03 | NOVÝ DOMOV

28. ledna 2016 v 10:30 | El Seihyoki |  Nejsem dokonalá
Tak zjišťuju, že jsem stále tak nenapravitelná jako předtím :D Nedám si říct a nedám. V plánu takových článků, které vás stejně asi zajímat nebudou.. ale aspoň něco... a ono nic. Nejsem schopná napsat ani čárku :D (ale jsem teda lepší než druhý admin, že Frayo?!) Tak aspoň sem dám další dílek téhle blbosti, se kterou bych taky mohla pohnoout, jinak vám za dva týdny nebudu moc přidat další dílek.. he -_- Ale asi jste si zvykli :D No nic, já si letím dát sprchu a pak letím do práce. Páááá :)



|| O dvě hodiny později ||
El cítí, jak jí s ní někdo hrubě zatřese. Něco zamručí, chce ještě spát. Pak si však uvědomí, v jaké je vlastně situaci, prudce otevře oči a div nevykřikne, když s ní chce dotyčná osoba znovu zatřást.
"Jak dlouho budeš chrápat na mém rameni?" zavrčí nevrle Yahiro. El zamrká. Nebyl to náhodou on, kdo řekl, ať se prospí? Co ta náhlá změna? Už mu chce něco peprného odpovědět, když znovu promluví on.
"Vystup konečně!" přikáže a až teď El pochopí, proč ji vůbec budil. Jsou u něho. Znejistí. Opravdu bude žít s ním pod jednou střechou?
"Dělej!" strčí do ní. El na to radši nic neřekne a rychle vystoupí. Hned na to vytřeští oči. Ah, co to sakra? On bydlí v tradičním japonském domě?! Eh. El zalapá po dechu. Něco tak krásného ještě neviděla. Kam jen její oči dohlédnou, jsou rozlehlé japonské zahrady a ten dům!
"Heh…" zasměje se Yahiro a znovu do El drcne, tentokrát ale jemněji. "Přesně takovou reakci jsem očekával…"
"T-to je celé tvoje?!" vyhekne po chvilce El a věnuje mu nevěřícně pohled. Hnědovlásek se jen ušklíbne a rozejde se po vydlážděné cestě až ke vchodu, kde už na něj čeká jeho služebnictvo.
"Dobrý večer, pane Tanako…" řeknou najednou tři služky a pokloní se. Yahiro jen mávne rukou a vejde dovnitř. El rychle pospíchá za ním. Nemůže uvěřit tomu, co vidí.
"Vítáme vás zde, slečno Seihyoki," pokloní se i jí a El zrudne. Bože, na to si nezvykne.
"Yuuto, ukaž El místa, která nutně musí znát a pak ji doveď do jejího pokoje," přikáže jedné ze služebných. Černovláska přikývne a pak přistoupí k nervózní El.
"Tudy prosím, slečno," řekne a pobídne ji k chůzi.
"Ah, nemusíš být tak zdvořilá. Budu radši, když mi budeš tykat," řekne spěšně El.
"Ale slečno-"
"Prosím…" El téměř zakňučí. Tohle vážně nepřežije, jestli se k ní budou všichni chovat takhle. Jako k dámě, která ona rozhodně není. A ani nechce být… chce být normální obyčejná holka.
"Dobře tedy. El…" usměje se na ní Yuuta a pomalu ji provede po domě.

|| O pár minut později
"Uf, to je vážně velký barák…" zamručí El. Popravdě si už ani nepamatuje, jaké místnosti viděla. Hlavně že si pamatuje ty dveře do místností, do kterých nesmí. Chm…
"Tohle je váš pokoj. Doufám, že vám bude vyhovovat. Pan Yahiro si na něm dal záležet," řekne Yuuta a otevře dveře. El s pochyby vejde.
"T-to jako v-vážně?!" vytřeští oči. Taková nádhera! Velká postel uprostřed pokoje. Na levé straně od ní jedna velká knihovna po celé délce zdi. V rohu u okna malířský stojan a u něj police s barvami a štětci…
"Tudy prosím, ještě vám ukáži vaši koupelnu a šatnu," vyzve jí Yuuta a ona ji oněměle následuje. Takový přepych. El si jakživ nepředstavovala, že by v něčem takovém žila.
"Co to je za oblečení?!" zamumlá, když otevře jednu ze skříní. To ji zařídil i šatník? Dělá si srandu?
"Ano. Pan Yahiro má skvělý vkus a dokáže odhadnout, co komu sluší…" El má pocit, že se tím Yuuta chlubí.
"No bezva, takže i do tohohle mi bude kecat…" povzdychne si El.
"On nedělá nic bezdůvodně, El," sdělí ji černovláska. Ona by ji ráda věřila, ale zatím… Je toho na ní opravdu moc.
"Můžeš mě nechat o samotě?" poprosí služebnou a ona přikývne.
"Přibližně za hodinu bude večeře. Až bude čas, dojdu pro tebe. Zatím si odpočiň a prohlédni si svůj pokoj…" dodá a pak opustí místnost.

El přejde z šatny rovnou k posteli, sedne si na její okraj a zadívá se na svůj odraz v zrcadle. Koho by napadlo dát zrcadlo přesně proti posteli? El naskočí husí kůže. To příjemné zrovna není. Mnoho otázek bez odpovědí se jí honí hlavou. Proč tady je? Co má Yahiro v plánu? To ho bude muset poslouchat? Co vůbec řekne rodičům? Co řekne Fuye? Ah.
"Jestli si myslí, že budu dělat všechno, co řekne, tak se mýlí…" zamručí a padne zády do přikrývky.

|| Při večeři
Jak Yuuta řekne, po hodině El vyzvedne a dovede ji do jedné z prostornějších místností, ve které je dlouhý stůl. Na co El přišla hned, jak vstoupila do domu, bylo to… že ač vnějšek je tradiční, vnitřek se spíše zaměřuje na moderno. Nu, nemá si nač stěžovat. Ohledně zařízení.
Když se El usadí, tam kde je jí řečeno, uvědomí si, že Yahiro v jídelně ještě není. Jen u dveří stojí další dvě služebné a Toshiro, který ji probodává pohledem. Hned jak si toho El všimne, skloní hlavu.
"Pan Yahiro tu bude každou chvilku, můžete přinést jídlo. Slečna El má jistě hlad," protne nastalé ticho Toshiro a El už ho chce zadržet, ale opět jeho chladný až děsivý pohled ji zastaví.

Během pár okamžiků je stůl téměř přeplněn tolika druhem pokrmů, které ani El nezná. Ale že by si zrovna něco chtěla dát. Ano, hlad má, ale její žaludek je natolik sevřený, že má pocit, že nespolkne ani sousto.
"Jen se nezdráhej, a nabídni si, co chceš," řekne právě příchozí Yahiro. Už na sobě nemá oblek, ale jen pohodlné tmavé kalhoty a volné tričko. Vlastně naprosto nepůsobí jako TEN Yahiro Tanaka, který ji před téměř měsícem vyhodil z práce. Ten, který ji "unesl". Působí jako prach obyčejný kluk od vedle. Působí příjemně a uvolněně.
El nijak nereaguje a dál sklenuje jídlo pohledem. Uh. Možná by něco sníst dokázala.
"Ať práce mého kuchaře nepřijde vniveč. Takže jez," změní zas náhle tón Yahiro a El se otřese.
"Omlouvám se," špitne a vezme si jeden kousek yakitori. To je se sushi jediný pokrm, který zná.
"Jestli nemáš ráda pálivé, tak sis vybrala dobře…" řekne Yahiro. El přikývne a dá si kousek do úst. Chutná to úžasně. Přímo se ji to rozpouští na jazyku.
"Huh…" zamumlá a hned si vezme další. Ani nepostřehne nepatrný úsměv na Yahirově tváři. Po pár soustech takřka veškerá nervozita opadne a El toho sní víc než obvykle. Nu, když musela kvůli někomu tolik šetřit! Snad to její žaludek zvládne, takový nával.
"Chtěl jsem s tebou ještě o něčem mluvit, ale netušil jsem, že tě odchytnu až takhle večer. Takže to necháme na zítřek…" sdělí ji Yahiro po jídle, když služebné sklidí ze stolu.
"Prosím?!" zamrká na něj El.
"Zítra máš taky školu, ne? Takže si jdi lehnout. Toshiro tě zítra odveze. Po konci vyučování tě vyzvednu a promluvíme si…" řekne a než stihne El reagovat či nějak zaprotestovat, Yahiro opustí jídelnu.
"Ah, bude mi dirigovat vážně úplně všechno. Co jíst, co nosit na sobě, co dělat v jakou hodinu. Nejsem dítě. Jsem už téměř dospělá. Už jen jeden rok!" zamručí El, zvedne se a pomalu se přesune do svého pokoje. Kupodivu bez ničí pomoci.

|| V noci
"Nemůžu spát! Sakra!" zanadává El a kopne nohou. Ne že by ji nevyhovovala postel, ne že by ji vadil ten tolik čerstvý vzduch, ale ty myšlenky ji nedaj spát!
"Proč mi to prostě nemohl říct hned?" zamručí trucovitě a převalí se na záda.
"Co mám dělat? Potřebuju alespoň trochu spánku. Už takhle jsem toho tolik nenaspala…" Samozřejmě kvůli němu. Když se člověk stresuje, že nebude mít na nájem a na jídlo a na všechno ostatní. A i když teď nejspíš nemusí nic z toho řešit… ne, právě proto to je tak těžké. Možná je to sobecké, že i tak je nespokojená. Ale… jen tak ji popadnout ze svého života a přistrčit do jiného světa. Nepochybně by jeden měl problémy začít hned fungovat, tak jak vyžaduje okolí.
"Snad mi zítra Yahiro řekne vše, a ne jen zas nějakou poloviční odpověď…"

|| Ráno
"Ah, Toshiro bude určitě nevrlý. Měla jsem být u auta už před pěti minutami…" zamručí nespokojeně El. Jistěže zaspala. Až někdy kolem čtvrté ráno se ji povedlo usnout a vstávat měla v šest. A pak zjistí, že její oblečení, které měla včera, náhle zmizelo. A ona si nemohla vybrat něco "normálního" z šatníku. Všechno to oblečení bylo příliš formální anebo něco, co by si na sebe nikdy nevzala. Tohle si bude muset s Yahirem vyřídit. Chodbu prolítne jak hurikán, ani se nestačila pořádně podívat do zrcadla.
"Omlouvám se!" ospravedlní se ihned, jak doběhne ke vchodovým dveřím.
"Jak nespolehlivá…" řekne odtažitě Toshiro a pak vyjde z domu. El raději mlčí. I s Yahirem by se hádala radši než s ním. U tohohle stříbrovláska ví, že nemá šanci.
Celou cestu do města El ostražitě sleduje okolí. Minulý večer jízdu prospala, takže vlastně ani nevěděla, kde přesně je. Teď to ale náležitě napraví. V téhle části Tokia nikdy nebyla. Je jasné, že jí to místo nepřijde vůbec povědomé…
"Ve dvě hodiny vás zde vyzvednu. Nemá smysl pokoušet se utéct. Byla by to špatná zkušenost, věřte mi," sdělí Toshiro El, když ji zastaví kousek od brány školy, na které El studuje. Ani ji nepřekvapí, že ví, kam chodí, co studuje, kdy jaký den končí. Jen si povzdychne a vystoupí z auta. Asi se s tím bude muset smířit…
"A slečno Seihyoki, ještě něco…" zavolá na ní Toshiro a ona se k němu otočí.
"Ano?"
"Radil bych vám, nikomu se o tomto nezmiňovat…" děsivě se na ní usměje a pak odjede. El ani nemusí hádat, co tím myslel.
"Ah, Fuyu. Asi ti vážně nic neřeknu, dokud to nebude potřeba…"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 28. ledna 2016 v 18:25 | Reagovat

Yahiro...proč se chová jako kus ledu? No...El to s ním nebude mít lehké, ale stejně tak to ona neulehčí jemu...
Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama