Zkouška citů | 05

13. dubna 2016 v 9:27 | El Seihyoki |  Zkouška citů
Že já vás s nějakým hetero příběhem otravuju, co? Chtěli byste yaoi vidtě? Nojo, nojo.. snad něco ještě ve svém kumbálu najdu... nebo něco napíšu. Ale tak! Tuhle mám taky ráda, tak máte smůlu!!! :D Siwon je pěkně nenažraný hovado, abyste věděli! :D





Nebyla jsem překvapená, že jsem nakonec v Zhoumiho náruči usnula. Popravdě jsem byla unavená a ze všeho vystresovaná. Takhle to bylo lepší… no, i když.

Rozlepím oční víčka a zívnu. Uvědomím si, že jsem ve svém pokoji na hotelu.

"Uh…" zamumlám a rozespale se rozhlédnu po ložnici. Všimnu si Zhoumiho jak je tak nějak divně zkroucený v křesle, které si nejspíše přesunul blíže k posteli. Spí… chvilku jej pozoruju a pousměju se. Už teď vím, že s Mim si budu rozumět nejvíc. Zavrtám se víc do polštáře a pomalu si lehnu na bok. Naštěstí postel ani matrace nevydá ani to nejtišší zavrznutí. Pchu. Nechce se mi Zhoumiho budit. I když… měl si lehnout aspoň na tu pohovku. Nebo vedle mě… eh…ehe…hehehe. Na co to zas myslím?!

"Už jsi vzhůru?" ozve se Mi. Eh, jsem si nevšimla, že by otevřel oči.

"Uhm jo…" zamručím a posadím se. Moc se mi z té postele nechce, ale nejspíš musím. Kouknu na mobil, a vykulím oči. To už je tolik?

"Neměli bychom teď někde být?" zeptám se ho a on jen zavrtí hlavou.

"Vážně ne?"

"Nu, dobrá. Momentálně je večeře…" rezignuje Zhoumi. Bez boje?

"Proč tam nejsi?"

"Čekal jsem, až se nám princezna prospí…" mrkne na mě a já mám tendenci po něm hodit polštář.

"Já beztak nebudu jíst. Klidně za nimi jdi…" pokrčím rameny.

"Je ti pořád špatně?" začne si ihned dělat starosti.

"Ne ne… jen nemám hlad," pokrčím rameny a vylezu z postele… Mám na sobě oblečení, co jsem měla venku. Tedy kromě mikiny. Nu, alespoň nejsou kluci hovada jako v mých povídkách. Tam by mě jistojistě svlékli.

"Tak já taky hlad nemám…"

Fajn, tak jeden hovado určitě je. Podívám se na Zhoumiho pohledem říkající: jsi normální?

"Nu, co… nebudu tě tu nechávat samotnou. Ještě by ses nám sesypala. A stejně ti chci pomoc vybrat nějakej obleček na koncert. Chul říkal, že toho tu máš hodně…" řekne a v očích mu nebezpečně zajiskří. Sakra. Zapomněla jsem na jednu důležitou věc. ZHOUMI JE SHOPAHOLIK!

"Nemůžu jít v tomhle?" nechápu. Není to špinavé a kupodivu ani umačkané…

"No, můžeš, ale přeci bys mi nedopřála trochu radosti, ne?" udělá na mě psí očka. On. PSÍ OČKA. Pomoc!

"Uhn, když chceš…" svolím nakonec. Stejně mi je to jedno, co budu mít na sobě. Proč na tom tak všem záleží? Hlavně že se v tom cítím pohodlně.

"Ale rozhodně nechci podpatky. Bolí mě nohy…"



***



Nakonec na tu večeři jdeme. Kluci volali, že na nás čekají. A to už by mi vážně přišlo nevhodné nepřijít. Takže jsme si se Zhoumim pospíšili a během několika minut jsme už byly v přízemí hotelu, kde byla i restaurace. Nechápu, jak jsem se tak rychle stihla převléci. No, i když, Zhoumi mi pomohl…

"Páni, tobě to opět tak sluší…" pochválí mi tentokrát vzhled Leeteuk… Zmůžu se jen na mírnou poklonu. Mám pocit, že jestli to takhle bude dál. Nic ze mě nezbyde. Nejde si tak rychle zvyknout na komplimenty, když celý život žijete v opovržení a šikaně.

"Hele, Siwone. Nekoukej na ní tak, jinak ji sníš zaživa!" drcne do dotyčného Sungmin a já zas nasucho polknu. Proč mi to dělají. Jen se nervózně pousměju a podívám se na talíř, co mám před sebou. Taková porce. Ještě jsem plná toho zákusku…

"Tak už všichni mlčte a v tichu se najezme. Vy se taky neumíte chovat…" okřikne všechny Leeteuk. Vůbec se mi to nelíbí. Nechci, aby kvůli mně zvyšoval hlas. Nesedí mi to k němu. I když… teď se asi spíše zachoval jako Park Jungsoo. Chm… to by už šlo. Raději nad tím nebudu přemýšlet.

Nimrám se v tom jídle asi dlouho, protože když už si konečně vezmu kousek těstoviny, už je studená. Povzdychnu si a po chvíli příbor odložím. Prostě nic nesním. A jestli se mě budou ptát na důvod, prostě jim řeknu, že nemám hlad. Jo a basta. Nenechám se krmit, nebo něco takového, co by je určitě napadlo.

"Už nebudeš?" koukne na mě tázavě Siwon a já přikývnu.

"Tak já si to vezmu…" jen zamrkám a talíř už přede mnou není. Stočím pohled na Siwona, který si s chutí vychutnává moje jídlo. WTF? Co tohle je? A to jsem si myslela, že si spíš budou dělat starosti a oni takhle?

"Siwone, co jí to žereš?!" vyjede po něm Teuk a Won jen pokrčí rameny.

"Vždyť to jíst nebude…" zahuhlá s plnou pusou a já vyprsknu smíchy. Bože! Všichni se ke mě přidají, tedy kromě Siwona, který se tváří dotčeně.

"Jen to sněz…" poplácám ho po rameni a pak se natáhnu pro sklenku vody…

"No ale Eli, tys z toho nic neměla…" vložil se do toho Teuk.

"Měla jsem jedno sousto…"

"To jíš tak málo normálně?" zeptá se a já se zamyslím.

"No, většinou ano. Ale někdy mě přepadne mlsná… to se neznám," odpovím a on se trochu zamračí.

"Až budeš u nás, tak si tě vykrmíme…" rozhodne a já se zasměju.

"Spíš bych měla vykrmit já vás…"



***



Já jsem se bavila s Amber! S AMBER! Muhuee! A taky jsem měla šanci se obejmout ze SHINee… Myslím si, že Taemin ze mě měl trochu strach. Zrovna on. Hahahaha. Ale tedy, Onew asi zůstane mým nejoblíbenějším členem SHINee. On je takové zlatíčko! A dal mi kousek svého kuřete. CHÁPETE? ON! On se podělil o kuře! O KUŘE!!! Ne dobře, jsem v pohodě, jen v sobě mám moc adrenalinu. Měla bych se zklidnit. Štěstí, že už začíná koncert. Nemůžu se ho dočkat!

Yun mě dovede přes zákulisí k jednomu balkónku.

"Tady teď můžeš v klidu koukat a bavit se…" s těmito slovy se na mě usměje a než ji stačím poděkovat, odejde. Pokrčím rameny a zalezu dovnitř. Nejsem překvapená, když u pohodlného křesílka uvidím stojánek se vším množných občerstvením. Sladké i slané. Teplé i studené pití… Eh. Kluci jsou fakt paka, ale tenhle komfort se mi tedy začíná líbit. Kluci mě asi rozmazlí. Tedy, už to zřejmě udělali!

"Super Junioooooooooooor! I LOVE YOU!" zakřičím do davu a přidám se k dalším několika tisícům fanoušků.



Sakra? On už bude konec? Ne. Proč? Nechci konec. Zakroutím hlavou, i když vím, že je mi to prd platné. Uteklo to tak rychle! Nebyly to tři úžasné hodiny. Tohle byla jen čtvrthodinka! Sakra. Prudce se postavím na nohy, div nepřepadnu přes zábradlí, ale naštěstí mě někdo zachytí. Sakra, kdy za mnou někdo přišel?

"Zhoumi mi říkal, že máš tendenci někam padat," zasměje se onen neznámý a mě dojde, že je to Donghae. Hej, oni se u mě střídají jak ponožky? A počkat? Jakou tendenci? CO TO MELE?

"Eh?" zamrkám na něj.

"Pojď, za chvíli musíš s námi na stage," řekne a už mě někam vede. Jaká stage? Proč já? Já tam nechci. Moc lidí.

"P-proč?" vypadne ze mě a on se zastaví. Podívá se na mě a pak si povzdychne.

"Yun ti ro neříkala?"

"Co mi měla říct?"

"Za chvíli bude zahájení té soutě- eh teda pořadu…" podrbe se ve vlasech. Jo aha?

"A-ha?"

"Prostě pojď…" nechá to radši být. Jo, se mnou je to těžké!

Během chvilky se objevíme v jedné šatně, kde se kluci převlíkají. Než mi to dojde, tak na ně nějakou dobu civím. Pak zapištím, prudce se otočím, abych mohla utéct nebo se alespoň nedívat na jejich polonahá těla, když do něčeho vrazím. Zamotá se mi hlava. Sakra.

"Au!" zahuhlám a chytnu se za bolavé čelo. Kdo sem kurva dal ty dveře?

"Eli?" ozve se za mnou Hae. Trochu se na něj pootočím a zatetelím se.

"Jsem v poho-" nedořeknu a sesunu se k zemi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka, mám pokračovat?

Určitě! 100% (9)
Nezájem -_- 0% (0)

Komentáře

1 Carol Carol | 4. června 2016 v 23:25 | Reagovat

Zhoumi a nákupy :'D Do čeho ses to dostala :D ???
No, šli jste ta na večeři, kterou ti více méně sežral Won :D To se dalo čekat :3
Trochu mě překvapuje, že se tě Taemin bojí :D přece jen, je to Taemin! :D
Taky bych byla nadšená z toho koncertu *-*
Naražení do dveří? Soucítím s tebou *amen*... Jenže já mám to štěstí na jakékoliv sloupy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama