Zkouška citů | 07

24. dubna 2016 v 14:21 | El Seihyoki |  Zkouška citů
Další dílek. Trochu se seznámím s Changminem a Yunhem. Přehlížejte, že se chováme jako děti :D A nakonec... čeká mě a Juniory poslendí večeře, tak se na ní musím nějak vymódit, ne?!




Pootevřu oči, zívnu a přitom se protáhnu. Do pokoje skrz závěsy proniká pár slunečních paprsků. Chm. Dneska bude krásně. Vylezu z postele a zamířím na balkón.

"Bože, to je krásně…" zamumlám a pak se zaseknu. Sakra, co to?

Během krátkého okamžiku vlítnu zpátky do pokoje a začnu se rozhlížet. Sakra, co se to se mnou děje? Já úplně zapomněla, kde jsem! SAKRA! A jít jen v košili na balkon!

"Počkat! Počkat?!" zastavím se. "Včera jsme jeli na večeři… autem. Ne, počkej, já ale nejedla… Eh? A… nepřevlíkala jsem se. A nezalezla jsem si do postele. To… to… to znamená…!!! PANE BOŽE! PANE BOŽE! JÁ JE ZABIJU!"

"DOPRDELE KDO MĚ SVLÉKNUL?" zakřičím, že mě museli slyšet i na Plutu a pak sebou seknu o zem. Tohle… mááámííí!

"ELI?!" vlítne do pokoje Leeteuk a rozhlédne se. Zřejmě si mě nevšimne.

"Děje se něco?" zamíří do koupelny a já na něj jen civím. Sakra, jak to že maj přístup do mého pokoje?!

"No tam mě nenajdeš…" řeknu suše a postavím se. Fajn, měla bych se obléct. Nebudu před ním polonahá.

"Aha, ty jsi tu. Já jsem slyšel křik. Myslel jsem, že se něco stalo…" podrbe se ve vlasech a otočí se, aby na mě nekoukal. Rychle se zabalím do županu a sednu si do křesla.

"Ale ono se NĚCO stalo…" odpovím klidně a on se opět otočí ke mně s nechápavým výrazem a pak najednou jakoby pochopí. A-ha?

"Zhoumi tě převlékl, kdyby tě zajímalo… takže když tak ubližuj jemu, nám ne…" řekne vážně a já na něj chvíli koukám, pak vybuchnu smíchy a opět se skácím k zemi.

"Kurňa, co? Teuku, ty sis něčeho šlehul?" dusím se. Tohle fakt říct nemohl. Že ne?

"Eh, ne? Řekl jsem něco vtipného?" nechápe. Já se chci vážně přestat smát! Brzy mi dojde vzduch. BOŽE! BOŽE!



***



"Z-H-O-U-M-I!!!" zahřmím, když jej uvidím na chodbě. Zastaví se a otočí se na mě. Usmívá se na mě s tím svým typickým úsměvem. Ale neobměkčí mě. Stále se tvářím jako sama pomsta a rychlými ráznými kroky k němu mířím. On se nehne ani o milimetr a pořád na mě ukazuje ty svoje, kurva do prdele, bílé zářivé zuby. ZABIJU HO. Kluci mě asi zaslechli a pár dveří do jiných pokojů se otevřou a z nich vykouknou rozespalí junioři.

"Hej, Eli asi zjistila, že ji Mi svlékl…" uslyším od jednoho z pokojů. Ale neřeším, kdo to řekl. Proč taky. Zastavím se přímo u Zhoumiho. Sice mu čumím tak akorát na hruď, ale co. Zvednu hlavu a naštvaně se na něj podívám.

"Copak, sedmikrásko? Spalo se ti v mé košili špatně?" pozvedne tázavě obočí a já mám chuť zavýskat.

"A že sakra dobře! Muhahaháá…" zasměju se, stoupnu si na špičky a líbnu Zhoumiho na tvář. "Ale už ti ji nedám…" vypláznu na něj jazyk a on se na chvíli zatváří vyděšeně.

"Neboj, nic ji není. Je hezky uložena v mém kufru," uklidním ho a pak se zas otočím zpátky, že se půjdu upravit. Kluci na mě civí, jak nevím co.

"Co je?" ošiju se.

"Já myslel, že ho vážně zabije… To kdybych věděl, že dostanu pusu, tak jdu místo Miho…" zahudruje Sungmin a já na něj nevěřícně kouknu. Donghae, který postává vedle něj, jen souhlasně přikývne.

"Oh my god! Vy jste střelení!" zahulákám a raději zmizím ve svém apartmá.



***



Vůbec nechápu, jak mě dokázali překecat k tomu, abych šla na oběd s Yunhem a Changminem. Já. Já… muhué. Já se jich bojím! Ne, vážně. Jsem v pohodě. Jen mi trochu ale vážně jen trochu hrabe.

"Eli?" ozve se za mnou někdo. Potutelně se usměju a otočím se. Opět někomu čumím do hrudě. Ach jo. Proč jsou všichni tak vysocí? Já nejsem MALÁ! NEJSEM! Párkrát zamrkám a trochu zakloním hlavu. Changmin se na mě dívá tak trochu nejistě.

"Jsi Eli, ne?" optá se a já jen němě přikývnu.

"No jistě že je! To si ji nepamatuješ s koncertu!" odstrčí ho Yunho a bez zeptání mě obejme. Eh? Jsem objímací plyšák?

"Jsi v pohodě?" odtáhne se ode mě a já znovu jen zamrkám. Trochu se mnou zatřese a já se konečně proberu z transu.

"Yunho-ah!" zahuhlám, "Jsem v pohodě."

"Uf," oddychne si, chytne mě za ruku a rozejde se směrem k centru. Jen se ohlédnu za sebe. Junioři zrovna nastupují do auta. Prý mají taky nějaký program. Tse, mě nemohli vzít s sebou? Moment. Proč by mi to mělo vadit? Jsem s HoMin! SAKRA! Kde je Max? Rozhlédnu se. Sakra, jak to, že tu žirafu nevidím?

"Hledáš někoho?" ozve se z druhé strany a já div nevypustím duši. Bože, kdy se dostal přede mě?

"Ty jsi dost často mimo, že?" zasměje se a nakloní hlavu na stranu. Nafouknu tváře. To není vtipné!

"Kam vůbec jdeme?" raději změním téma.

"Nakupovaaat!" řekne radostně Yunho a já se zaseknu.

"JEŽIŠ, PROČ?!"

"Dělám si srandu. Yun se zmínila, že nejsi zrovna shopaholik…" mrknul na mě Max a já si oddychnu. Dělat fórky, to umí.

"Takže?" podívám se znovu na Yunha.

"Chm, slyšel jsem o tom, že studuješ dějiny umění. Takže se půjdeme podívat na památky. Máme času dost, takže… vzhůru k Notre Dame!" zavelí. Jen se pousměju a jdu vedle něj. Konečně taky něco zajímavého a pro mě přínosného.



Cestou si povídáme. Úplně o všem možném. Probereme spolu jejich nové album, co chystají, pak moje dětství a rodinu. Ani nechápu, že jsem jim řekla věci, které jsem si vždycky radši nechávala pro sebe. Ale, cítím se celkem líp, když už to ví i někdo jiný… raději ale od těch pochmurných vzpomínek přejdeme k veselejším. Tedy. K zábavnější činnosti. Koho by napadlo, že mě kluci div nehodí do fontány? I když, oni taky mezi tou vodou lítají jak děcka.

Ani se nedivím, že si je někdo někdy vyfotí. Přeci jen, ne všichni fanoušci SMnka odjeli. A taky, Paříž je určitě plná kpoperů. Hah. Ale mě by si fotit fakt nemuseli.

"Hej, takhle akorát budeme moct jít rovnou zpátky. Nechci být nemocná!" zasměju se a rychle uteču před Yunhem, který měl v plánu mě zase strčit mezi tryskající vodu.

"Je horko! Uschneš…" řekne, ale taky se zklidní.

"Ano, ale moje osobní věci v tašce tu vodu asi nevydrží… a KURŇA!!! MŮJ MOBIL!" zaječím a hned si jdu zkontrolovat telefon.

"Sakra, kde ho mám?" plácnu se do hlavy. Nechala jsem ho v hotelu. No, štěstí kvůli té vodě. Doufám ale, že mě nikdo nebude shánět.

"Nenechala sis ho na pokoji?" zeptá se Changmin.

"Asi jo…" nechám to být a jdu dál.

"Nemáme na to celé odpoledne. Tak pojďte! Když už jste mě vytáhli ven…" zamávám na ně. Kluci mě rychle dojdou a pokračují v cestě.



***



Nakonec to uteče strašně rychle a my se kolem šesté večer vrátíme na hotel. Ani se s Yunhem a Changminem nerozloučím a zamířím do pokoje se rychle umýt a převléct. Máme opět společnou večeři. Poslední… Zítra kluci odlétají do Států a já domů. Achjo, už teď se mi nechce. Trucovitě vykopnu nohu a pak si dřepnu do křesla.

"Moc rychle jste si mě získali…" zamručím. Chvíli mi trvá, než jsem schopná se zase zvednout a dát si rychlou sprchu. Ještě štěstí, že ta večeře je až v půl osmé. Chci se upravit. Nějak hezky, abych kluky okouzlila, hihi. Plácnu se do čela. Už je ze mě taky hovado! Jako bych někdy stála o takovou pozornost. Rychle si vysuším vlasy, obléknu se do šatů, které jsem měla položené na posteli. Nejspíš je vybral Zhoumi nebo Heechul. Už mě to nepřekvapuje. Pak se zas vrátím do koupelny a lehce se nalíčím. Pokusím se o kouřové stíny. Sice to nevypadá úplně dokonale, ale jsem spokojená.

"A teď vlasy…" řeknu si a zase se podívám do zrcadla. Hm, jenže já si umím udělat tak akorát culík. Zamračím se. Asi si dám hodiny u svého kadeřníka. V tomhle jsem vážně nemožná! Po pár marných pokusech si vlasy nakonec jen trochu narovnám a docela žasnu, že to nejspíš vypadá nejlíp. Přejdu do ložnice a pak si vzpomenu, že bych se měla podívat na telefon. Naštěstí mě nikdo nesháněl. I když je to i trochu smutné. Pokrčím nad tím rameny. Nemá cenu se tím zabývat.

"A teď nevím, jestli pro mě někdo přijde, nebo mám jít sama?" zamyslím se nahlas a jako bych to snad přivolala, někdo zaklepe. Popadnu psaníčko, pak přejdu ke dveřím, ještě se rychle zkontroluju v zrcadle a pak otevřu.

"El-" Siwon se zasekne v půli slova a jen se na mě s úžasem dívá. Trochu sklopím pohled a zčervenám. Asi jsem to trochu přehnala. Jestli se na mě všichni takhle budou dívat, asi to nevydržím.

"Ah, promiň…" řekne spěšně Siwon. Nabídne mi rámě a raději nic neříká. Jen si rychle přes sebe hodím něco jako šál a chytnu se jej. Vyjdeme spolu k výtahu, který nás sveze do přízemí a pak mě vyvede z hotelu. Kluci už čekají venku. Pousměju se na ně a raději jejich pohledy moc nevnímám…

"Myslím, že dnes večer z tebe nikdo nezpustí oči…" usměje se na mě Zhoumi a pomůže mi nastoupit. Cítím, jak mi hoří tváře.

Štěstí, že mám make-up!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka, mám pokračovat?

Určitě! 100% (9)
Nezájem -_- 0% (0)

Komentáře

1 Carol Carol | 4. června 2016 v 23:32 | Reagovat

Zbožňuju pánské košile! *ne, vůbec je nekrade doma starším bratrům..*
Chudák Teuk :D Lekl se, že ho zabiješ, ale nakonec Zhoumi dostal pusu :D No nwm, co by se stalo kdyby to Sungmin řekl teď, když je ženatý :D
Změna! :O Pokud si dobře pamatuju, tak před tím si šla na památky s SHINee,ale teď to jso TVXQ *-* Cool!
A menší experimenty s oblečením a make-upem! Jo to dělá divy :D Kdo by z tebe asi tak spustil oči, když si vypadala, jak to tam je popsané :D Řekla bych, že opravdu nikdo :D
You know I love this story :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama