3. díl – Au!

18. května 2016 v 13:54 | El Seihyoki |  On mě nemá rád
Bože, ten konec mě zabije :D



Pootevřu dveře a nakouknu k bazénu, či už tam Junioři jsou. Držím kliku tak, abych zabránila otevření dveří, ale přesto se o ně opírám. Jenže, nějaká ženská se usmyslela, že mi ztropí trapas a tak dveře otevře a já v tu chvíli přistanu u jejích nohou. Zděšeně vyheknu, když dopadnu na tvrdě dlaždičky. Auvajs!

"O-o-omlouvám se!" vypadne ze mě. Rychle se vyhrabu na nohy, poupravím se, seberu ručník a a gel a přejdu ke klukům, kteří se na mě pobaveně šklebí.

"Hmm!!!" zašklebím se na ně naštvaně, položím si věci na lavičku a přejdu k bazénu. Posadím se k jeho okraji a opatrně strčím nohy do vody.

"Bzzz, to je studený!" oklepu se a nohy rychle vytáhnu a dám si je do tureckého sedu. Otočím se na kluky, co dělají oni, když do mě někdo z nich drcne do zad a já do té ledovky zahučím celá!

Když se vynořím, začnu vykašlávat vodu. To jsou hovada! Já to věděla! Já to věděla!

"Kdo to byl!? Přiznejte se!" zaprskám a podívám se na ty, co stojí nejblíže. Kyuhyun se zašklebí a rozběhne se přesně mým směrem.

"Híííííííííííík?" zaječím a rychle se schovám pod vodu. Cítím, jak těsně u mě dopadne jeho tělo a kdybych se nedržela kraje, odplavala bych kilometr daleko.

"Kyuhyune! Skákej si laskavě někde jinde, jo?!" zpražím ho nasupeným výrazem.

"A skočím na nějakého plavce, ne?" přitáhne se k okraji a zašklebí se na mě.

"Pane chytrej! Támhle máš skokánky! Tam si skákej! A ještě k tomu, já nejsem plavec nebo co?" píchnu jej do hrudi.

"Tam je plavců ještě více, než tu! Jo, ty plavec rozhodně nejsi! Umíš plavat?" rýpne si.

"Skáče se, když tam nikdo není!" poklepu si na čelo, "Jo, umím plavat! Na rozdíl od někoho!" nenechám se sejmout.

"Jo, dáme závod?" začne provokovat.

"Ne, bolí mě noha! Závoď si, s kým chceš! Se mnou ne!" vypláznu na něj jazyk a rychle vylezu z bazénu.

"Škvrně! Bojíš se!" řekne ještě a pak začne plavat. Heh, no! To bych asi, vážně.. hehe, prohrála! A ještě, teď jsem zase najednou škvrně! Tyve, co to on má zase za keci? Zatřesu hlavou a vyženu takové myšlenky a dopajdám až ke schodům na tobogán. Vyšlapu je a počkám si malou frontu. Modlím se, aby někdo za mnou nejel, protože to nemám ráda. Rychle si vlezu, naberu vodu, počkám na znamení a pak se pustím. Huááá… Modrá, zelená, žlutá, oranžová, červená, bílá, žlutá, modrá! Ty barvy jsou husté! Mucheche! Když sjedu dolů, do malého přistaveného bazénku, kam vede tobogán, ještě než se zvednu, rozhlédnu se. Kruci, kde jsou Junio-

"Uáááá!" zaječím, když se z tobogánu vyřítí najednou devět kluků. První, myslím, že to byl Siwon mi podrazí nohy a já padnu někomu do klína. Huéééé? Zjistím, že je to Leeteuk. Celá zrudnu a odtáhnu se od něj, přičemž dostanu hlavičku od stávající ho se Sungmina.

"Tohle! Jestli já přežiju…!"

***



"Héééj! To je mojéé!" odtáhnu od Kyuhyuna ruku a zpražím ho naštvaným pohledem. Po chvilince cítím, jak si někdo z té mé dobroty dále ujídá!

"Yesungu! Už i ty?!" popotáhnu.

"Nemůžu za to, že ten, co sis koupila ty, byl poslední! A my máme hlad!" pokrčí rameny.

"Ha! Fajn!" řeknu nakvašeně. Přejdu k odpadkovému koši a hodím do něj ten párek v rohlíku, hodím po něm lítostivý pohled.

"Omlouvám se! Ale takhle to bude lepší!" zamumlám a otočím se zpět na kluky, kteří na mě jen třeští oči.

"No to si ze mě děláš-" začne Kyu.

"Ne nedělám! Pokud máš hlad, jdi si koupit něco do obchodu, co je vedle! Nemůžu za to, že byl poslední! Měl sis máknout v šatně! A stejně sis to zasloužil!" vypláznu na něj drze jazyk. Vezmu batoh a vyjdu před stadion, seběhnu schody a přejdu ke svému kolu.



"Bzzz!" zadrkotám zuby, jak je venku chladno. Ani se neohlédnu za kluky, a vytáhnu si kolo od sloupku. Chci nasednout, když mě někdo chytne za ruku a pak i za druhou a skroutí mi ji za záda. Další ruce chytnou kolo a zmizí s ním mě z dohledu.

"Héj!" snažím se vykroutit ze sevření, nebo alespoň zjistit jakej kretén mě drží.

"Už jsem ti to říkal! Že za chyby se platí. To kolo si beru," zavrčí mi do ucha a já ztuhnu. Wonnie? Jako kde jsi, když tě nutně potřebuju?!

"Nasrat si, Davide!" zaprskám a pokusím se ho kopnout, ale on to čeká a vyhne se, tím se o mě otře a mně se zvedne žaludek. No fůůůůůůůůůůůůj!

"Ale, ale. To se ti nepovede. Nikdo ti nepomů-" Najednou mám volné ruce a kdyby mě někdo nezachytil, padla bych na zem, protože jsem se až moc nakláněla. Zamrkám a pak se zatetelím.

"Jsi můj, Siwonlandro!" vypadne ze mě na oko roztouženě a Siwon pouze zakroutí hlavou. Asi nemá na žertíky náladu, momentálně. Mno já za to nemůžu! Když se ujistí, že stojím a nemůžu spadnout, teda jako normální člověk by spadnout neměl, tak se otočí k těm třem, co stojí opodál. Já si promnu zápěstí a ušklíbnu se.

"Takže nikdo, jo?" pobaveně se zakřením a sjedu pohledem všechny Juniory, co se na ty tři blbce mračí. Ten, co má u sebe moje kolo, rychle ke mně přejde a vrátí mi ho. Spěšně se omluví a zdrhne. David se na mě zamračí a hodí po mě výhružný pohled. Já se natisknu na Siwona a vypláznu na něj jazyk. On zavrčí a následuje ty svoje dva poskoky. Cítím se jako zachráněná princezna! Muchahaha.

"Jsi v pořádku?" přispěchá ke mně Leeteuk a sjede mě starostlivým pohledem. Těžko ovládnu otrávené povzdechnutí.

"Jste mí hrdinové! Doufám, že už mě nechají na pokoji!" zajásám, pustím se Siwona a skočím po vyjukaném Leeteukovi.

"Co?" vytřeští na mě všichni oči a já se musím plácnout do čela. Kruci! Zase česky! Já zapomněla!

"Jsem v pohodě. Jsou to pitomci! Děkuju za pomoc," usměju se na ně vděčně. Leeteuk mi úsměv oplatí, ale pak se zamračí.

"Tohle se tu děje pořád nebo co? Takhle se má kluk chovat k holce?" zeptá se nechápavě Sungmin a já na něj kouknu s pohledem WTF?

"Normální! Stejně jako u vás," odpovím sarkasticky, ale pak se usměju, "Ale tohle řešit nebudeme. Co se bude dít teď?"

"Jde se do obchodu!" zajásá Sungmin a já se na něj zděšeně podívám. Jen to ne!

"Co na mě tak vejráš, jako?" řekne po chvíli.

"No! Nemyslete si, že tam jdu s vámi!" zakroutím hlavou. Od Kyuhyuna si vezmu svoje kolo a chci si nasednout, když mě Kyu zastaví.

"Neodmlouvej Minniemu! Už jsem ti to jednou řekl! Nebo chceš zase něčím po hlavě?" zeptá se.

"Nechceš spíš ty, něčím praštit? Nemusí být všechno podle tebe!" vypláznu na něj jazyk.

"Musí!" chytne řídítka a ušklíbne se, "Svezu se, jo?"

"Nesvezeš," zakroutím hlavou a stáhnu si kolo k sobě.

"Svezu," udělá to stejné, co já.

"Nesvezeš!"

"Svezu!"

"Nesvezeš!"

"Nechtě toh- au!" zařve mi do ucha Siwon, když ode mne dostane loktem do břicha.

"Hups! Promiň bejby," uculím se a pak se zamračím, když si uvědomím, že nemám kolo u sebe a že ho má Kyuhyun a jezdí si na něm.

"Héj!" dupnu nohou, "Já si s vámi nehraju! Fakt!" našpulím rty. Leeteuk, který stojí opodál, ke mně přejde a chytne mě za tváře a zachová se jako mamina.

"Ale, ňůůů," zapitvoří se. Ježišmajrá! Uskočím od něj a ublíženě se na něj podívám.

"Připadám si jako dítě," postěžuju si.

"Fakt? Čím to asi bude?" neodpustí si Siwon a já se na něj, stejně jako na Leeteuka, ublíženě kouknu.

"Jsi dítě," zasměje se Leeteuk.

"Kruci! To je pravda," zatvářím se zklamaně a pak se rozesměju. No co, aspoň nejsem stará rašple jako on… Hehehe!

"Tak pojďme! Už šilhám hlady!" oznámí nám Sungmin. Protočím očima a rozejdu se směrem k Lidlu.

"Hlavně mi tam neudělejte ostudu jako na plavečáku…"

***



"Nasedat!" přiřítí se ke mně Siwon s nákupním vozíkem a já na něj hodím pohled WTF?

"No to vůbec!" zakroutím hlavou a rychle zdrhnu do vedlejší uličky jen proto, abych hodila držku.

"Do-do-do prkna! Vy jste nenormální! To.. to…!" zakuckám se smíchy a celá zrudnu. Kluci na mě jen nechápavě koukají.

"Vstávej děvče, nebo si někdo bude myslet, že jsi magor!" řekne PAN CHYTREJ!

"Já a magor? No dovol! Nejsem to já, kdo si vlez do nákupního vozíku!" sdělím mu tu úžasnou informaci a pomalu se zvednu. Ne, tohle vážně nemůže být realita!

"Jen vás chci upozornit, že nenatáčíte žádnou show! A tady je jiná kultura, takže radím: Vylezte z těch vozíků nebo na vás někdo zavolá ochranku, že ničíte věci!" těžko zadržuju smích. Ale fakt! Tohle se stát může! Než bys řekl švec, všichni stojí na vlastních nohách a tváří se jako vojáci, co neuposlechli rozkaz a čekají na trest. Na hlavě mi vyrostou dva růžky. Mucheche!

"Apríííííííííííl!" vypláznu na ně jazyk a pak hodím nohy na ramena a zdrhnu. Klukům chvíli trvá, než jim to dojde, pak se rozesmějí. Mucheche! Napálila jsem je! Huéé! Elino! Zdrhej! Nechám nákup nákupem, prorvu se kasami a uteču ven. Rychle, rychle! Kde mám ty klíče? Začnu se prohrabovat, přičemž se někdy kouknu na vchod do krámu. Odemknu zámek, naskočím na kolo a rychle ujedu pár metrů od vchodu, kde se v tu chvíli objeví Yesung, Kyuhyun a Siwon. Hehehe a kruci!

"Siwone! Neštvi! Běhej jako hlemýžď!" křiknu na něj. Šlápnu na pedály a rozjedu se dál od něj. To byste neřekli, jak Siwon rychle běhá. Nebo to bude spíš tím, že já jsem pomalá? No to je jedno. Ale on mě prostě dohání! Máámí! Už nemůžu! Ha! Mám to! Už vím, co dělat. Prudce zabrzdím, počkám až je ke mně Siwon tak dva metry, znovu šlápnu na pedály a ujedu mu. Siwon hodí tlamu, jak po mě skočil. Muchacha! Fuííí! Drc! Au! Heléééé! Strom!

Kolo se zasekne u obrubníku, já přelítnu přes řidítka a obejmu strom. Sesunu se na zem, pustím strom a padnu na záda do trávy. Au! Do očí mi vyhrknou slzy. To bolelo! Hodně bolelo! A hele! Hvězdičky a ptáčci a Siwoníci a… tma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama