Kapitola první

10. března 2016 v 10:42 | El Seihyoki |  Tick Tack

Světelné reflektory osvětlujíc halu plnou lidí.. Elfů. Safírová modř všude, kam lidské oko dohlédlo.. Nic jiného si snad nemohli přát. O ničem jiném snad nikdy nesnili. Jen mít spoustu milovaných fanoušků po celém světě. Nebylo to moc, jak by si někdo mohl myslet. V takovém světě získat si fanoušky znamenalo hodně dřiny. A proto byli tak šťastní a vydávavali ze sebe maximum jen proto, aby měli úspěch, aby jejich úsilí, bolest, pot, slzy a láska… všechno aby dávalo nějaký smysl. Kvůli té nádherné modři přetrpěli mnoho bolesti a trápení. Díky té safírové záři mělo sílu zvládnout další překážky. Bez zaváhání…


"Jsem unavený," s těmito slovy se Yesung sesunul do křesla a zavřel oči. Vrátit se do starých kolejí nebyla vůbec žádná sranda. Nenapadlo jej ani, že slova, která vypustil ze rtů, by mohla vyvolat nějaký rozruch. Přeci jen, nemyslel to nijak špatně. Ostatně, každý z nich byl unavený, když už několik hodin byli na nohou a bavili jejich Elfy.

"V pořádku? Zvládneš zbytek koncertu? Když tak zajdu za manažerem," objevil se u něj Ryeowook se strachem v očích. Yesung se na něj ale podíval a zakroutil hlavou.

"Ne, Wookie. To zvládnu. Pociťuju únavu, stejně jako ty… nemá to s tamtím nic společného," odpověděl a přitom si vzpoměl na ty dny, kdy tomu tak nebylo. Jak byl hloupý…

"Kdyby se ale něco dělo..." začal s tím znova a Yesung měl tendenci protočit očima.

"Wookie, v pohodě. Nedělej si starosti, jsem v pořádku!" pokusil se ho uklidnit.

"Proč nám zase lžeš Yesungu?" zamračil se na něj Leeteuk. "Cožpak nám nevěříš nebo co?" zavrčel skoro.

"Jak zase? Proč bych vám sakra lhal? Co to meleš Teuku! Když říkám, že jsem v pohodě, tak jsem v pohodě. Poučil jsem se!" obořil se do něj Yesung, ale Teuk si stál za svým.

"Tak mi vysvětli tohle!" natáhl k němu svoji ruku, v které měl jeho lahev pití. Yesung se na ni díval chvíli nechápavě, až když si všiml krve, která by tam rozhodně neměla být.

"A-ale..." zadrhl se mu hlas v krku a vytřeštil oči. Udělal krok zpátky a podíval se na svoje ruce. Ne.. rozhodně to nebyla jeho krev. Vždyť mu bylo doopravdy dobře. Nesnažil se je tady obelstít. Proč by taky měl? Z přemýšlení ho vytrhl Ryeowook, který jej chytnul za tváře a podíval se mu do očí.

"Proč?" zašeptal smutně a Yesung naprázdno otevřel ústa, aby něco řekl, když v tom si na něco vzpoměl…

"Siwon," vydechl nevěřícně. Jak by ale mohl? Vždyť.. vždyť-

"Co je se Siwonem?" svraštil mladší obočí, ale nespouštěl se zmateného Yesunga pohled. Leeteuk přešel ke dvojici, a Ryeowook raději trochu odstoupil.

"No tak mluv!" zvýšil leader hlas, jak mu to všechno začínalo lézt na nervy. Tyhle žerty nebyly vůbec vtipné.

"On… pil z ní. Já ne! A kde vlastně je?" rozhlédl se Yesung po místnosti, a když jej nespatřil, nečekal na reakci ostatních a vyběhl z šatny na chodbu. Proč jeho srdce najednou svíral tak nepříjemný pocit?



***



Jen co za sebou zavřel dveře a popošel pár kroků k velkému zrcadlu, které ještě s velkou šatní skříní dominovali místnosti, chytl se okraje stolu a zadíval se na svůj odraz. Kdyby neměl make-up, byla by vidět jeho až nezdravě bledá kůže a tmavé kruhy pod očima. Zhluboka se nadechl, zavřel oči a sklonil hlavu… Pomáhalo mu to, ale teď už ne. Každou vteřinou se cítil bídněji a bídněji. Tam nahoře na podiu, měl pocit, že to tam nezvládne.. už ne. Nedokázal by se tam vrátit a tvářit se, že je všechno v pořádku. Na to jej to až moc bolelo. Chytl se jednou rukou za ústa a rozkašlal se… A jen co se podíval na ruku celou od krve, zatočila se mu hlava a žaludek se mu stáhl ještě víc. Snažil se udržet na nohou, ale.. nevydržel to. Padl na kolena, jednou rukou se držel za břicho a druhou se opíral o podlahu. Musel.. musel je zavolat. Cítil, že tohle už sám nezvládne. Nechápal to, vždyť měl být v pořádku. Už dávno… Do očí se mu nahrnuly slzy. Uvědomil si, že už se nedokáže zvednout, že bylo pozdě. Koberec se zbarvoval do
ruda, jak z jeho úst přímo chrčela krev. Už ani ruce jej neudrželi a on klesl přímo do té kaluže vlastní krve. Párkrát zakašlal a pak.. to přestalo. Upřel prosebný pohled na dveře a modlil se za to, aby je někdo otevřel… Nedokáual se zvednout, slzy mu rozostřovaly pohled. Cítil, jak mu ta rudá životodárná kapalina lepí vlasy, jako by se snažila vrátit do jeho těla Jenže, bezúspěšně.



***


Přišlo mu to tak paradoxní. Ten, kterému všichni věnovali pozornost, ten, jehož vlastní vinou se málem zničil, hledal toho… který celou tu dobu, trpěl. Trpěl sám a nikdo o tom nevěděl. Až teď mu to všechno dávalo smysl. Ačkoliv ostatním nejspíš ne. Siwon.. on byl ten, o kterého celou tu dobu šlo. Jen doufal, že si to uvědomil včas. Neklepal, rovnou vtrhl do místnosti, a když zjistil, že tam Siwon není, bez omluvy zabouchl dveře a vrhal se na další. Ostatní jej nechápavě sledovali od jejich šatny.

"Yesungu!" zakřičel na něj Leeteuk a konečně se rozběhl k němu. Vůbec to nějak nepobral, co s tou krví měl společného Siwon. Co s tím vším měl společného! Vždyť Siwon byl naprosto v pořádku. To přece věděl, ne?! Jenže… Ve chvíli kdy Yesung vyděšeně vykřikl jeho jméno a vřítil se do jedné ze šaten o pár metrů dál, strnul. Mýlil se? Nedokázal udělat další krok. Srdce, jako by se zastavilo, když mu to všechno konečně zapadalo dohromady..

"Siwon?"

Kluci na nic nečekali, nechápajíc popravdě, co se dělo a pospíšili si za Yesungem, který zmizel právě v Siwonově šatně.


"Siwone! C-co-co ti je?" přikleknul si k němu tmavovlásek, v očích naprostá panika. Opatrně jej otočil na záda, podepřel mu hlavu a rukou mu setřel krev ze rtů.

Byl vyděšený.

"S-sun-gh," Siwon opět začal kašlat, přičemž zkřivil obličej do bolestné grimasy. V očích bolest, strach a hlavně slzy. "N-ech-ci um-umřít…"

"Nezemřeš Siwone!" zakroutil hlavou Yesung s jistou dávkou přesvědčení a víc jej sevřel, aby mu dal tu jistotu, kterou sám v sobě hledal.

"Zavolejte někdo doktora!" zakřičel pak.

"Nechci.." zopakoval Won a pak stočil uslzený pohled ke dveřím, kde se objevili ostatní kluci, s téměř smrtelným výrazem.

"Si-wo-ne?" pípnul vyděšeně Ryeowook a přiběhl ke dvojici, sesunul se na kolena a místo Sunga mu podepřel hlavu.

"C-c-co ti je?" zašeptal rozechvěle, zadržujíc pláč.

"T-to nic, W-ookie.." pousmál se na něj unaveně Siwon a mladší muž zakroutil hlavou. Ne, to ne! Tohle není nic?!

"J-sem v po-gh-řádku… " zakašlal a pomalu zvedl ruku, aby jej mohl pohladit po tváři. Jen co se jí ale dotkl, jeho oči se zavřely a ruka klesla k zemi

"SIWONE!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama