02 | Híííííík?

11. května 2016 v 11:05 | El Seihyoki |  On mě nemá rád
Já to nekoemtuju. Vážně ne... co jsem to jen napsala :D :D :D :D

Jinak, co říkáte na nový lay? Je dkonalý, že? :3




Házím po Siwonovi jeden zamilovaný pohled za druhým. Bože, on je tak sexy, nádherný, božský! Furt nemůžu uvěřit tomu, že opravdu vedle mě stojí. Co tu vůbec dělají? V takovém zapadákově, jako je tohle město? Párkrát zamrkám, když Siwon k natáhne ruku a prsty se dotkne mých rtů. Híííííííííííík?

"Měla jsi tam zmrzlinu," oznámí mi a já se začnu culit jak o debílek. Muhuéééé….

"Měl ses ji zbavit jinak," vypadne ze mě po chvilce.

"Jak?" zvedne zvědavě obočí a já v tu chvíli celá zrudnu.

"Eh no… To je jedno!" mávnu nad tím rukou a raději se věnuju dále své čokoládové zmrzlině.

"Ne, to teda není! Chci to vědět!" vezme mi kornout z ruky a ochutná, jak ta dobrotu chutná.

"Hééj! To je moje zmrzlina! Naval mi ji!" hodím po něm vražedný pohled a šmátnu po jeho ruce. Jenže, on je vyšší než já, a já na ní nedosáhnu! Kruci.

"Dokud mi to neřekneš, nedám ti ji!" vyplázne na mě jazyk. Do prkna! A já si myslela, že je to kultivovaný člověk, ale ono se z něho vyklubalo hovado!

"Wookie?" zkusím to na kluka vedle něho. On na mě zvědavě pohlédne a já div nezapištím. Jáááááj, on je tak rozkošný! Můžu si ho adoptovat? "No opovaž se! To je moje dítě!" zahřmí mi v hlavě Lulina reakce. Híííííík?! Já Nic! Já jsem nic neřekla!

"Nechceš mi koupit zmrzlinu? Spapáme ji spolu!" hodím po něm štěněčím pohledem, který by mi i on mohl závidět.

"Ani náhodou!" zanadává jak malé dítě Siwon, pouze se na něj ušklíbnu, čapnu Wookieho a táhnu ho zpátky ke stánku, u kterého je šílená fronta…



Po deseti minutách už mám zmrzlinu od Wookieho, který je zřejmě rád, že může být s Yesungem a ne v mé blízkosti. A už zase čumím na Siwona, jak žere zmrzlinu, MOJI ZMRZLINU! Vrrrrr! Po chvilince si uvědomím, že se ke mně Siwon blíží. Udělá ještě několik kroků a je přímo přede mnou. Polknu, když se ke mně nakloní a přitom ze mě nespouští oči.

"Mámíí?" kníknu. Vůbec nemám tušení, co mám dělat. Co on má v plánu. Chci se od něj odtáhnout, ale on tu mezeru mezi námi ukončí dřív, než to stihnu zrealizovat.

"Híííííííík?!" vypísknu a odskočím od něj, přičemž mám jednu ruku připlácnutou na puse. Siwon se na mě pouze uculí a pak se zas věnuje MOJÍ zmrzlině.

"Co.To.Jako.Mělo.Být?" pomalu se rozdýchávám prvotního šoku.

"Měla jsi tam zmrzlinu," pronese jako předtím a semnou to málem sekne. WTF? Málem zapomenu, že držím v ruce zmrzlinu, která se mi celkem rychle roztéká. Raději už mlčím a rychle ji zhltnu. Tywe, tohle mi nikdo neuvěří!



"Teukie?" nechám Siwona Siwonem a otočím se na světlovlasého lídra.

"Copak?" přestane se bavit s Donghaem a Hyukem, kteří se dohadují, co teď budou dělat, a věnuje pozornost mě.

"Co tu vůbec děláte? Jak to, že o vás nikdo neví?" vyhrknu otázku. Leeteuk se na chvíli zamyslí a pak se usměje.

"Mno, tohle je taková tichá dovolená, před tím, než se přesuneme do Paříže," objasní mi.

"A proč zrovna tohle město? Tahle země?" vyzvídám dál.

"Tak nějak, nevím. Prostě to takhle dopadlo," pokrčí rameny.

"Aha," přikývnu a mile se na něj usměju. Vůbec nemám chuť se s nimi loučit. Muhííííííí! Neměla jsem je potkat, neměla! Až odletí, to bude moje smrt.

"Elis? Mohl bych tě o něco poprosit?" vyruší mě z myšlenek Teuk.

"Hm? O co?" kouknu na něj zvědavě.

"Nikomu o nás neříkej," řekne jen a já přikývnu, Ještě aby ne! Samozřejmě je chápu, že chtějí být inkognito. I když nutkání to říct holkám, je dost silné! Ale ne! Nic nikomu neřekneš! Sice tě asi pak holky zabijí, ale hlavní je blaho Juniorů. Ne tvoje!!!

***



"Budeš v Paříži?" zeptá se mě Leeteuk, když se procházíme okolo řeky. Z dálky slyšíme hudbu poutě, ale jinak je tu příjemněji, než tam, nikde nikdo, prostě klid. Posadíme se ke hrázi a užíváme si jarního slunce. Tywe, dneska jsem vážně nějaká šáhlá! Chvíli mi hrabe, chvíli jsem v klidu, a co se mi furt honí hlavou! Do prkna! Takové myšlenky mám jen kvůli nim! No vážně! Nejsem normální! Aha!! V hlavě mi blikne žárovka! To asi bude tím, že jsem normální nikdy nebyla. Jo, to asi bude ono.

"Ne," zakroutím hlavou a najednou mě přepadne taková ta depresivní nálada. Štve mě, že tam nepojedu, ale na druhou stranu, se asi každé Elfce nepoštěstí být takhle s Juniory. Sice v těch mých šílených povídkách se děje leccos, ale nikdy by mě nenapadlo, že se s nimi takhle někdy opravdu setkám!

Takové nepříjemné ticho! Kruci! To nemůže někdo něco říct? Jo vlastně… Leeteuk asi neví, co dopovědět. Neví, či je vhodné se ptát na důvod? Fajn, vyřeším to za něj.

"Nemám finance, jak na lístek tak ani na cestu," řeknu s úsměvem, za kterým úspěšně kryju zklamání. Mám chuť do něčeho praštit, a vybít si tak zlost. Siwonnie? Nebyl by si k mání? Můžu si do tebe bouchnout? Tebe to určitě bolet nebude, když máš takové svalíky! Tywe! Elino! Ty si magor! Vážně!

A zase to ticho! Ksakru! Už by s tím taky něco mohli dělat. Nemůžou něco říkat? Něco vyvádět? Mááámíííí! To je nuda! Ticho ukončí Sungmin, který vyskočí na nohy a nadšeně pronese: "Nepůjdeme se koupat?" Čumím na něj jak péro z gauče! No on si vážně dělá srandu?!

"Jsi zcvokl?" vyprsknu a on přestane jančit.

"Proč?" nechápe.

"Vždyť nedávno skončila zima a voda v řece je furt ledová!" sdělím mu tu úžasnou informaci.

"Ehe? A kdo řekl, že chci do řeky? Támhle!" ukáže na druhý břeh řeky, "Není to plavecký stadion?" A teď vyprsknou všichni ostatní a já zrudnu vzteky. No tak to sis posr** hošánku! Takhle mě dostat! Tséééé!

"Připrav se na smrt, Minnie!" zavrčím na něj, ale asi ne moc nebezpečně, protože se zlomí v pase a začne se řehtat taky. Vyhrabu se na nohy a rozběhnu se k němu. On, ihned co mě zpozoruje, vezme nohy na ramena.

"Stůj!" zaječím na něj a přidám na rychlosti. Jenže, dlouho mi to nevydrží, protože vůbec nemám kondičku, takže po třetím kolečku, už nemůžu. Sípám, jak nemůžu popadnout dech, držím se za bok, v kterém mi nepříjemně píchá. Ksakru, takhle Elino nikdy nikoho nechytneš! Musíš začít makat!

"Hehehe!" vyplázne na mě Sungmin jazyk a tím mi dodá adrenalin. Vystartuju na něj znovu, ale tentokrát to on nečeká a než stihne cokoliv zareagovat, tak po něm skáču.

"Ha! Mám tě!" vypísknu nadšeně. Jenže! Zase to podělané jenže! Tohle není fér! Tohle je zrada! Totální zrada! Lulino! JaeRo! Naomi! Kdokoliv! Proč jsem tu na ně samáááááá?

"Siwone! Pusť mě!" začnu se zmítat v jeho sevření. To je parchant jeden!

"Já si s vámi nehraju! Pusť mě! Chci jít domu! Hovado! Pitomče! Říkám, pusť mě!" prskám na všechny strany. Po chviličce se mi konečně povede kopnout Siwona do nohy, který mě následně, co bolestně zavyje, pustí. Rychle se vysmeknu a popoběhnu od něj několik metrů.

"Hehe, sice nejsem odborník v taekwondu, ale aspoň něco umím!" ušklíbnu se na něj.

"No jen počkej, až tě chytím!" zaprská a rozběhne se ke mně.

"Hííííííííííík?" Doprdele Elino! Už přestaň hýkat jak osel!

"Nech mě! Nebo s vámi nikam nepůjdu!" zaječím vyděšeně, a naivně si myslím, že ho to zastaví. Heh? Ono to vážně zafungovalo? Omyl, ono to hovado pouze hodilo držku přímo do pařezu. Do.. do.. Ne! Elino! Přestaň! Nenadávej! Nadechni se, a pak vydechni! Kruci! To je hovado!

"Že to nemyslíš vážně, že ne?" dloubne do mě prstem Sugmin. Tywe? Kdy se tu objevil?

"Myslím. Nepůjdu tam, klidně si tam jděte, ale se mnou nepočítejte!" zakroutím hlavou, Sungmin po mě hodí zklamaný pohled.

"Nemůžu! Nemám plavky a nechci ukazovat to svoje špekaté tělo!" odůvodním to a hned poté dostanu něčím do hlavy.

"Au!" chytnu se za ní a otočím se na kluky. Kyuhyun se na mě šklebí a vůbec neskrývá šišku, co má v ruce.

"Za co to jako bylo?" našpulím naštvaně rty.

"Neodmlouvej Minnemu! A nemel blbosti!" vyprskne.

"Blbosti? Jaké blbosti?" nechápu.

"Ty tvoje špíčky by ti i Shindong mohl závidět!" ušklíbne se na mě. Prudce se k němu otočím zády a rychle zamrkám, abych zahnala slzy deroucí se slzy mi do očí. Tse! Tomuhle se říká upřímnost nadevše! Tsee. Sehnu se k zemi a seberu šišku, kterou mě Kyu strefil. S tikem v oku se otočím zpět na něho a chystám se mu tu šišku vrátit, ale on po mě hodí další! Přímo mezi oči.



"Fajn!" vypadne ze mě a nasupeně odkráčím pryč. Po několika desítkách kroků se zastavím.

"Za dvě hodiny před stadionem!" zakřičím na ně.

"Proč za tak dlouho?" zavolá nazpět Leeteuk.

"Nepůjdu tam jako opice!" vysvětlím a pak hodím držku do trávy, když ze Siwona vypadne: "Má pravdu! Potřebuju si oholit nohy!" No doprdele! On.. on.. on je ještě větší hovado, než jsem si myslela! Máámííí!

Po pár sekundách se uráčím zvednout ze země a oprášit ze sebe hlínu. Raději už nic neřeknu a vyrazím domů.

"Tak za dvě hodiny!"

***



Do prkený ohrady! Já se ani oholit neumím! Ale ono se nejde soustředit, když se mi do mysli vkrádá Siwon s žiletkou v ruce, a s pěnou na nohách. Máááámí! Doufám, že si vážně jenom dělal legraci, protože by to semnou vážně asi seklo. A pak bych ho musela skopat. Hovado jedno! Už dopředu si říkám, že až vylezu z vany, tak si notebook pouštět nebudu, i když budu mít čas, protože bych pak všechno vyžvatala buď Lulině, nebo JaeRe nebo ostatním. A to se raději půjdu dobrovolně zabít. Ale ten Kyu, ať si mě nepřeje! Tsee! Ho utopím! Mno, i když, jak se znám, dřív než ho stihnu strčit do vody, strčí mě tam oni nebo tam tlamu hodím sama. Ksakru, doufám, že tam nebude moc lidí, aby na nás nečuměli. A kruci! Existují nějaké prášky na "noseblood"? Já umřu! Já umřu! Oni tam budou pouze v plavkách! Máááámííí!

Au.. už zase! Prohlídnu si kotník, kde je už třetí malé říznutí! To bude pálit jak čert! Muhuéé!

***



Dávají si teda na čas! Už asi po páté se podívám na hodinky. 16:20. Už mají dvacet minut zpoždění! Háá! Kdybych nejela na kole a místo toho šla pěšky, vyšlo by mi to nastejno. Já je kopnu, až přijdou. Fakt! Mám takovou chuť nasednout na kolo a vrátit se domů, ale na druhou stranu. Raději tu počkám hodinu, abych je mohla ještě jednou vidět. Doufám, že to vážně nebyl jen výplod mé pošahané fantazie. Ne, nemohl to být sen, protože furt cítím na hlavě tu bouli, získanou od Kyuhyuna.



Málem vylítnu z kůže. Když na mě někdo zezadu sáhne.

"Hííííííííííík?" vypísknu a prudce se k dotyčnému otočím. Jenže se mi to vymstí! Zamotám se do vlastních nohou, rukama zamávám, ve snaze se něčeho zachytit, ale nepovede se mi to, a tak pouze zavřu instinktivně oči a čekám na tvrdý dopad. Pomalinku očko po očku otevřu, když si uvědomím, že ležím na něčem celkem měkkém a příjemném. Hnnnn…

"Áááááááááááááááááááááá!" zaječím, když v tom něčem příjemném a měkkém rozpoznám Siwona, který se na mě culí jak pitomeček. Kruci! To je tedy poloha! Neohrabaně se vyhrabu na nohy, přičemž nezapomenu Siwona praštit do brady, hrudníku a jen tak tak se vyhnu jeho rozkroku…

"Heh, omlouvám se…" nahodím nevinný pohled a natáhnu k němu ruku na pomoc. Ale nakonec si to rychle rozmyslím, ještě by mě na sebe strhl.

"V pohodě," mávne nad tím rukou a zvedne se.

"Vlastně! Proč se ti omlouvám? Neměl si mě tak vyděsit!" ukážu na něj prstem a on pouze nechápavě zamrká.

"Cože?" vypadne z něj po chvíli.

"Hovno se klouže!" opáčím mu.

"Kde?" začne se rozhlížet všude kolem.

"Na zemi, vole!" vyprsknu smíchy. Popadnu batoh a zamířím do stadionu, kde už, jak zpozoruju, čekají ostatní Junioři.



"Ehm, já lístky koupím! Jen… za prvé: na jak dlouho sem chcete? A za druhé: navalte prachy! Jsem chuďas a vy princové!" začnu opět totálně magořit.

"Ehm, na tři hodiny? Nebo na čtyři?" zapřemýšlí nahlas Leeteuk.

"Magore! Čtyři jsou moc! Ty tři beru! Teď prachy!" nastavím dlaň a čekám, než mi je odhodlají dát. WTF? Tolik? Se asi potento? Rychle napočítám asi osm dvou tisícovek.

"Ksakru, tady to není jako u vás! Tady tahle bankovka znamená hodně!" vrazím mu zpět sedm papírků a otočím se k prodavačce. Ta mi po chvilce dá deset lístečků…

Muhehehe… tohle asi bude moje poslední návštěva bazénu! Holka, pořádně si to užij!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama