Kapitola osmá

17. května 2016 v 11:00 | El Seihyoki |  Tick Tack
Leeteukova jediná naděje je Hangeng. Tedy přesněji, naděje pro Siwona...




Seděl na lavičce v parku a díval se na fotku, kterou držel v ruce. Nemohl na něj přestat myslet. Neměl skupinu opouštět. Vůbec. Jak se teď Siwon vůbec měl? Myslel na něj někdy? Ach, tak pošetilé myšlenky. Měl by si právě přát, aby v Siwonově srdci po něm nic nezbylo. Aby úplně zapomněl. Avšak, to taky nebylo správné. Cítil to.

Jenže se bál, že ty šťastné vzpomínky se změní v něco špatného. Budou jej nutit o Siwonovi čím dál víc přemýšlet. Asi se zblázní! Měl by si už najít něco, co by jej od toho odloučilo… Odloučilo od Siwona.

"Sakra! Sakra! Sakra! Proč!?" vykřiknul, až se několik lidí otočilo k němu. Ihned se uklidnil a znovu se podíval na fotografii, na které byl on se Siwonem. "Bože, proč.."



Seděl tam ještě hodnou chvíli, i když se z černých mraků spustil neúprosný déšť. Vlastně se mu nikam nechtělo. Rozmýšlel se, že se i přes všechny své zákazy pojede podívat na jejich koncert. Poslechnout si zpěv jeho rodiny. Spatřil by i jeho… Zvládlo by to jeho srdce?

Ne. Nemohu tam jít, ohrozil bych i jeho.

Určitě by se díky čemukoli mohl střetnout se Siwonem v tváří tvář a on… bál se toho. Bál se, jak by zareagoval mladší. Možná by jej jen přátelsky obejmul a popovídal si s ním. Nebo v tom horším případě by se mohl sesypat a to on nechtěl.

Zvedl se z lavičky a protáhnul se. Fotografii už měl dávno schovanou ve vnitřní kapse nepromokavé bundy. Zvedl pohled k nebi a ani se před kapkami nesnažil skrýt. Zavřel oči. Cítil, jak mu po tváři stéká voda. Chvíli tak setrval, než se zhluboka nadechl a vydal se po cestě domů.



***



Zrovna si něco zapisoval do počítače, když někdo zazvonil. Hangeng se podíval na hodiny, které ukazovali něco po jedenáctej večer.

"Chm, kdo by to mohl být v tuhle chvíli?" zamyslel se. Nechal všeho, zvedl se z křesla a rychlými kroky si pospíšil ke vchodovým dveřím, jelikož teď na ně teď někdo nejspíš zabouchal pěstmi.



Asi se něco stalo…



Ani se nepodíval do kukátka, i když by měl. Už několikrát se mu stalo, že za dveřmi nebyl zrovna dvakrát vítaný host. Teď ale spěchal. Zarazil se jen, co pohlédl do známé tváře…

"Jungsoo?" vydechl překvapeně a uhnul stranou a pobídl staršího muže, aby vešel dovnitř. Nějak mu nedocházelo, proč k němu přišel. Proč si nevzal alespoň deštník, aby nezmokl? Pomyslel si, ale mlčel.

Leeteuk avšak nehnul ani brvou.

"Nezdržím se tu, Hankyung…" řekl a podíval se mu do očí. Han si až teď všiml, že má Teuk rudé oči od pláče. Co se stalo?

"Proč tu tedy jsi?" zeptal se rovnou. Věděl, že přemlouvat ho nemělo smysl. On měl svojí hlavu, stejně jako on.

"Sbal si nejpotřebnější věci a vrať se se mnou do Seoulu…" řekl pevným rozhodným hlasem. Han na něj vykulil oči. To nemyslel vážně ne? Vždyť vě-

"Víš, že nemohu. I kdybych chtěl…" zakroutil hlavou. Leeteuk sevřel ruce v pěst. To mu bylo jasné.

"Dotáhnu tě tam i kdyby mi to mělo stát život, Hangengu…" Teuk byl tak vyčerpaný a zničený, že se nesnažil být příjemný. Ne, to v tu dobu ani nešlo.

"Jungsoo, je mi to líto, ale já-" než Han stačil cokoliv doříct, Teuk jej chytl za košili a přirazil ho ke zdi.

"JE TI TO LÍTO? LÍTO? TO JE MI KURVA U PRDELE, ŽE JE TI TO LÍTO HANGENGU! PROSTĚ SE SE MNOU VRÁTÍŠ ZA SIWONEM A ROZLOUČÍŠ SE S NÍM!"



Rozloučím?



Hangeng po něm hodil nechápavý pohled. Chytl jej za ruce, které stále drtili jeho oblečení a donutil Teuka odtáhnout se.

"J-jak rozloučím? Teuku? Co se stalo Siwonovi?!"

Teuka náhlá agresivita opustila, svěsil ramena. Nedokázal se mu podívat do očí. Jak mu to měl říct? Prostě si myslel, že ho donutí odletět do Koreje a tam to… no nějak by to Han zjistil. Ale jak mu teď měl říct, že… že..

"TEUKU PROBOHA! CO JE MU? CO SE MU STALO?!" teď už na něj Han řval a teď to byl on, kdo druhého držel za ramena a třásl s ním.

"Umírá… Hankyung. On zemře.."



POV

"C-co-co?" Donghae na něj vytřeštil oči. Zvedl se a udělal pár kroků vzad a pak spadl. Díval se na něj s hrůzou.

"To ne… Ne. On je mrtvý? ON JE MRTVÝ?! SIWON NEMŮŽE BÝT MRTVÝ!!" Donghae byl v šoku. Nemohl tomu uvěřit. Nechtěl tomu uvěřit. Nebyla to pravda. Ne…

Haeho křik probudil všechny ostatní a během několika vteřin byli kluci v pokoji. Eunhyuk se snažil Haeho uklidnit, ale ten sebou házel a křičel. Jakoby jej někdo bodal nožem. Ano, opravdu jej někdo bodal.. neviditelnou kudlou přímo do srdce. Ta bolest se nedala nijak zmírnit. Yesung zkolaboval hned, jak si uvědomil význam jeho slov.

V tu chvíli nikdo nevěděl, co mají dělat. Jak reagovat.

"Ještě žije…" Leeteuk to zašeptal tak tiše, že by to každý přeslechl, jenže… tohle byla naděje. Kapka naděje.

"Počkej, říkal jsi že mu selhalo srdce…" zachraptěl Hae, který se v tu uklidnil.

"Ano, ale…" Teuk se odmlčel a pomalu vstal.

"Jdu za manažerem. Ještě dnes odlétáme všichni zpět…" chtěl odejít ale Hae ho hned zastavil.

"Kolik mu zbývá času?" podívá se na něj s bolestí v očích. Některým to nedocházelo, ale Hae to pochopil. Jediná možnost byla, že ačkoliv Siwonovi selhalo srdce, napojili jej na přístroje. A…

"Maximálně dvacet čtyři hodin…"

"Ale… mohl by jít na transplantaci, ne?!" zašeptal nadějně. Leeteuk zakroutil hlavou.

"I kdyby byla tato možnost, Siwon to odmítl. Prostě to vzdal, Hae a nikdo jeho rozhodnutí nedokáže změnit… leda-že…" zase se odmlčel.. "Ne ani Hangeng by mu už nedokázal vlít život do žil. Je pozdě.. A teď mě nech Hae, musím zavolat tomu manažerovi." Hae přikývl, utřel si slzy hřbetem ruky a pak přešel k Hyukovi a objal ho.

Všichni mlčeli, zahloubáni ve svých myšlenkách. Leeteuk šel do jiné místnosti, aby měl klid. Po pár minutách se však z pokoje ozval jeho křik.

"KLIDNĚ SE SE SPOLEČNOSTÍ BUDU SOUDIT CELEJ ŽIVOT, KURVA! ALE DNES PROSTĚ ODLÍTÁME! ZRUŠTE KONCERT. ZTRÁTU SPOLEČNOSTI ZAPLATÍM…"

"To těžko, tolik milionů Leeteuk nemá…" zamumlal sarkasticky Kyuhyun a všichni jen mlčky a rozhořčeně přikývli. Ale každý si řekl, že kdyby došlo až k tomuhle, tak se složí… Leeteuk se vrátil celý rozzuřený. Tolik pocitů se v něm v ten moment vařilo. Bolest, strach, žal a nenávist. Hlavně ta. On… nedokázal ho zachránit.

Ryeowook se zvedl z gauče, kam položili Yesunga a přešel k Teukovi. Položil mu ruku na rameno. Lídr se mu podíval do očí.

"Musíme teď být silný, Leeteuku. Vím, co se ti teď honí hlavou, ale… Teuku, věř mi. Neviň se z toho. Nikdo za tohle nemůže," Leeteuk sklonil hlavu a až teď dovolil svým slzám vyplout na povrch…

"Omlouvám se vám. Omlouvám se. Všechny jsem zklamal. Vás, sebe… ale hlavně jeho…"



Mianhae, Siwon-shi



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tick Tack...?!

<3 100% (3)
TT_TT 0% (0)
-_- 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama