Zkouška citů | 04

9. dubna 2016 v 7:31 | El Seihyoki |  Zkouška citů
Hola, hola... tak vám sem dneska přidávám další díleček tohohle velkolepého románu :D Za poslední týden jsem moc nehnula prstem, takže musím dneska trochu napravit zpoždění... :D (pořád mám 15 dílů napsaných, ale znám se...)
P.S.: Taky tak milujete Zhoumiho, jako já? <3




Nesnažím se někde skrýt, ale ani nikomu nelezu na oči. Tedy, asi by nikoho nenapadlo, že budu v hračkářství. Heh. Když on ale ten velkej plyšovej medvěd je tak roztomilý! Chlupaťoučký a měkoučký!

"Tak tady jsi…" ozve se za mnou Yun, přestanu matlat to hnědé stvoření a otočím se na ní.

"Heechul odešel?" zeptám se jí a modlím se, aby odpověď byla kladná. K mé smůle, Yun zakroutí hlavou. Proč?

"Ale pokud ti tak vadí, bude nás ignorovat," oznámí mi a už odchází pryč. Radši nic neřeknu a následuju jí do "mučírny…"

Bože, do čeho jsem se to zase zapletla.



***



Je něco kolem dvanácté, konečně mám ten horor za sebou a momentálně sedíme s Yun a Chulem v kavárně. Štěstí, že mi nenutí i to pitomé kafé. To už bych vážně nesnesla. Stačí, že mi museli vybrat snad ten největší zákusek k té horké čokoládě, která by mi bohatě stačila.

Nevím, kde mám oči nechat. Na Yun koukat fakt nechci… a na Chula - to už vůbec! I když mě to pořád nutí. Odolávám! Je krásný a sexy a všechno prostě… ale!!! Je to ukázkový vůl a děvka!

"Už na mě zas civíš jak bacil do lékárny!" ani nevím, čím po mě Chul hodí, ale dostane mě to z transu.

"Dej si na hlavu pytel od brambor a už na tebe koukat nebudu…" vypláznu na něj jazyk.

"Yun, co teď budeme dělat? Pojedeme na hotel? Nebo na tu ošklivou vysokou věc?" raději toho blbce nechám být a věnuju pozornost našemu dalšímu programu.

"Nechceš na Eiffelovku?" neodpoví mi a jen se nad tím podiví. Já zakroutím hlavou.

"Moje panická hrůza z výšek se vyléčit tedy nedá. A jestli nechcete, abych se složila, tak mě tam radši vůbec neberte. I když… podívat se na ní ze zdola můžu…" pokrčím rameny. To mě snad nezabije.

"No, nutit tě nemohu, ačkoliv ti jen mohu říct, že o hodně přijdeš."

"Ano, já vím. Ale pro mě je zdraví přednější než nějaká atrakce. Tak tedy budeme dělat co?" zopakuju otázku a Chul se uchechtne.

"Co zas?" kouknu na něj trochu nasupeně.

"Buď taky chvíli v klidu, ano? Nemusíš hned být na každého nepříjemná…" řekne a já si povzdychnu. Jo, to má pravdu.

"Omlouvám se, Yun."

"Nevšímej si ho," vloží se do toho, "Teď se vrátíme na hotel a pak tedy půjdeme do města s ostatními. Pak následuje společná večeře a poté mají kluci opět koncert. Ty budeš převážnou dobu někde na VIP místě, aby sis taky SM Town užila, když už si sem jela kvůli tomu. No, a pak ke konci bude zahájení toho pořadu. Bude se oznamovat první úkol… Takže u toho musíš být samozřejmě taky…" dopoví Yun. Moc informací na jednou, teda. No, ale nějak to poberu. Časem…



***



Když se konečně dostanu do pokoje, div mi nevypadnou oči z důlků. Polovina pokoje je plná tašek a krabic.

"Co tohle do pekla je?" zavřu za sebou dveře, odhodím kabelu na botník a přejdu k té hromadě. Věděla jsem, že všechno to oblečení několik tašek zaplnilo… ale rozhodně jsem si toho nevybrala TOLIK! Mám pocit, že si ze mě dělají… srandu. Určitě tu někde je nějaká skrytá kamera, protože si to jinak neumím vysvětlit.

"Chápu, že oni musí mít milion oblečení, protože jsou idolové, ale já toho tolik nepotřebuju, sakra. Mám toho snad víc, než oni dohromady. Co s tím budu dělat?" zahuhlám a posadím se do křesla a začnu si prohlížet obsah tašek.

Boty. Trička. Tílka. Svetříky. Ponča. Kalhoty. Kraťasy. Sukně. Legíny. Kabátek. Šátky. Čepice. Kabelky. Náramky. Náušnice. Čelenky… sakra kolik toho je? To se mi nikam nevejde. Nechám všechno být, převléknu se do oblečení, co jsem si přivezla z domova a pak vylezu na chodbu, kde se mám sejít s kluky. Jen co to ale udělám, někdo do mě vrazí.

"Kam máš sakra namířeno? Proč máš na sobě… tohle?" vyjede po mě opět tatáž osoba.

"Co je ti do toho, v čem půjdu ven, Chule?" oplatím mu stejným tónem. Než však stačím zavřít dveře, on mě vtáhne dovnitř, zabouchne a rozejde se k taškám. Nezmůžu se ani na slovo. Chul se chvíli prohrabuje ve věcech, než se ke mně opět otočí s několika věcmi.

"Tohle si vezmi, bez řečí…" vrazí mi to do rukou a čeká. Hodím po něm naštvaný pohled, ale otočím se a odejdu do koupelny.



Po chvíli vylezu. Ten styl se mi líbí, ale přesto se cítím nesvá. Pchu. Ani nestačím cokoliv říct a Chul mi ještě podá krabici s botami. No jasně, že podpatky. Radši to nekomentuju a vezmu si je.

"Dobře, že mlčíš. Sluší ti to tak mnohem víc…" řekne, když se jen tak ledabyle prohlížím v zrcadle. Přejde ke mně. Všimnu si, že má v ruce řetízek. Trochu zčervenám. Nadzvednu si vlasy a on mi jej zapne. Chm… To je vážně hezké. Musím se k němu taky chovat příjemněji. Ne jako hurikán. Kvůli němu se vůbec nepoznávám.

"No, a teď už ti k dokonalosti moc nechybí…" zamumlá a já na něj kouknu. Nevím, či to byl kompliment nebo urážka.

"A co mi ještě chybí?" zeptám se a on na mě mrkne.

"No přeci další dokonalá bytost… neboli já," odpoví, chytne mě za ruku, jak to dělá zamilovaný pár a vyvede mě ven z pokoje.

Kluci tam už čekají, ani se nezmůžou na pozdrav a jen na nás civí. Přesněji na mě. Eh… jsem v rozpacích. Je to zvláštní.

"Tyjo, Eli…" vydechnou kluci najednou, jako by si to nacvičovali.

"Věděl jsem, že jsi krásná od začátku… ale takhle vypadáš ještě mnohem krásněji…" řekne Siwon a chce ke mně jít, ale Chul zvedne ruku, ve které drží tu mou, takže se zastaví.

O co tu sakra jde?



***



Bylo mi jasné, že až se někde budeme procházet, tak nás budou pronásledovat fanynky. Ale nenapadlo mě, že by jich mělo být tolik. Fuj. Až je mi z toho zle. Je to děsivé. Nemít ani chvíli klidu. Je mi to celkem nepříjemné, zvláště když si nás fotí. Nejraději bych jim něco řekla… ale to by tak určitě pomohlo. Alespoň se tedy snažím netvářit jak kakabus a někdy se taky trochu pousmát. Vlastně se usmívám jak měsíček na hnoji. Nebo mi to tak přijde. Ono to jinak ani nejde. Z kluků srší taková energie a radost, že si nejde neužívat… ani si neuvědomím, že mě vedou tam, kam nechci.

Zamrkám. Sakra, jak jsem se sem dostala? Mami… Celá se rozklepu. Zvedá se mi žaludek. Eli, uklidni se. Ihned se uklidni. To zvládneš, to zvládneš. Cítím, jak se mi podlamují kolena. Co jsem jim sakra říkala? Že mě nemají tahat nahoru!

Otočím se zpátky k výtahu, pozdě. Už odjel. Bože. Je mi špatně. Je mi špatně. Nádech, výdech. Rychle přejdu k lavičce a posadím se na ní. Motá se mi hlava. Chce se mi zvracet. To jim teda nedaruju. Štěstí, že mě nechytá záchvat. Zavřu oči a ruce sevřu v pěst. Sakra, sakra, sakra!

"Eli, jsi v pořádku?" někdo si ke mně přisedne. Podle hlasu soudím, že to je Zhoumi. Ani se na něj nepodívám a jen zakroutím hlavou.

"Já klukům říkal, že tě sem radši nemáme brát…" povzdychl si a objal mě. Schoulím se mu do náruče. Vážně mi je špatně. Nehraju to. Chce se mi brečet.

"Zvládnu to. Jen… můžu takhle chvíli zůstat?" špitnu. Mi neodpoví, jen si mě víc přitiskne k sobě. Jo, takhle mi je líp…

"Děkuju…" zamumlám. Cítím, že mi srdce tluče o něco pomaleji… Pomáhá to.

"Neděkuj, sedmikrásko…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka, mám pokračovat?

Určitě! 100% (9)
Nezájem -_- 0% (0)

Komentáře

1 Carol Carol | 4. června 2016 v 23:19 | Reagovat

Hračkářství? :D Já zdrhám do papíráku nebo knihkupectví :D Ale hračkářství taky není špatné :3
No, to nakupování :D Nechala bych si to líbit no. Možná bych si to i užila, ale prostě by to pořád nebylo to moje.. Já radši nakupuju jídlo :D
To tvoje pošťuchování s Heechulem :'D To je prostě bomba :D
Výšky mám ráda, ale zrovna výhled z Eifellovka mě nějak nenadchl.. :/
No jo, Zhoumi, takový zachránce... Před tím i teď si pořád myslím, že není jenom zachránce a myslela jsem si to i při té 22. kapitole nebo kolikáté to bylo :D On se nezdá!

2 El Seihyoki El Seihyoki | Web | 4. června 2016 v 23:27 | Reagovat

[1]: na minulém blogu bylo jen 16 kapitol... Dalších šest ještě nebylo nikdy zveřejněno xD si počkáš... Bude až v létě to, co jsi ještě nečetla xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama