01 | „Su-su-su-su-su-su!“

4. května 2016 v 10:00 | El Seihyoki |  On mě nemá rád
Hele, mě hrabe. Celkem slušně :D Nemyslela jsem si, že tuhle povídku někdy znova zveřejním... ale když já sem pořád dávám něco depresivního a smutného. Tak proč sem nedát naprostou kravinu? Jakože váážně velkou kravinu, u které padám spíchy.. vážně. Berte to s rezervou :D


Název: On mě nemá rád
Fandom: Super Junior/Crossover ((ooc postavy - Elisha (neboli já), Lulina, Naomi, Jaera
Autor: Els
Délka: Cyklus
Cover: Je skvělý :3 :D
Žánr: Heterosexuální (i yaoi)
Tagy: Komedie, romantika, drama
Varování: naprosto odproštěné od reality, může způsobovat trochu větší záchvaty smíchu

P.S.: Jsem líná opravovat chyby, tak mě kdyžtak omluvte :D






Promnu si oči a kouknu na hodiny, které ukazují něco málo po jedné ráno.

"Ksakru! Už jsem zase usnula u stolu," zanadávám a nahmatám myš, abych vypnula počítač. Místo toho ale našmatám něco chlupatého.

"Híííííííííííííííííííííík!" zapištím a ruku rychle stáhnu. Natáhnu se k lampičce, kterou následně rozsvítím. Do očí mi přitom udeří nepříjemně ostré bílé světlo.

"To je taky nemohli vymyslet černé," zamručím a kouknu na tu onu chlupatou věc. Vyprsknu smíchy, když si uvědomím, že je to pouze můj plyšový penál. Jsem vážně totální hovado, leknu se takové hova-

"Pa-pa-pa-pa-vóóóóóóuuuuk?!!" zaječím a snažím se, co nejrychleji zmizet od počítače, což v mé pozici jde celkem těžce. Na uších sluchátka, která jsou jaksi omotané kolem mé nohy a ruky, pak koberec, který se furt zvedá. Nemůže to dopadnout jinak, než že sebou plácnu přímo hubou vedle pavouka, když se pokusím vstát. Vyděšeně vytřeštím oči a znovu se chci zvednout, když hlavou narazím přímo do poličky, na které je poskládáno nespočet kravinek, které se s velkým rámusem sesypou přímo na mě. Do očí se mi nahrnou slzy vzteku a bezmoci.

"Do prkna! Že já se na to nevyseru! Pitomej pavouk! Pitomej pavouk! Pitomej pa - Heh? A kde vlastně vůbec je?" zamrkám, když si uvědomím, že ta ohavnost je pryč. Po zádech mi proběhne nepříjemný mrazík. Rychle se oklepu a raději se začnu rozmotávat ze sluchátek. Nechápu teda, jak se mi vždycky povede dostat se do takového stavu. Po pěti minutách úmorného snažení, se mi nakonec podaří se vysvobodit. Okamžitě vypnu notebook, zaklapnu ho, schovám ho do tašky, ale přitom furt pokukuju po celé místnosti. Co kdyby na mě ten pavouk chtěl zaútočit? Plácnu se do čela. Bože, já jsem takové hovado, až to není možné. Jasně, skočí po mně ninja pavouk s šátkem na hlavě a s katanou v hubě. Vážně mi hrabe. Ale to je vina Luliny! Ne moje!



Hned, co vylezu ze sprchy, která měla za účinek spíš to, že mě zase probudila, si vlezu do postele. Lehnu si tak, abych se mohla dívat přímo na Siwonovu fotku.

"Brouku! Doufám, že se mi o tobě bude zdát!" pohladím ji a po chvíli uvažování ji nakonec věnuju i pusu.

"Já tě chci aspoň jednou potkat! Chci od tebe jeden jediný úsměv! Jediné objetí! Jediný poli - ehe! To by asi už bylo moc, mno! Ale, mááááááááááááámííí! Já ti jednu plesknu, až tě potkám! Jak si dovoluješ být tak nehorázně sexy a házet po mě takové svůdné, neodolatelné pohledy!?" prskám. Monolog si vedu ještě celkem dlouho, teda až do té doby, co do pokoje nevlítne táta, že už je půl čtvrté, takže bych měla držet klapačku a spát.



Jak mohu vstávat tak brzy? Vždyť je víkend a ještě k tomu jsem šla spát tak pozdě! Hnusné slunce! Budí mě tak brzy! Nasupeně ze sebe odkopu peřinu a vylezu z postele. Půl hodiny se oblékám, protože jsem jaksi ještě rozespalá a nejsem schopná si navléknout na sebe kraťasy správně. Kdyby mě teď kdokoliv pozoroval, asi by se zlomil v pase a nemohl by se přestat smát. Když už na sobě mám konečně všechno, co mám mít, tak rovnou letím na záchod! Taky se vám chce vždycky po probuzení? To je strašný! Po vykonání ranní hygieny zamířím do kuchyně pro snídani. Ve špajzlu nic, v lednici nic. Nikde nic! Máámííí! Já umřu hlady! Trhnu sebou, když se za mnou ozve můj táta.

"Hledáš něco?" zeptá se.

"Ne, nehledám, jen tak koukám, co tu máme dobrého!" řeknu, aniž bych se na něj otočila.

"V téhle lednici asi nic nenajdeš!" oznámí mi se špatně skrývaným pobavením.

"V téhle? My jich máme víc?" zamrkám nechápavě, zavřu prázdnou lednici a otočím se na svého stvořitele (pozn. Nevšímat! Ji opravdu hrabe!). Táta se jen ušklíbne a ukáže prstem za sebe.

"Heh? Co? My vážně máme dvě ledničky?! Co? Jak? Kdy? Odkdy?" vrknu se k ní a otevřu, ale asi moc zbrkle, protože mi na nodu spadne krabice mléka, která jen tak tak držela na dveřích. Pro mé štěstí se ta krabice rozbije a všude po podlaze se teď roztéká bílá tekutina (pozn. doprkna, to zní ! *padla*). Otráveně protočím očima a zamířím rovnou do koupelny, pro hadr, abych tu spoušť uklidila. Táta zatím začal připravovat tousty! Muhahahaha! Aspoň nebudu mít žádnou práci, pomyslím si a sehnu se k zemi a začnu utírat lino.

Po hodině mám konečně možnost si vyndat notebook na stůl a zapnout si ho. Sice bych se měla učit na test, ale jako! Je sobota! Tak na učení z vysoka kašlu! Najedu myší na skype a koukám, koukám, kdo tam je. Ale nikdo tam není! Mááámí! Taky by mohli lidi vstávat dřív! Třeba jako já! Nad touhle myšlenkou se musím zasmát. Sama mám plno keců při vstávání! Ale to je jedno! Prostě, když jsme vzhůru já, musí být i ostatní! Kdyby Lulina nežila 400 kilometrů ode mě, tak bych ji šla vzbudit osobně, nebo JaeRu, nebo Naomi. Nebo rovnou Juniory! Ksakru, oni jsou ale už vzhůru dřív než já! Člověk aby se na to nevykašlal!

Půl dne tak do monitoru jen čumím a dělám velké kulové. Vážně, vůbec si nepamatuju, co jsem tak dělala ve dvanáct! Možná tak žrala zase topinku! A teď? Rozmýšlím se, že si půjdu koupit na pouť zmrzlinu, tedy pokud najdu někde v bytě aspoň dvacku. Když tak ji lohnu ségře z kasičky, no. Kouknu naposled na počítač, či se tam neobjevil někdo známý, s kým bych mohla pokecat. Nikdo! Fajn! Naštvali jste mě! Jdu si koupit aspoň 5 kopečku zmrzliny a ani jednou vám nedám líznout! A! Ehe, já vlastně ani na tolik kopečků nemám finance! To je k zbláznění! Nic, nic! Rychle na sebe hodím, nějaké oblečení na ven, obuju se a vylítnu z baráku, bez jakéhokoliv oznámení. No co, stejně jim to je jedno.

Projdu okolo školky, do které jsem před jedenácti lety chodívala a neodpustím si usmát se. Jo, to byla sranda, být takové škvrně, které nemá ani tušení, jak je život na prd. Sejdu z kopečka a zastavím se na lávce, abych si na chvilku prohlédla průzračnou vodu říčky. Ksakru, co to se mnou dneska je? Dobrovolně jdu sama, SAMA ven! Čumím si na kachničky! Vzpomínám na dětství! Máááámí! Jdu si přeci jen pro zmrzlinu! Co když mi ji ti nenažranci sežeroooou! Zatřesu hlavou a znovu se vydám na cestu. Když si to tu tak prohlížím, mám tohle místo ráda. Je tu klid, teda, když tu není pouť no. Přejdu velký plac, zarostlý různou vegetací a vyjdu mírný kopeček. Objevím se tak na dalším menším place, kde se teď rozprostírá pouť. Několik atrakcí pro malá děcka, pár šíleností pro starší a nekonečno stánků se vším možným. Ale já mám oči jen pro jeden stánek. Točená zmrzlina!

A tak si jdu. Čumím. Furt jdu, furt čumím a v hlavě si říkám, že ten Siwon, kterého vidím, je jen výplod mé fantazie, a že se rozplyne jako duch. Furt si kráčím jako největší king, Siwon je ode mě jenom metr, furt si jdu. Musím se zasmát své bujné fantazii, protože Siwon opravdu vypadá skutečně. No doprdele! On ten přelud je skutečný?! Jak do něho vrazím, hodím držku na zem, ale on se nehne ani o píď! Kruci, to mi taky nemohl říct, že se o něco opírá! A ksakru, já mam teda totální halužky! Sjedu osobou nade mnou pohledem a otevřu hubu dokořán. Siwon, opravdový Siwon. On přede mnou stojí! Siwon nechápavě skloní hlavu na stranu a zmateně si mě prohlíží. Nemotorně se zvednu a opráším ze sebe prach ze země.

"Mianhae" vypadne ze mě a raději skloním hlavu, protože celá zrudnu! Plesknu se přes tvář! No tak! Prober se! Stojí před tebou tvoje láska! Počkat! Oni tu jsou všichni???!!

"Su-su-su-su-su-su!" doprdele! Tak už se vymáčkni!

"Si-si-s-si-si!" Elino! Zklidni se!

"Siwooooooooooooooooooooooooooooonnie!" zaječím a skočím po tom sexy tělu. Siwon pouze vytřeští oči a vyděšeně vyjíkne. No, ehm, asi bych se měla chovat normálně. Lulino! Až tě potkám! Skopu tě! Tohle moje chování je jen tvoje vina! V duchu si ji obviňuju a konečně slezu ze Siwona. Ještě jednou se omluvím, korejsky! Štěstí, že tohle slovíčko znám a můj mozek ho umí v takové situaci zpracovat. JENŽE! Ono to hovado si myslí, že korejsky umím, protože mi začne něco tím jazykem rychle říkat. Hodím po něm pohled alá Co to meleš? Hogofumalishyonema? Cože to?

"Pomaleji!" zaječím korejsky. Ten jazyk ještě neovládám natolik, abych ho tak rychle pobrala.

"Ehm, ty mě znáš?" poslechne mě a řekne teď už srozumitelněji.

"Jasně! Zrovna včera večer jsem líbala tvůj plakát a pak jsem na tebe nadávala!" vyhrknu a pak se plesknu. Hovado jedno! To líbání nemusel vědět!

"Šílená fanynka?" zvedne tázavě obočí.

"Snad horší než to! Posedlá fanynka!" vyprsknu smíchy, nad jeho výrazem. Po chvilince k nám přileze i to škvrně Ryeowook.

"Wookie!" vypísknu nadšeně, ale ovládám se, už po něm skákat nebudu, ještě bych ho skolila.

"Heh? Kdo je to?" koukne nechápavě na Siwona a ten se podívá na mě.

"Jak se jmenuješ?" zeptá se a mě trvá nejméně pět minut, než se dostanu z transu.

"Eh, Elisha!" vypadne ze mě. Ruce zastrčím do kapes a pak nahodím zmučený výraz.

"No to snad ne! Moje penízky jsou pryč!" zavyju nešťastně.

"Co si říkala?" zamrká nechápavě Siwon. Heh, to jsem to asi pronesla česky.

"Ztratila jsem peníze na zmrzlinůůůůůůů!" zafňukám a hodím po něm pohled říkajíc: Koupíš mi jí?! Siwon, jakoby četl moje myšlenky, chytne mě za ruku a táhne ke stánku s točenou zmrzlinou.



Máámííí! On mě drží za rukůůůůůůůůůůůů!



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jaera Jaera | Web | 4. května 2016 v 23:36 | Reagovat

Ja z tebe leknu :DDDDDDD BOZEEEEE ty to vidíš xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama