Zkouška citů | 02

1. dubna 2016 v 10:30 | El Seihyoki |  Zkouška citů
Tak, nebudu taky okecávat díl :D Většina jej beztak už četla (hahaha.. jestli tu vůbec někdo kromě Hatachi čte :D) Jak jsem už říkala předtím, tuhle povídku teprve píšu... ale už mám hezkých 19 dílů. Fajn pocit. A teda musím říct, že se od původní verze hodně liší... hooodně.





Pomalu otevřu oči. Cítím, že nade mnou někdo jde. V duchu se modlím, aby to všechno byl jen sen. Nic. Je ráno, večer je SMTown a je to. Nepotkala jsem Yun Hee. Neměla jsem polonahého Siwona na dosah ruky. Heechul se na mě nedíval. Nemluvil na mě…

"Ááááááááááááááááááááááááááá!" začnu řvát, když pořádně otevřu oči a uvidím, jak se nade mnou sklání Heechul. Bože! Sakra! Rychle ho od sebe odstrčím, vyhrabu se na nohy a zdrhnu z místnosti. Je mi v tu chvíli jedno, že na chodbě omylem strčím do několika lidí… Vážně!

"Bože! Sakra!!! Co tohle kurva bylooooo!" zakřičím a běžím nevím kam. Zastaví mě až čísi silné paže, které mi zabrání vrazit do dalšího člověka ale i taky mi zabrání v útěku…

"No no no! Kam tak spěcháš, milá neznámá?" zeptá se zvědavě Leeteuk. LEETEUK! Bože! Já vidím před sebou Leeteuka! A ten kdo mě… "zachránil" je Kangin. Mááámííí!!! Já chci pryč. Hned! Mám pocit, že sebou brzy zase seknu.

"Eli?" ozve se za Kanginem Yun. Sekavě se na ní otočím s nervózním úsměvem.

"Co tu proboha vyvádíš? Neměla jsi být v šatně?" zpraží mě dosti vážným pohledem. JÁ NIC!

"Prosím… já chci pryč," zahuhlám, po pár marných pokusech se vymanit z Inova sevření. Ne fakt. Tohle si neužívám. Tohle je noční můra. Chci být normální fanynka. Chci být v hledišti, ne tady.



***



Ani si neuvědomím, ale opět se objevím v šatně Juniorů. Sedím na pohovce, zabalená v dece a v rukou svírám hrnek horkého čaje. Zamrkám. Jak…?

"Tak Eli, už jsi v pohodě?" zeptá se mě Yun.

"Já? Já jsem v pohodě. Furt…" pokrčím rameny a usrknu si horkého čaje. Jo, je mi dobře. Mám prostě jenom moc bujnou fantazii. Hahahahaha…

"Mám pocit, že jsi prodělala nějaký záchvat…" zamyslí se a já na ní zamrkám. He? Co? KURVA! Tady?

"Co jsem udělala? Ublížila jsem někomu?" vyjeknu náhle, div Yun nevyletí z kůže.

"No, akorát jsi kousla Kangina do ruky, protože tě nechtěl pustit…" řekne a já sebou plácnu na pohovku. BOŽE!

"Já říkala, že tu nemám co dělat…" povzdychnu si.

"Ale jsi tu a ještě nějakou dobu pobudeš. Tedy pokud budeš chtít…" řekne a já se na ní nechápavě podívám. Jak to myslí?

"Víš Eli… SMnko přemýšlelo a už dlouho plánovalo uskutečnit jednu takovou věc. Vezmi to… jako pořad či zábavnou show. No a k ní potřebujeme jednu jistou osobu. Dívku. Vcelku mladou dívku, což ty jsi… Fanynku Juniorů, což ostatně taky jsi…"

"J-jako to chcete mě? Eh, co? Jak? Kdy? Proč?" vypadne ze mě. Jsem z toho jelen! Teda, ty parohy mi chybí.

"Ten pořad se jmenuje: Zkus a získej si mé srdce. Jde o to, že kluci budou rozdělení do dvou skupin, budou dostávat úkoly a ty to budeš vyhodnocovat. Kdo je vítěz a kdo poražený. Po tom, až skončí první část, kdy vyhraje jeden tým, budou členové toho týmu soutěžit jako jednotlivci v dalších úkolech… které budeš opět posuzovat ty…"

"Ten název se mi moc nezdá…" zamumlám si pod vousy. Celé je to divné. Vůbec mi to… nemyslí.

"Tohle není soutěž na jeden večer, nebo ano?"

"Není," zakroutí hlavou Yun, "Bude trvat přibližně půl roku?"

"P-půl roku?" vytřeštím na ní oči. Dělá si prdel?

"No, začne to už tady. Pak bude pauza, abych ti v Čechách mohla zařídit vízum do Koreje, a ty sis zařídila ostatní věci a pak to vypukne na ostro…"

"Vízum? Korea? Yun… nechápu to!" pomalu se zvednu.

"Vybrali jste si špatnou osobu. Nehodím se na to. Nikam nepoletím. Mám školu. Mám povinnosti. Tohle nejde…" zakroutím hlavou. Rozhlédnu se po místnosti a začnu hledat svoji tašku. Tohle je vážně blbej vtip. Hahaha. Moc vtipné.

"Eli. Kluci si tě zvolili. Nemůžeš je v tom nechat…" Jak nemůžu? Neznají mě. Já je neznám. Jsem jen pouhá fanynka. Nejsem nikdo.

"Eli, prosím…" Yun mě chytne za paže. Nijak násilně, jen jemně a prosebně se na mě podívá. Povzdychnu si.

"No dobře…" odpovím. Nevěřím tomu. Beru to jako hru a vůbec netuším, že… mi to změní celý život.



***



Sakra?! Co tady dělám? Na pódiu? Moc lidí. Moc moc vraživých a závistivých pohledů. Brr… Oklepu se a v rukou více sevřu mikrofon. Do čeho jsem se to zase namočila? Sjedu pohledem z hlediště na pódium. Vidím všechny juniory. Dokonce tu jsou Zhoumi a Henry. Což mě překvapí… Nevěděla jsem, že i oni v tom pořadu budou. Škoda jen… že už tu není Hannie. Chtěla bych ho poznat. Ale na to bych v momentální situaci neměla vůbec myslet sakra?! Co vlastně tady teď budu dělat? Hodím prosebný pohled po Leeteukovi. Ten se na mě ale akorát usměje… Máámíí?!

"Buď v klidu Eli…" ozve se m ve sluchátku, div sebou neseknu o zem, jak se leknu.

"Koukni doprava. Stojím v zákulisí…" Yun na mě zamává, když se trochu natočím. "Všechno ti hned vysvětlím…" řekne a já jen přikývnu. Během chvíle jsem informována až až. Takže… mám vylosovat jména kluků. Vytvořit týmy… a pak zvolit jejich vůdce? Oh, ok. To snad nějak zvládnu.

Po chvilince ke mně přiběhne nějakej mladej klučina a podá mi sáček. Asi v tom budou napsaná jména. Hm. Yun mi do hned potvrdí. Jen doufám, že to nebude napsané korejsky. Znaky sice umím, ale než bych to vyluštila… akorát bych se ztrapnila.

Naštěstí jsem ani nemusela nic říkat. Pouze jsem vytahovala lístky se jmény a pak jen jméno řekla do mikrofonu. Takže do prvního týmu jsem vylosovala Heechula, Kangina, Kibuma, Sungmina, Ryeowooka, Eunhyuka a Zhoumiho. Vždycky, když jsem vyslovovala jejich jméno, tak jsem se modlila, abych ho řekla správně a kupodivu mi to šlo. Takže na druhý tým zbyli Siwon, Shindong, Donghae, Kyuhyun, Leeteuk, Yesung a Henry. Jejich malé maknae… Ňuňuňu.

"Tak to bychom měli!" řekl Leeteuk do mikrofonu a zářivě se usmál. Všichni v hledišti zajásali. Až na mě…

"Takže teď Eli, mohu tě poprosit; vyber pro jednotlivé skupiny jejich vůdce…" požádá mě Leeteuk. Rozumím mu asi tak každé třetí slovo, ale naštěstí jsem furt v kontaktu s Yun, která mi to ihned přeloží… Jen přikývnu a nejistě se usměju. Prohlédnu si týmy. Nejprve mě napadne Leeteuk a Kangin ale pak si to rozmyslím. Chtělo by to, aby se vedení ujali jiní…

"Siwon a Heechul…" rozhodnu nakonec. Další křik a jásot. Až mě z toho hlava rozbolela. A ty světla. Párkrát zamrkám… Začínám být opět trochu mimo. Naštěstí mě někdo chytne za ruku a dovede pryč. Uf… Kouknu na onu osobu a srdce mi div nevyskočí z hrudi. Opět.

"Uh, děkuju Heechule…" zamumlám, on se na mě jen usměje a odejde zpátky na pódium. Začnou zpívat nějakou písničku. Nepamatuji si název, ale vím, že je to SMTownská písnička, takže tam naklusají i jiní kpop stár.

Mě zatím Yun odvede někam pryč. Docela se mi to nelíbí. Ale mlčím. Vlastně raději už ani nevnímám cestu. Bůh ví, co bych zase udělala. Zastavíme se před jedněmi dveřmi. Na cedulce bylo napsáno něco francouzsky a pak anglicky… Ochranka.

Podívám se na Yun celkem vystrašeně. Udělala jsem něco?

"V pořádku. Jen vyřešíme to tvoje oloupení…" vysvětlí mi a já přikývnu. No, že bych byla nadšená…

Vyptávají se mě celkem dlouho. Tedy, mě to přijde jako věčnost, ale v reálu to je asi jen patnáct minut. Vyjdu na chodbu a zhluboka se nadechnu. Tohle jsou nervy…

"Nu, teď by to asi bylo všechno. Měla by sis zjistit adresu toho hotelu, abych s tebou mohla dojet pro tvoje věci, a pak pojedeme na náš hotel, kde ti řeknu další informace, jak budou probíhat další dny."

"Já na hotelu nic nemám…" zahuhlám. Cítím se trochu trapně. Měla jsem tam strávit jen jednu noc, takže jsem měla v batohu akorát pyžamo a kosmetiku. "A… jak jet na váš hotel? Jaké další dny? Já… myslela, že teď pojedu domu a… a…" Už se v tom opět ztrácím. No bezva!

"To máš jen tenhle batoh?" Yun je celkem překvapena… No, to si myslela, že potáhnu do Francie celý svůj pokoj?

"Aha, no tak to zařídíme…" otočí se a někam odchází. Mám jít za ní? Asi jo.



***



Sedím v autě. S Juniory. S JUNIORY! Krucinál! On to nebyl sen. Je to skutečné! BOHA NA NEBI! MAMIIIIIII!!!!!!!!!!!!!!!!

Culím se jak idiot. Určitě. Wook po mě tak nějak divně pokukuje. Bojí se mě? Vždyť já mu nic neudělám. Nooo! Sakra Elino! Vždyť jsi tady nejmladší! Jasně, že bys jim nic neudělala. Spíš oni tobě! Buhahahaha. Ne. Elino, uklidni se. Hrabat ti fakt nesmí!

"Eli? Posloucháš mě vůbec?" drcne do mě Yun. Zamrkám, rychle setřu slinu, která mi chtěla utéct z pusy. No co, Siwon je tak sexy!

"Promiň…" omluvím se a teď už ji vážně poslouchat budu. Hee, Won na mě mrknul. Mrknul!

"Dobře, dobře. Zítra půjdeme nakupovat oblečení a pak půjdeme na Eiffelovku. Je mi to jasný…" mávnu rukou a kluci na mě vykulí oči. No co je???

"Jo aha… tys o té vysokáánské věži nic neřekla, že?" poškrábu se na hlavě. Mluvila o nějakém překvapení. No, asi jsem zas něco… plácnula a ono to je pravda? Že hups?

"No, nevadí, nevadí…" protne ticho Yun a pousměje se, "Ty Eli. Jsem se tě ani nezeptala… Kolik ti je?"

"Devatenáct, v červenci mi bude dvacet…" řeknu. Ani jsem si neuvědomila, že celou dobu mluvím anglicky. Někdy dokonce žblebtnu něco korejsky. Hah. Je dobře, že jsem se tomu učivu věnovala hodně.


"Tak, to je dobře. I v Koreji budeš tedy plnoletá. To je potřebné…" řekne a já jen přikývnu. Bylo mi to jasné. Hlavně. On by mě nepustil táta, kdybych nebyla plnoletá.

"Jsem tedy zvědavá, jak to vyřeším ve škole. To nebude tak jednoduché…" povzdychnu si a víc se zády zabořím do sedačky. Jsem z toho všeho unavená. Je to úžasný den, ale taky hodně zmatený.

"Neboj, s tím ti pomohu. Ale teď už to neřeš a odpočívej. Koukám, že jsi unavenější než kluci, což je co říct…" zasměje se a kluci jen něco zažvatlají. Ale to nějak nevnímám. Koukám z okna na večerní Paříž. Krásná… romantická.



Cesta je celkem dlouhá, jelikož všichni ze SMnka mají hotel až na druhé straně města. Je tam ticho a klid. Kluci tedy mají dost času na pozorování Eli. Ta je tak zaujatá Paříží nebo spíše je úplně mimo, že je nevnímá. Jinak by určitě něco nesrozumitelného žvatlala a byla by nervózní. Siwon se na ní nemůže vynadívat… a Chul taky ne. Byl naštvaný. Nevyšlo mu to. Chtěl jí políbit a ona… ztropí takovou scénu. Tseee. Nu, ale i tak je docela zajímavý pohled na ní. Leeteuk si tiše povídá s Yun a probírají další podrobnosti následujících dnů. Čeká je vlastně už jen jeden koncert a další den mají přednášku na jedné z místních univerzit. A pak odletí do Států a Eli zas pošlou domů. Chm, už teď se Leeteuk loučit nechtěl. Eli na něj působí… zvláštně. Někdy taková dost svérázná a pak… zas najednou jakoby byla naprostý opak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka, mám pokračovat?

Určitě! 100% (9)
Nezájem -_- 0% (0)

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 4. dubna 2016 v 18:54 | Reagovat

Skvělý díl na odreagování...

2 adís adís | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 13:45 | Reagovat

ne, vubec se nic nestalo... však ono se to vsákne. xDD to mě zabilo. :D

božee,to je kráva, že to prijmula! :D Ale tak co.. bude sranda.

hm.. to se mi začíná líbit. Už vím, co budu dělat, když pojedu v autobuse s wifi zdarma.. :D

3 ElSeihyoki ElSeihyoki | Web | 25. dubna 2016 v 13:46 | Reagovat

[2]: no prosiiim? Kráva jo? No to teda moc děkuju :D :D :D

4 adís adís | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 13:48 | Reagovat

[3]: Nee, to bylo věnované.. el.. el... ?! n-neber to doslova !! sorráč !! :D

5 Carol Carol | 4. června 2016 v 23:11 | Reagovat

Taky bych asi nesnesla najednou tolik pozornosti... Anyway :D Ta scéna v tom autě mě zabila, asi takhle nějak bych se chovala i já :D
Chudák Kangin, už jsem to zmínila před tím, že? Jak si ho mohla kousnout?! :D Ale prostě pod tím nátlakem...
Nevím, jestli bych tuhle nabídku přijala, i když bych si teď říkala jak to je skvělý... Nevím, jak bych reagovala v reálu... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama