To já ne, to on! | 2/2

8. dubna 2016 v 0:55 | El Seihyoki |  Super Junior
Nevím, co tu ještě dělám, ale jsem hrozný hovado. Huba mi padá na stůl, a já stejně tvrdošíjně musím napsat článek o tom krásném novém layoutu :D haha, ne, nebudu tu mlít blbosti... akorát musím říci, že se mi naonec finální verze tohohle oblečku líbí... nějaké detaily bych sice udělala jiné, ale na to nemám trpělivost ani nápad. Nu což... a abych vás potěšila, dávám vám sem i druhou část té WonKyu blboviny... <3





Kousne se do rtu, přešlápne z jedné nožky na druhou.

"Já si myslím, že-že to není dobrý nápad," zatahá staršího za rukáv. Kyu na něj pohlédne a pak kývne hlavou k posteli.

"Vždyť je to jen legrace, Wone! Nebuď padavka!" šťouchne do něj. On ví, jak na svého brášku.

"Nejsem padavka!" nenechá se a posadí se na postel. Přesto však na pouta, která má Kyu v ruce nekouká moc důvěřivě. Jo, cítí ten adrenalin, ale i tak, něco mu říká, že by Kyuhyunovi věřit neměl a určitě by se neměl nechat připoutat k posteli. Co když jej Kyu pak zlochtá?

"Tak to dokaž," podívá se na něj starší chlapec významným pohledem, který jasně říká, že má opět vyhráno. Ostatně jako vždycky. Siwon je až moc… Kyu si nemůže vzpomenout, jaké že to slovo slyšel v televizi, ale ví, že přesně tak se Siwon chová. Sleduje, jak se na něj Siwon vzpurně koukne a jak se mu do oček nahrnou slzičky.

"Jsi vážně zlý, Kyu! Nemám tě rád, abys věděl!" padne do peřin a odevzdaně zvedne ruce do vzduchu. "Ale nebudeš mě lochtat, že ne?" pohlédne na něj bojácně. Kyu se jen usměje a pokroutí hlavou.

"Lochtat tě už je nuda," zasměje se a potěšeně se po čtyřech začne hrabat k Siwonovi. Vyleze si na něj a sedne si na jeho kolena.

"Chci zkusit něco zajímavějšího," řekne tajemně a připoutá mladšího k posteli. Poté se skloní k jeho tváři a zadívá se mu do očí. Siwon těká očima po Kyuhyunově tváři a neví, jestli udělal správně, když nakonec souhlasil. On, dívá se na něj nějak zvláštně. Nikdy se na něj takhle nekoukal.

"Kyu," zakňučí a zakope nožičkama. Starší chlapec to ale ignoruje.

"Řeknu ti tajemství, jo?" zatváří se nejvíc tajemně a Siwon po chvíli přikývne.

"Micky má v té skříni tolik věcí, ale jedna mě přeci jen zaujala. Chci to zkusit…"

"K-kyu?" knikne vyděšeně, proč má pocit, že teď Kyu vytáhne příbor a udělá si z něj snídani? Je pravda, že dnes ještě nejedli. Měli jen kakao a pár sušenek.

"Zahrajem si na dospělé, co říkáš?" Kyuhyun se culí jako sluníčko, skopičina mu září v očích jako světýlka na vánočním stromečku.

"Na dospělé?" Kyuhyuna udivuje, jak dokáže Siwon měnit nálady. V jedné chvíli je vyděšený, pak vypadá nadšeně, pak udiveně, pak zvědavě, pak je zase vyděšený, pak brečí, pak zase brečí a pak ještě brečí… je divný.

"Na dospělé," přikývne.

"A jak se to hraje?" Siwon vidí pohledem na Kyuhyunovi, zvědavost je silnější, než cokoli jiného.

"To je, když dáš pusu na pusu," vysvětlí mladšímu. Siwon zamrká a pak se rozesměje.

"Co je tu k smíchu?" nechápe Kyu.

"To je blbost! Mickymu taky dáváme pusu a nejsme dospělí!" kdyby mohl, šťouchl by Kyuhyuna do ramene.

"Ale já nemyslím takovou pusu!" brání se hnedka starší a píchne Wona do tváře.

"Myslím jinou, takovou… prostě když se dva mají víc než rádi. Jako naši rodiče! Ty si nedávali pusy jako my!" řekne. Při zmínce o jejich rodičích se Siwonovi v očích mihne bolest. Rychle však zamrká slzy a našpulí rty.

"Tak ukaž, jak to myslíš!" zamručí. Čím dřív tahle hra skončí, tím dřív on bude volný a bude si moct hrát s plyšáky.

"Ukážu!" Kyu se skloní k Siwonově tvářičce a odhodlaně se mu podívá do očí. Pak zavře oči a překoná tu maličkou mezeru, co je dělila a přilepí své rty k těm Siwonovým. Několik vteřin takhle setrvá, než se od něj spěšně odtáhne. Siwon na něj překvapeně zamrká a udiveně pootevře pusinku.

"To je… ono?" moc jiné, než jejich běžné pusy to teda nebylo. Kyu na něj chvilku kouká v tichosti, pak sklopí pohled stranou.

"Uhn, ne… ono se to dělá jinak. To musíš… jazykem. Ale…" Kyu zrudne až po kořínky vlásků a přistiženě nafoukne tvářičky. Taky jej mohlo napadnout, že vlastně…

"Já nevím, jak… se to dělá," zašeptá stydlivě. Vůbec se mu nelíbí, že musí před Siwonem přiznat, že něco neumí. Vždyť on přece umí vždycky všechno!

"Ty nevíš?" Siwon vytřeští svá očka. Kyu… neví? NEVÍ??? Na jeho rtech se objeví úsměv, který se ve vteřině změní na tichý smích.

Kyu prudce zvedne hlavu a v očích mu zaplane nové odhodlání. Nemůže přece nechat Siwona, aby se mu smál! To Kyu se může smát Siwonovi a ne Siwon Kyuhyunovi! Veme jeho tvářičku do dlaní a podívá se na něj s plameny v očích.

"A umím! Koukej!" Kyuhyun semkne oční víčka a vyplázne jazyk, jako když jde lízat zmrzlinu. Siwonovi div nevypadnou oči z důlků.

"Kyu, ne! NE! FUJ! JDI ODE MĚ! NELÍZEJ MĚ! BLÉÉÉ, PADEJ! PUSŤ MĚ! NÉÉÉÉÉÉ!!!" Siwon ječí a kope kolem sebe a trhá hlavou a Kyu jej olízne jako pes páníčka a pak se rozesměje.

"Dospělí líbají jako pes!"

A Siwon se rozesměje taky: "To je odporné!"

Kyuhyun udělá znechucenou grimasu: "Že?"

"Jo!" souhlasí Siwon, přičemž nakrčí nosík.

Kyuhyun se zahihňá a vlepí Siwonovi pusu na pusu: "Naše pusa je hezčí."

Siwon nadšeně přikývne a pak se neklidně zavrtí: "A pustíš mě už? Já bych rád tu zmrzlinu."

"Nepustím! A zmrzlinu sním sám!" vyplázne na Wona jazyk, během sekundy z něj sleze a uteče do kuchyně. Siwon zakope nožičkama. Věděl, že mu nemá věřit. Jenže on je taky nenapravitelný.

"KYU! PUSŤ MĚ! NEMÁM TĚ RÁD! ŘEKNU TO MICKYMU! A JE MI JEDNO, ŽE DOSTANU VYNADÁNO I JÁ! TYS MĚ DONUTIL!" křičí z plných plic a snaží se dostat se z pout. Cítí, jak mu kov dře kůži. Přestane sebou házet a odevzdaně leží na posteli se slzami v očích.

"Pusť!"

Kyu se se škodolibým výrazem vrátí do pokoje s kýblem zmrzliny, jednu lžíci schová do kapsy a druhou se začne ládovat před Siwonem. Heh, proč jej to furt baví? Vždyť ví, že Siwon to Mickymu vyžvaní. Nakonec se mu ale zželí. Nabere na lžíci zmrzlinu a přistrčí ji k fňukajícímu Siwonovi.

"A hamííí!"

"Nejsem mimino!" nafoukne Siwon tvářičky. Umí jíst i sám!

"Ty nechceš?" Kyu pokrčí rameny a začne od něj lžičku opět odtahovat.

"CHCI!" vykřikne Siwon až moc rychle, do tvářiček se mu nahrne krev. Kyu se vítězně usměje.

"Tak ham! Otevři pušinku, Šivůnku!" zašišlá na něj, přičemž střídá ve tváři prapodivné grimasy, které Siwona opět rozesmějí. Poslušně tedy otevře pusu a nechá si do ní vpravit lžičku té pochoutky.

"Hmmm, ještěěě!" vypískne nadšeně. Kyuhyun se jen zasměje, přisedne si blíž k mladšímu chlapci a začne jej krmit.

"A i tak si hrajem na dospělé!" vykřikne radostně. "Teda aspoň já. Ty jsi pořád mimino," vyplázne na něj jazyk.

"NEHIEM!" vykřikne s plnou pusou zmrzliny.

Kyu se jen zasměje a sám si vezme trochu zmrzliny.

"Ale jsi! Je ti teprve šest!" ušklíbne se a Siwonovu další námitku zastaví další porcí zmrzliny. Takhle je Kyu spokojený, když Won mlčí a on si může užívat nadvládu. Až vyroste, bude z něj armádní velitel a Won bude, čím že chce být?

"Hele Wone, čím chceš být, až vyrosteš?" zeptá se mladšího chlapce a on na něj upře pohled. S čím to zase Kyu začíná?

"Chci být hvězda a zářit…" odpoví a Kyu se usměje.

"Tak já budu tvůj bodyguard!" řekne mu a pyšně vypne hruď.

"Jasně, ale teď odemkni ty pouta. Prosím!"

"A jo no. Jasně, počkej, dojdu pro klíček," usměje se Kyu. Tahle hra už jej stejně nebaví. Jediné, co se mu dnes povedlo, je, že zjistil, že neumí líbat. A to mu moc na sebevědomí nepřidá. Vyhrabe se z postele a vyběhne po schodech do patra, přes Mickyho pokoj až k pracovně. Otevře dveře a nakoukne dovnitř. Pokaždé to tak dělá. Vždycky nejdříve nakoukne, zda tu nikdo není - i když je jasné, že ne. Kdo by taky slídil v Mickyho pracovně? Možná tajný agent. Hmm, proč měl vlastně Micky pouta v ZAMČENÉM šuplíku? A proč jim zakazuje chodit do pracovny? Kyuhyunovi zazáří očka. Možná je to taky tajný agent, který denně zachraňuje lidstvo a střílí a posílá zlé lidi do vězení! Poslal by do vězení i jeho, kdyby věděl, že se mu tady chodí hrát?

Siwonovi to připadá jak věčnost, než se Kyu vrátí.

"Co se tak tváříš?" zeptá se jej opatrně. Vůbec se mu bráškův výraz nelíbí, vůbec.

"A že hups?" zatváří se jako největší neviňátko světa a posadí se na okraj postele.

"Kyu!" zakňučí jak raněné štěně, "Nedělej si legraci! Máš ty klíče?"

"No, ony tam nebyly!" řekne mu po pravdě, ale mladší mu to nevěří.

"Lžeš! Jen si ze mě utahuješ!" Siwonovi se oči zalijí slzami, "Nechci ty pouta!"

"Já něco zkusím! Počkej tu!" vyhrkne Kyu a vyběhne z pokoje. V kuchyni vyštrachá z šuplíku nějaký kus drátku a vrátí se zpět k vzlykajícímu Siwonovi.

"K-k čemu to máš?" zeptá se vzlykající Siwon, přičemž se ne moc nadšeně kouká na drátek, se kterým se k němu starší blíží.

"Tak to dělají agenti, ne? Neboj, zachráním tě, princezno," usměje se na něj povzbudivě, nevšímá si Siwonova zamračeného pohledu a jme se odemknout zámek na poutech. Ale ať už jím kroutí jakkoli, pouta ne a ne povolit. Siwonovi se do oček hrne pořád víc a ví slziček. Už chce mít ty pouta dole.

"Už?" knikne plačlivě po několika minutách, co se Kyu morduje s těmi proradnými pouty. Taky se mohl podívat, či tam ty klíče jsou. I jeho očka se zaplní slzami. Micky se bude zlobit. Moc zlobit.

"Já, moc se omlouvám. Promiň, promiň, promiň!" opakuje stále dokola a přestane se snažit. Ví, že to nemá cenu. Je hloupý! Je k ničemu! Odhodí drátek a tváře si schová do dlaní. Ani se nediví, že jej Siwon nemá rád!

"Už aby se vrátil Micky," zašeptá tiše Won a popotáhne. Je unavený. Sice je teprve něco málo po poledni, ale on je z toho dovádění a Kyuhyunových náletů, vysílený. Chce se mu spát, jenže… ty pouta mu v tom jaksi brání. Jak se z toho má dostat? Ne, nemůže vinit Kyuhyuna. On přeci souhlasil, a i když je Kyu ďábel, tak ví, že je to vždycky jen ze srandy a že by mu nikdy vážně neublížil. Jenže…

"Obejmi mě," zašeptá plačtivě a Kyu na něj vzhlédne. Huh? Slyšel správně?

"Cože?" pípne tiše.

"Neplakej a obejmi mě!"

Kyu popotáhne, zamrká řasami a pár slziček steče po jeho tváři.

"Promiň, Wonnie," zašeptá chvějícím se hlasem a lehne si vedle brášky. Zaboří tvářičku do jeho krku a položí ruku na jeho bok. Přitiskne si ho k sobě a začne mu vzlykat do ramene.

"Kyu…" Siwon neví, či má plakat, nebo se usmívat. Kyu pláče… před ním. Kdyby neměl ty ruce v poutech, taky by ho objal. Takhle… to nejde.

"Promiň,"

"Micky přijde, neboj se," šeptne Wonnie. V tuhle chvíli si on připadá jako ten starší. I když tomu tak není.

"Já vím," knikne Kyu a přitiskne se k Siwonovi o něco víc.



***



Micky tiše zanadává, když mu velký plyšový medvěd málem vypadne z rukou. Pevněji jej uchopí a zašmátrá v kapse. Netrvá moc dlouho a konečně se dobývá do bytu.

"Chm, zvláštní," pomyslí si, když se k němu nehrnou ti dva. Vždycky jej jdou přivítat, ať je sebevíc tichý. Ale teď nic? Je tu vážně nějaké ticho. Možná spí? Odloží věci, vezme plyšáka a další krabici a zamíří do dětského pokoje. To co tam uvidí, mu málem přivodí infarkt. Teda, no…

"Uhm, Micky?" zamumlá rozespale Kyu a promne si spánkem slepená očka.

"MICKY?" vykřikne, když si uvědomí, kdo že stojí mezi dveřmi. Rychle se vyhrabe z postele a přiběhne k němu.

"Já! Já! Prosím, nebuď na nás naštvaný! My… my…"

"Kde jste vzali ty pouta?"

Micky má pocit, že brzy upadne do mdlob. Bylo mu jasné, že jeho příkaz poslouchat nebudou a že si stejně budou hrát v jeho pracovně, vždyť už mu tam zmizelo tolik věcí a on pochybuje, že sloní figurka umí chodit, nebo že jeho svítící propiska dostala nožičky… Spíš… jej děsí, že zapomněl zamknout vrchní šuplík. Nikdy přece nezapomíná zamknout vrchní šuplík! Kruci… co s těmi pouty vyváděli?

"Micky, nezlob se, prosím!" Kyu jej obejme kolem pasu a zaboří tvář do jeho trička. Micky se podívá na jeho třesoucí se tělíčko, pak na spícího Siwona s ručkama připoutanýma k posteli a s tvářičkou poznačenou zaschlými slzami.

"Zase jsi ubližoval bráškovi, Kyu?" zeptá se jej káravě. Kyu k němu vzhlédne uplakanýma očkama.

"Je mi to líto, Micky, já… já… já…" zalkne se vlastním vzlykem, opět zaboří tvářičku do jeho trička.

"Já nechtěl."

"Tak proč jsi to udělal? Mohl si mu vážně ublížit. Pouta nejsou na hraní," promluví tiše, přičemž fakt, že právě za tímhle účelem si je s Maxem pořídili, plně ignoruje.

"Vím. Už vím. Už to neudělám. Slibuju. Jen se nezlob."

"Nezlobím se," Micky zvedne dlaň a pohladí chlapce po vláscích.

"A teď pojď, pomůžeš mi zachránit Wonnieho ze zajetí. Co říkáš, rytíři?"

Kyu si hřbetem ruky utře slzy z tváře a přikývne.

"Ty máš klíč?" zeptá se jej a Micky zakroutí hlavou.

"Nemám, ale dostaneme ho z toho jinak. Napusť do misky teplou vodu a přines mýdlo, jo?" požádá jej a Kyu bez odpovědi zmizí z jeho dohledu. Micky očima zabloudí k posteli, přičemž si povzdychne. Posadí se na postel a opatrně, tak aby ten malý roztomilý uzlík nevinnosti nevylekal, jej pohladí.

"Wonnie, bráška tě přišel zachránit," zašeptá a vlepí chlapci pusu na čelo. Ten tiše něco zamručí, trochu se zavrtí a po chvilince otevře svá očka.

"Micky?"

"Zase jste mě neposlechli, že?" usměje se na něj něžně.

"To ne já, to on!" vyhrkne Siwon rychle a vzápětí jeho obličej nabere rudého nádechu.

"Já vím," Micky jej pohladí po tváři a skloní se k němu. "Ty jsi přeci můj malý andílek," a vtiskne mu další něžné políbení na čelo.

"Mám to mýdlo i vodu!" vykřikne Kyu, když vběhne do pokoje a uvidí, že jeho mladší bráška už je vzhůru. Přicapká k Mickymu, div se nepřizabije o rozházené plyšáky a vyskočí si k němu na postel, přičemž několik kapek teplé vody rozlije kolem sebe.

"He, hop?" udělá nevinně.

Micky jen zakroutí hlavou a stočí pohled zpět k Siwonovi.

"Tak tě z toho dostaneme, ano?" usměje a Wonnie párkrát zamrká.

"Ty nemáš klíček?" zeptá se a ne moc důvěřivě se podívá na misku, kterou Kyu stále drží v rukou.

"Nemám. Má ho Max, a ten tu teď není. Ale neboj, s vodou a mýdlem to půjde snadno. Uvidíš," snaží se o co nejvíc přesvědčivý tón.

"Věřím ti," zakývá hlavičkou Won a trpělivě čeká. Micky vezme mýdlo a namočí ho do vody, nanese si ho co nejvíc na ruku a pak se přesune k Siwonovým ručkám. Kyu jej pozoruje se zvědavostí v očích. Teď už bude vědět, jak na to.

"Bude to jen chvilinka," zašeptá tiše, přičemž se Kyu posune o něco blíž, aby měl co nejlepší výhled.

"Tááák, a je to," usměje se Micky a pomalu a hlavně opatrně uvolní obě Siwonovy ruce, jeho drobné zápěstí je trošku otlačené a asi po těch poutech zůstane i nějaká ta modřina, ale to nevadí. Hlavně, že je v pořádku. A hlavně… že našli jen ta pouta. Neví, jak by jim vysvětlil ty… uhn… pomůcky, co byly ukryté o něco hlouběji v druhé přehrádce šuplíku, které si nevšimli. Bohudík.

Siwon se vymrští do sedu a silně Mickyho obejme kolem krku.

"Děkuju," zašeptá tichounce a zaboří tvář do jeho ramene.

Kyu sleduje, jak Micky ovine paže kolem Siwonova tělíčka a jak ho k sobě přitiskne. V jeho očkách se zatřpytí slzičky a vzedme se v něm vlna žárlivosti.

Micky si jeho pohledu všimne a na jeho rtech se usídlí něžný úsměv.

"Pojď ke mně, ty můj malý ďáblíku," natáhne k němu ruku. Kyu se rozzáří jako sluníčko a doslova se vrhne do Mickyho náruče, přičemž jeho dlaň sklouzne k té Siwonovy a jemně ji stiskne v té své.

"Mám vás rád, koťátka moje," zašeptá Micky a oběma chlapcům vlepí polibek na tvář. Kluci se zahuhňají a vědoucně na sebe mrknou. Jo, tohle je ta nejkrásnější pusa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 8. dubna 2016 v 20:27 | Reagovat

To bylo moc pěkné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama