02 | ČASEM TO POCHOPÍŠ

22. ledna 2016 v 10:51 | El Seihyoki |  Nejsem dokonalá
Eh, tak koukám, že tu živo moc nebude... (ne z vaší strany)... Bohužel nějak nejsem akčnejší poslední dobou :D Možná se to změní... ale kdo ví, no. Tak aby tady aspoň jednou týdně něco bylo, tak vám sem dávám další dílek Nejsem dokonalá. Tak snad si ho užijete :)

P.S.: Jinak, pro lepší představu postav mám vždy u nového jména odkaz na jeho fotku <3




|| O tři týdny později ||
"Hej, El!" hnědovláska se zastaví na přechodu a otočí se za hlasem. V dálce zahlédne svoji kamarádku, jak se k ní řítí nebezpečnou rychlostí.
"Fuyu, co blázníš. Všude okolo jsou lidi. Dávej pozor," zamručí El a pak se zase rozejde. Stát v půli silnice vážně nemá zapotřebí.
"Měla jsi na mě počkat před školou, zapomnělas?!" drcne do ní. "Nebo jsi měla zas plnou hlavu Yahira a nevěnovala jsi mi pozornost?"
"Fuyu!" téměř zamručí El, "Nedělej si ze mě legraci!"
"Když já si nemůžu pomoct. Jsi beznadějná…" zasměje se starší dívka a pak se rozhlédne.
"Ještě jsi nic nenašla? Víš, Shoichi mi na-" Fuyu chce opět něco navrhnout, ale El ji ihned zastaví.
"Už jsem ti to řekla snad tisíckrát," povzdychne si, "Vážně nemám zájem…"
"Ale vždyť ti nic jiného nezbývá! Nabídky žádné anebo nevyhovující. Takhle bys byla u něj jen pár hodin týdně a měla bys dost peněz na všechno…" nedá se odradit Fuyu.
"Ah, nejsem pro takovou práci vhodná, to víš sama. A nechci mít nic společného s ma-"
"Pššš! O tom ani slovo El!" přitiskne ji ruku k ústům. "Je nebezpečné mluvit o tom na veřejnosti…"
"Přesně o tom mluvím, Fu… Prostě mě nech být, ano?" poprosí jí a starší dívce nic jiného nezbývá.
"Zajímalo by mě, kdy tě ta tvrdohlavost přejde…" povzdechne si Fuyu a následuje svoji kamarádku do menzy.
Po jídle se El omluví s tím, že musí jít do knihovny, takže se s Fuyu rozloučí a zamíří zpátky do školy. Cestou si prohlíží různé vývěsky, kde by náhodou mohla narazit na nějakou nabídku brigády. Ale nic…
"Achjo, tohle bude na dlouho…" zamumlá si pro sebe. Ten Yahiro Tanaka… kdyby se tam jenom neukázal, tak by tam nejspíš byla až doteď. Od té doby o něm ani neslyšela. Samozřejmě, že si hned musela zjistit nějaké informace, ale na internetu toho moc není. Jak jinak…
"El, uklidni se. Prostě je to jen jeden z lidí, co ostatním přivádí problémy bezdůvodně…" řekne si a zatřese hlavou, aby vyhnala myšlenky na toho muže.
"Teď je nejdůležitější zvládnout zkoušky. Peníze si prostě půjčím od rodičů a pak jim je vrátím. Jo!" rozhodne se, přestane si prohlížet inzeráty a pospíší si, aby ji v knihovně náhodou nezavřeli.

|| Po dvou hodinách ||
"Ach, proč mám pocit, že mě někdo sleduje?!" El se oklepe nepříjemným pocitem a místo toho, aby zamířila rovnou domu, zaleze do nejbližšího obchodu se smíšeným zbožím. Možná se ji to jen zdá. Začíná být kvůli tomu Yahirovi vážně paranoidní. Hah. Rychle zaplatí a vyjde z obchodu, když v tu chvíli ji někdo zastaví.
"Uhn, promiňte…" řekne, aniž by se na dotyčného podívala, snažíc se ho obejít. Ucítí, jak jí chytne za zápěstí a donutí zastavit.
"Mohl byste pustit moji ruku?" zeptá se a přitom se mu podívá do obličeje. Hned jak udělá, zmrzne na místě. Ač se na ní muž stojící před ní, usmívá… ji do úsměvu rozhodně není. Je to spíše děsivý výraz. Něco ji nutí tomu člověku naprosto nevěřit. "Co ode mne chcete?"
"Prosím slečno Seihyoki, mohla byste nastoupit do auta?" zeptá se ne moc vlídně.
"P-proč bych měla?" zadrhne se ji hlas a nějakým způsobem se vymaní z jeho sevření. Muž před ní si povzdychne a otočí se k autu.
"Pane Yahiro, mám ji donutit násilím?" zeptá se hned, jak se u zadních dveří limuzíny stáhne okénko a El spatří někoho, koho vážně vidět nechce. Sevře ruce v pěst. On ji nedá pokoj, že?
"Hm, myslím si, že to není potřeba. Jen ji nech, ona sama za chvíli přijde…" řekne tím svým typickým chladným hlasem, ale přitom se na El ušklíbne.
"To je jen tvoje bujná představa. Proč bych měla…" Ne, El… uklidni se. Řekne si v duchu a zhluboka se nadechne. Bez dalšího slova se otočí a rychle odejde pryč. K jejímu překvapení ji už znovu nezastaví.
"Yahiro, jaký má význam ji nechat dojít až domu?" zeptá se světlovlasý muž a pak nastoupí na místo řidiče a nastartuje auto.
"Žádný, jen chci vidět její výraz, až zjistí, že v tom svém bytečku nemá vůbec nic…" zasměje se Yahiro a pak mávne rukou, aby dal najevo, že Toshiro může vyrazit.

|| O pár minut později ||
"Ah, slečno El, co tu ještě děláte? Zapomněli vám snad tamti pánové něco sbalit? Kontrolovala jsem vše, a byt je prázdný…" zastaví mě ve dveřích do paneláku paní domovní.
"Eh, prosím?" vytřeští na ní nechápavě oči. "Byt prázdný? Jaký pánové?!" O co tu sakra jde?
"Nu, dneska dopoledne jsem přišel takový mladý světlovlasý muž, hm… podívejme se… myslím, že se představil jako Hasuka Toshiro. Dal mi nějaké papíry, ah - počkej, přinesu ti je…" začne si mumlat něco pro sebe a rychle si pospíší do svého bytu. El tam stojí naprosto vyvedená z míry. Co to má znamenat? Hasuka Toshiro. Kdo to je?
"Toshiro…. Hm, to jméno jsem už někde sly-?! No to snad ne. Neříkejte mi, že v tom má zas prsty ten idiot. Prosím. Ať je to jen sen, že je to jen zlý sen!" El se do očí nahrnou slzy, opře se o zeď a sjede po ní k zemi. Přitáhne si kolena k hrudi a tvář si skryje do vzniklé mezery.
"Slečno Seihyoki, stalo se něco?" uslyší po chvíli starostlivý hlas její domácí. Tedy přesněji řečeno: bývalé domácí.
"Ah, paní Tahiko…" ozve se od hlavního vchodu. El ztuhne, ale neopováží se zvednout hlavu. Přesně ví, kdo je to.
"Slečna Seihyoki je jen unavená. Bylo to trochu unáhlené všechno kolem, tak ji prosím omluvte. Už se o ní postarám…" sdělí starší paní světlovlásek a pak se skloní ke krčící se El.
"Prosím, nedělejte problémy a pojďte se mnou. Pan Yahiro vám vše vysvětlí v autě…" zašeptá ji do ucha, přičemž ji až bolestně sevře paži a donutí jí zvednout se. El si nepozorovaně setře slzy z tváře a podívá se na stařenku a pokusí se o úsměv.
"Omlouvám se za způsobené starosti. Toshiro má pravdu, jsem dnes jen nějak mimo… Na shledanou…" snaží se znít co nejvíc věrohodně. Nikam nechce, jenže ví, že ji nikdo "nezachrání".

|| V autě ||
Když El nastoupí do auta, nastane naprosté ticho. Ne že by El neměla spoustu otázek, ne že by se Yahira bála, ale… něco ji přeci jen nutí neříct ani slovo. Stále se cítí tak trochu mimo. A tmavovlásek ji to ani neusnadňuje. Propaluje ji pohledem, jak nejvíc může.
"Toshiro…" kývne Yahiro na svého řidiče.
"Ano, pane," přikývne světlovlásek, jakože rozumí a nastartuje auto.
"Kam jedeme?" protne po chvíli ticho El a konečně se odváží Yahirovi opětovat oční kontakt.
"Ke mně…" odpoví jednoduše starší.
"Toshiro mi slíbil, že mi všechno vysvětlíš…" pokračuje dál El.
"Nic jsem neslíbil…" ozve se zepředu světlovlásek a El zamrká. Ah, pravda. Proč mu jen něco věřila?
"Hm. Neměla bys jen tak někomu na všechno skočit…" řekne Yahiro se špetkou výsměchu.
"Měla jsem snad na vybranou?!" nedá se El. Rozhodně ji není příjemné, co se děje. "Tohle se dá považovat za únos."
"Chceš, abych ti zastavil na stanici?" pozvedne posměšně jedno obočí. "Co bys jim řekla? Že tě Yahiro Tanaka unesl? Že ti sebral všechny věci, které bezpečně převezl k sobě, zařídil ti vše potřebné a začal se o tebe starat? Kdo by to považoval za únos?"
El skloní hlavu a pohled zabodne do svých stehen. Ví, že by se jí na policii vysmáli. Bohužel v Japonsku to tak funguje. Kdo má peníze, má moc. Jenže… takhle to prostě nechat nemůže. Nechce. Jaké má Yahiro vůbec právo tohle dělat? Jaký důvod. Proč ona? Co mají znamenat slova: začít se starat? Kdo se prosil? Tolik otázek ji víří v hlavě, ale žádnou nedokáže vyslovit.
"Hm, vidím, že jsi to pochopila…" řekne Yahiro a spokojen sám se sebou si přehodí nohu přes nohu.
"Proč?" špitne pak El bezmocně. Chce se ji plakat, jenže nechce před ním. Nechce ukázat ještě více slabosti, které by mohl zneužít.
"To pochopíš časem…" dostane se ji odpovědi, která ji jen zmate ještě víc. "A teď se klidně prospi, cesta ještě nějakou chvíli potrvá…" Jeho hlas je najednou tak vlídný a utěšující. Než se El naděje, Yahiro si přisedne k ní, přikryje ji svým sakem a nic už neřekne. El zavře oči snažíc se na nic nemyslet.
"Dobře…" zašeptá jen a během chvíle usne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 22. ledna 2016 v 21:58 | Reagovat

Yahiro...napřed je jak kus ledu a pak zase milý jako sluníčko. Prase aby se v něm vyznalo...
Ale těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama