmlkli a podívali se na něj, až se ošil. Nebyli zrovna zvyklí, že by zvyšoval hlas. On ne…

"Co se s tebou poslední dobou děje, Siwone?" probodl ho pohledem Leeteuk, "Byl tady asi tak před hodinou tvůj osobní trenér a ptal se na tebe, jestli nejsi nemocný nebo něco takového. Že prý nechodíš na tréninky," vybalil to na něj celé najednou.

Siwon si povzdychl. "Chtěl jsem prostě cvičit sám… Trenérovi jsem zapomněl napsat no, vy s tím naděláte…" protočil očima a šel zpátky na chodbu, aby se mohl přezout a vysvléci bundu.

"Siwone…" Leeteuk mu zatarasil cestu a podíval se mu znovu do tváře.

"Proč mám pocit, že nám lžeš?" povzdychl si a hned mu zas uvolnil průchod. Byl na něj zbytečně tvrdý. Nejspíš mluvil pravdu, už jen z důvodu, že na Siwonovi bylo poznat, že shodil několik kilo. To bylo určitě cvičením…

"To je jen pocit, Jungsoo…" řekl nijak zbarveným hlasem Siwon. Jen pocit..

KONEC POV



Kdyby to jen věděl. Mohlo mu dojít, že zhubnout nemusel jen ze cvičení a ještě když nechodil na tréninky. Cvičit sám? Proč až teď mu to přišlo tak absurdní? Zamračil se a rukou praštil do zdi, až mu zakřupalo v ruce. Ale bolest vůbec nevnímal. Byl tak otupělý vším, co se teď dělo, že nějaká fyzická bolest nic neznamenala.

"Leeteuku, měl by sis odpočinout. Siwon tu teď stejně má rodinu. A neměli bychom je tu rušit. Je to jeho přání. Chce, aby ses alespoň trochu vyspal…" řekl tiše Ryeowook, který zrovna vyšel z pokoje, kde ležel jejich přítel.

"Dobře…" přikývl Teuk. Ani nepomyslel na to, že by odmítl. Sám byl vážně unavený. Nespal pořádně už několik dní, jako každý ze skupiny. Musel ale udělat něco pro Siwona. Nechtěl, aby si jeho mladší kolega všechno dával na vinu…

"Tak pojď…" Ryeowook mu položil ruku na záda a vedl jej z nemocnice.

"Pane Parku?" ozvalo se po chvíli za nimi, takže se hned dvojice zastavila. Leeteuk natočil hlavu na stranu. Pan Choi, Siwonův otec, k nim spěšně šel s nic neříkajícím výrazem ve tváři. Světlovlásek trochu znejistil.

"Pane Parku…" hned jak k nim starší muž došel, objal Teuka jak nejvíc mohl.

"Děkuji Vám. Děkuji za to, co jste udělal pro mého syna…" zopakoval to několikrát a pak jej pustil. Leeteuk se nezmohl ani na slovo. Měl pocit, že pokud hned neodejde… Do jeho očí se nahrnuly slzy. Proč mu děkoval? Měl by ho nenávidět… On měl přeci zabránit, aby se něco takového stalo. Pořád nebyla jistota, že to Siwon zvládne… Ne musel to zvládnout!!! Musel!

"Už půjdeme, pane Choi. Prosím Vás, pozdravujte od nás ještě jednou vašeho syna. Hned zítra zase přijedeme, aby tu nebyl sám…" řekl spěšně Ryeowook. Cítil, že Teuk opravdu už potřeboval pryč. Jinak by se zhroutil ještě on. Leeteuk se na něj děkovně podíval a pak se nepatrně poklonil panu Choi. Ten ještě jednou objal Leeteuka a ještě i Ryeowooka a pak je nechal odejít.



***



Byl naštvaný. Vážně hodně naštvaný, ale nemohl si dovolit svou náladou kazit tu Siwonovu, ačkoliv on celou napjatou atmosféru vnímal ze všech nejvíc.

"Teukie… Nevadí, odjeďte. Musíte. Musíte nějak utišit naše fanoušky. Naše elfy. Já to zvládnu. Až skončíte se vším v Číně, tak já už budu po transplantaci a já se budu zotavovat" povzbudivě se na něj usmíval, přičemž jej slabě držel za ruku. Leeteuk zakroutil hlavou. Nikam nechtěl. Ne v tuhle chvíli. Společnost se vážně musela zbláznit! Ano, chápal, že nějak něco dělat museli. Siwon v nemocnici už byl několik dnů a nikdo nic nevěděl. Sám trochu nechápal, jak je to možné… ale, přísně tajné je prostě přísně tajné. Povzdychl si.

"Dobře…" řekl nakonec a kluci se na něj celkem překvapeně podívali.

"Pokud to tak chceš…" dodal pak a položil druhou ruku na tu jeho. V hlavě se mu už rodil plán, co udělá hned, po příletu do Pekingu.

"Budeš v pořádku…" Sliboval mu to. Pořád dokola mu dával svoje slovo, že všechno dopadne dobře. Přesvědčoval tím i sám sebe a všechny ostatní. Už to chtěl mít za sebou. Chtěl, aby to měl Siwon za sebou. Hlavně on. On trpěl nejvíc.



***



Yesung stál nejdál od Siwona. Oči měl napuchlé a rudé. Nespal. Nemohl. Nešlo to. Všechno to byla jeho vina. Jeho chyba. Měl si toho všimnout dřív. Kdyby nezaměstnával tak svými problémy Ryeowooka, Siwonono nejlepšího kamaráda, tak by si toho možná Wookie všiml.

Wookie si všiml Yesunga a posmutněl ještě víc. Věděl, co staršího trápilo. A bolelo to ještě víc, když mu tu jeho "pravdu" nemohl vymluvit. Už k němu chtěl jít a něco říci, ale Siwon byl rychlejší.

"Yesungu…" špitl tiše, přesto to staršímu neuniklo. Neodvažoval se na něj podívat… Ale musel. Nemohl se tam jen zbaběle schovávat za ostatními.

"Ano?" zvedl pohled a pomalu k němu přešel. Siwon věděl, co si Yesung myslel. Mrzelo jej to. Musel mu nějak dát najevo, že on ho za to neviní.

"Zazpívej mi… prosím. Zazpívejte mi všichni…" šeptl unaveně a zavřel oči. Kluci se na sebe podívali. Leeteuk začal tiše zpívat… a kluci se k němu pomalu přidali.

Když dozpívali. Siwon už spal. S úsměvem a slzami na tváři…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tick Tack...?!

<3 100% (3)
TT_TT 0% (0)
-_- 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama