Somewhere in the mountains

13. března 2016 v 11:35 | El Seihyoki |  Original
Tak tohle jsem musela psát vážně při nějaké depresi... I když já jsem schopná napsat smutnou věci i bez ní... Ale tohle podle mě má tak nějak větší cit... asi.




Vzpomínáš si ještě na naše oblíbené místo? Tam, kdesi vysoko v horách. Chodívali jsme tam pořád, v každou volnou chvíli. Trávili jsme spolu spoustu času. Proč to tak náhle skončilo? Začal ses mi stranit. Udělal jsem snad něco špatně? Jenže pak si dokonce přestal chodit do školy… Nezvedal jsi mi telefon, neodpovídal na zprávy. Tví rodiče mi nic nechtěli říct. Měl jsem o tebe strach. Začínal jsem něco tušit, ale… snažil jsem se ty myšlenky zatlačit hluboko do mé mysli.

A pak mi od tebe přišel dopis. Dopis na rozloučenou…

"Omlouvám se, nemohl jsem ti to říct…" byla tvoje počáteční slova.

Když jsem to dočetl, myslel jsem si, že je to od tebe jen nějaký vtípek. Myslel jsem si, nebo jsem tomu chtěl věřit, že je to jen sen, že čtu jen pouhopouhý scénář k jednomu z těch typických smutných romantických filmů.

Ale když jsem tě pak spatřil na tom lůžku. Bledého, pohublého, bez života.

Uvěřil jsem. Srdce se mi v ten okamžik roztříštilo na tisíce střípků.

"To ne…" šeptl jsem a rozplakal jsem se před tebou.

Říkal jsi mi, že jsem za tebou chodit neměl. Neměl jsem tě vidět v takovém stavu, jenže… já toho nelituji. Nedokázal bych s tím žít. Žít s vědomím, že jsem se s tebou nemohl rozloučit. Říct ti, kolik pro mne znamenáš a co k tobě cítím.

Ano vím, že jsem ti to nikdy neřekl, přesto jsi to věděl. Věděl jsi, že tě miluju, jen jsem to nedokázal říct nahlas. Poznal jsi to podle pohledů, letmých doteků… podle mého úsměvu, který jsem věnoval jen tobě. Opravdu jsem tě miloval.

A teď jsi pryč. Navždy.

Neodejdu za tebou hned. Nevzdám se života, protože ty jsi bojoval až do konce. Rozhodně dodržím slib, co jsem ti dal. Až přijde můj čas, tak se znovu sejdeme. Na tom našem tajném místě, které jsme znali jen mi dva…

Tam vysoko v horách, tam jednou ukončím svůj život a vrátím se k tobě…

To bude ale až za dlouho… až moje vlasy zbělají, tvář bude samá vráska a moje duše klidná a spokojená.

Tehdy, se přede mnou zjevíš ty. Krásný, mladý, bez chyby. Dotkneš se mě a já zase omládnu a pak konečně, odejdu s tebou a už nikdy tě neopustím.

Nikdy.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 15. března 2016 v 19:07 | Reagovat

To bylo tak smutné a tak krásné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama