Kapitola devátá

24. května 2016 v 9:29 | El Seihyoki |  Tick Tack
Uhn... že já řvu víc u vzpomínky, než u přítomnosti TT_TT



Díval se z malého kulatého okýnka ven, jako tělo bez duše. Pořád mu v hlavě zněla Leeteukova slova.



"On umírá, Hangengu. On umírá… Umírá.. Umírá…"



Ta slova jej bodala jako ostří nože přímo do srdce. Nechtěl tomu věřit. Nemohl. Nemohla to být pravda. Nesměla! Stačilo se však podívat jakémukoliv jeho kamarádovi do očí a pochopil.

"Ztratil důvod bojovat. Kvůli mně…" zašeptal tiše, spíš sám pro sebe, Leeteuk jej ale slyšel. Stočil k němu svůj pohled a stiskl mu ruku.

"Možná ho dokážeš zachránit…" řekl s nadějí v hlase. Jenže Hangeng tomu nedával tolik šancí. Co když jej Siwon, až ho uvidí, vyhodí? Nebude ho chtít vidět? A i kdyby ano, co když bude pozdě?

Zkusit to ale mohl. Musel.

"Udělám všechno, co bude v mých silách, Leeteuku. Slibuju ti to. Zachráním ho..." řekl to tak pevným hlasem, až to Teuka málem nerozplakalo znovu.

Tak silná slova. Proč jen… tyhle sliby nejsou možné dodržet?



***



Temnota… Vše kolem něj byla pouhopouhá temnota. Neviděl nic. Nenacházel se nikde. To ticho jej děsilo. Neslyšel ani svůj dech, ani tlukot svého srdce. To znamenalo jeho konec? Chtěl se alespoň rozloučit…

Ale s kým vlastně? Kdo byl? Jak se jmenoval? Existoval vůbec někdy? Co byla jeho podstata? Byl člověk nebo zvíře? Rostlina nebo jen pouhopouhý prach?

Proč nad tím vlastně přemýšlel? Co to mělo za smysl?

"Wonnie, zlatíčko moje. Vím, že mě slyšíš. Prosím, prober se, synku můj…"

Kdo byl Wonnie? On? Ona… ta žena. Byla jeho matka? Takže. On… Už si vzpomínal. Byl Siwon. Určitě. Ale co se stalo? Nepatrně sebou trhnul, jak se mu zjevil jeho život.

On… umíral? Proč?



Po tváři mu stekla slza. Starší žena jen přivřela oči a palcem chlapci slzu setřela.

"Neplakej, broučku… Uzdravíš se. Uvidíš…" zašeptala. Snažila se přesvědčit Siwona nebo sebe?

"Omma…" zachraptěl skoro neslyšně Siwon a nepatrně pootevřel oči. V pokoji bylo šero, takže skoro nic neviděl. Ale byl za to vděčný, ostré světlo by nesnesl… a vidět uplakanou tvář svojí matky už vůbec ne.

"Zlato. Oh, díky bohu, Probudil ses. Jak ti je?" starší žena se postavila, aby se mohla na Siwona pořádně podívat. On jen zakroutil hlavou a mlčel. Neměl sílu, cokoliv říct…

Proč prostě neumřel? Tolik jej to bolelo. Bude se s nimi muset rozloučit...

Kdyby mohl alespoň spatřit Hannieho…

Ten by mu pomohl odejít…



***



Nedokázal se podívat komukoliv do očí. Těžko zvládl jednoduchý pozdrav. V tu chvíli nemyslel na nic jiného, než na Siwona. Ani v tom nejhorším snu jej nikdy nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Tohle byla přímo noční můra. Chtěl se z ní ihned probudit. HNED! Tak proč to nešlo?

"Prosíme cestující, aby si zapnuli bezpečností pásy. Za chvíli budeme přistávat…"

Zamrkal. To byl mimo po celou dobu letu? Ani si ten pás neodepnul… Stiskl ruce v pěsti. Bylo to tady. Srdce se mu sevřelo ještě víc.

"Siwone…" zašeptal tiše a podíval se na Seoul. Byla ještě noc a město přesto nespalo. Ono vlastně nikdy nespalo. Že ho to vůbec překvapovalo.



***



Jak na tom asi momentálně byl Siwon? Spal? Nebo byl při vědomí? Stihnou to včas? Mají nějakou šanci?

"Hangengu POZOR!" křiknul na něj někdo a už ho držel za ruku, aby nešel dál. Zmateně zamrkal a podíval se na toho, kdo ho držel.

"Donghae?" zahuhlal překvapeně.

"Blbe! Vážně nechceme, aby si ještě ty skončil v nemocnici!" zanadával mladší a Han se rozhlédl kolem sebe. Byli před letištěm a čekali na odvoz. Nejspíš. A on málem vkročil na silnici, kde jezdili auta. On byl vážně… idiot.

"Omlouvám se…" řekl tiše a odstoupil od kraje silnice a přitom se omluvně podíval na všechny okolo sebe. Nikdo na to už nic neřekl. A jen mlčky stáli a čekali. Hangeng si všimnul několika dívek, které si je se zaujetím prohlíželi a v rukou měli telefony. Nejspíš si je chtěli vyfotit, ale dle výrazů členů skupiny, si to rozmýšleli.

"Nikdo o tom neví, že?" konstatoval Hangeng. Věděl, že Leeteuk ten dotaz pochopí. Světlovlasý lídr jen přikývnul. Nikdo kromě společnosti, Siwonovi rodiny a jich nevěděl, že BYL Siwon na pokraji života a smrti. Nikdo nevěděl o bolesti, kterou všichni pociťovali. Nikdo ani netušil… že jeden mladý život pohasínal a neměl téměř žádnou naději. Siwonův plamen pomalu skomíral… Nikdo si však nechtěl připustit, že všechno to… byla pravda. On umíral…

POV

"Jestli nepřestanete dělat kravál, tak vás všechny zamknu do sklepa!" zavyhrožoval přísně světlovlasý lídr. Všichni se přestali mlátit polštáři a zabodli pohledy do Leeteuka. Ten jen na sucho polknul. Měl být asi zticha.

"Na něěěěj!" zavelel tmavovlásek a neohrabaně se zvedal na nohy. Než se stačil Teuk hnout, dostal polštářem.

"Siwone! Nepřej si mě!" zasmál se, vytrhl mladšímu polštář z ruky a taky ho praštil. Siwon se jen zakřenil a rychle uhnul stranou, jelikož po jejich vůdci začali ostatní házet plyšáky a další polštáře. Nakonec skončil Leeteuk na zemi a na něm se válel Siwon, Eunhyuk, Donghae a ještě se k nim chtěl přidat Sungmin. Ale nakonec se nad lídrem slitoval a snažil se od něho odtáhnout kluky.

"Sungmine! Zrádče! Na něěěěj!" křiknul opět Siwon. Min jen vytřeštil oči. To nebyl moc dobrý nápad! V tom do místnosti vkročil Kangin.

"Hm, Siwon - strůjce tohoto kraválu jo?" pozvedl jedno obočí. Tmavovlásek ihned slezl z Teuka a schoval se za Hangenga, který se tam taky tak nějak zjevil.

"Hannie, kryj mě!" zahuhlal vystrašeně. Hnědovlásek se jen tiše zasmál a otočil se k mladšímu a přesto vyššímu chlapci.

"Hannie!" kňournul mladší a letmo se podíval na Kangina, který pomáhal Teukovi na nohy. Oba se netvářili nijak naštvaně ani přísně. Nafouknul tváře. Zase si z něj utahovali!

"Nesmíš se jen tak nechat. Hned se nachytáš. Strašpytlíku…" vypláznul na něj Hangeng jazyk a Siwon si uraženě odfrknul.

"S vámi není žádná legrace!" s tím odkráčel do svého pokoje.

"Bože, on je takové děcko…" zakroutil hlavou Heechul, který si po celou tu dobu upravoval nehty a nezaujatě z křesla pozoroval kluky, jak se mlátí hlava nehlava. Ten fakt, že se u toho culil jak sluníčko na hnoji, raději nezmiňoval. Kangin se na něj zamračil.

"Ty máš co říkat, princezničko…" ušklíbl se a hnedka se z Teukem uhnul jendomu letícímu polštáři.

"Hahahaaa…" zasmál se a pak se podíval na zbytek kluků, kteří se stále váleli na zemi.

"No, nejsem váš táta, abych vám musel říkat, že je čas jít spát?" pozvednul opět jedno obočí. Leeteuk jej objal kolem pasu a pousmál se.

"Oni půjdou. Stejně mají zítra volno…" bránil je.

"Nebyl jsi to ty, kdo jim vyhrožoval?"

"Eh…"

"No vidíš," odmlčel se In a pohled zabodl do Hyuka a Haeho.

"Jděte, nebo vás vážně zamkneme do toho sklepa!"

"Aááááááááááááááááááááá!" začali křičet kluci a během chvilky byli u sebe v pokoji. Hangeng jen zakroutil nad tím vším hlavou, stále si nezvykl na ty jejich móresy. Ale nechal to být a šel za Wonniem.

"Můj malý milý Wonnie… jsi na mě naštvaný, že jsem tě nebránil zuby nehty?" zašeptal do ticha místnosti.

"Hmmm," dostalo se mu odpovědi.

"Ale noták… Wonnie, nezlob. Pojď ke mně…" pousmál se, ale ve tmě to ani nebylo vidět.

"Mám pro tebe čokoládu…" řekl o chvíli, když se nic nedělo..

"Hm…"

"Tvojí oblíbenou…"

"Hm…"

"No dobře, tak já si jí sním sám… Když nechceš. Budu když tak v obýváku. A nabídnu ji i Chulovi…"

Jen tak na oko se otočil. Věděl, co se stane. Během vteřiny mu Siwon skočil na záda.

"Haaanniiiie! Ty jsi beztak největší zrádce ze všech zrádců!!



***



Ano, on byl zrádce. Ten nejhorší z nejhorších. On to všechno zavinil. Hangeng… idot!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tick Tack...?!

<3 100% (3)
TT_TT 0% (0)
-_- 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama